Pozoruhodná sbírka výtvarného umění vzniká už třináct let v Kutné Hoře. Jeden z projektů Galerie Felixe Jeneweina, zaměřený na podporu současného výtvarného umění, poskytl, za více jak dekádu existence, příležitost k účasti na tvůrčím workshopu několika desítkám umělců. …………………………………………………………………
Výtvarná díla nevznikají v rámci sympozia nahodile. Stejně jako ten letošní, i všechny předcházející ročníky byly věnovány tématu reflexe Jeneweinova díla v současném výtvarném umění.
„Za třináct let od vzniku sympozia získala galerie více jak stovku nových sbírkových předmětů, které zůstávají majetekem města jako fyzický doklad existence tvůrčího workshopu a jsou zároveň i výpovědí o umělecké tvorbě počátku 21. století,“ poznamenal ředitel galerie Felixe Jeneweina Aleš Rezler.
Představme si nyní pětici účastníků toho letošního, v pořadí třináctého, ročníku sympozia.
JIŘÍ DAVID *28. 8. 1956 v Rumburku
STUDIUM:
1982 – 1987 AVU Praha
1987 – 1991 člen umělecké skupiny Tvrdohlaví
od 1995 – vedoucí ateliéru vizuální komunikace na AVU Praha
Žije a pracuje v Praze.
Jiří David (*1956) se první samostatnou výstavou se představuje v Mariánských Lázních v roce 1974 (s Antonínem Střížkem). Na českou výtvarnou scénu ale nastupuje podstatnějším zůsobem defacto až v druhé polovině 80.let, když došlo k jeho významnějším prezentacím a to už v rámci generačního kontextu na svárovských Konfrontacích I-VI. v letech 1984-1986. Zde se projevil nejen jeho umělecký názor nesený duchem neoexpresionismu (ovlivněn formálně německou malbou „Neue Wilde“ a italskou transavantgardou), aktuální generační snahou vymanit se z přežívání stávajících forem, a hledáním nových způsobů výtvarné komunikace. Svárov byl pro řadu autorů novou možností tyto názory vyslovit a teprve z odstupem času je zřejmé nakolik byly „Konfrontace“ významné. Neodehrály by se bez přímé a tak podstatné iniciativy umělců jako byl právě Jiří David nebo Stanislav Diviš. Také ne náhodou se později (1987) oba podílí na sestavení nejvýrazněji tehdy koncipovaného programu umělecké skupiny Tvrdohlaví obsahujícího všechno to, oč většina jejich generace usiluje.
.
.
Ve svých začátcích se věnuje Jiří David výhradně malbě, teprve postupem času aplikuje své názory i do jiných uměleckých disciplín jako instalace, fotografie, video, objekty, případně jejich kombinací. V malbě dospěl Davidův počáteční neoxpresionismus poměrně brzy k postmodernímu užívání symbolů a historizujících archetypů, odkazů ke starší kulturní tradici. Sem patří bezpochyby jedny z jeho nejlepších cyklů Černá série a Bílá série z poloviny 80.let, kombinace grafických znaků s malbou jednoduchých tvarů.
Přes neustálé naplňování obrazové plochy grafickými symboly a znaky, právě z této doby (1988) pochází Davidův text „Totální distance v období sociální vybledlosti“ osobní manifest, obsahující požadavek odmítnutí symbolického jazyka, alegorie i psychologizace díla. Pro ilustraci krátký výňatek: „Díla vzniklá v intencích sociální vybledlosti se nepohybují v podobenstvích, neskrývají v sobě jiné významy než ty, které lze přímo spatřit.“ Oč působí znění textu v jeho celistvosti lehce sofistikovaně, o to zřetelnější jsou předchozí výroky umělce adresované k obrazům do roku 1986: „Lidský smutek, utrpení i touhy se mísí ….. s možností vykoupení, nic není marné. Rys naděje je pro mé obrazy jeden z nejdůležitějších. Nikdy mi nešlo o osobní trauma či zoufalství.“
ROMAN FRANTA *3. srpna 1962, Tábor
STUDIUM:
1990 – 1997 Akademie výtvarných umění v Praze
1993 – 1994 San Francisco Art Institute, USA
od 1997 Odborný asistent na Akademii výtvarných umění v Praze
od 2008 Docent na Akademii výtvarných umění v Praze
Malíř Roman Franta (*1962) nastoupil na výtvarnou scénu v devadesátých letech. V té době začíná řada jeho samostatných i společných prezentací v nejenom v České republice, ale také ve Spojených státech (v souvislosti s jeho dvouletým studijním pobytem na Institutu umění v San Franciscu, 1993-94), dále ve Velké Británii a Německu. Vliv postmoderních tendencí ve výtvarném umění se neprojevil u Franty v tak sveřepé míře jako u generace osmdesátých let nebo u jeho vrstevníků, s nimiž studoval na pražské akademii (1991-1997). Přesto jeho diplomová práce z akademie – cyklus přepisů klasických děl výtvarného umění obsahovala jeden z rysů postmoderny, tj. čerpání z historie a tradice a převracení významového prvku. Krom toho se zde již ale projevil autorův zájem o práci s detailem a monumentalizací výseče (housenky – J. Van Eyck, holubice – R.Magritt, hlava labutě – L. Da Vinci, pomeranče – E.Manet). Souběžně (1996) tvoří, ale další cyklus pracující s množením přírodního motivu (hadi, jablka, listy, rýže, křoviny, kmeny, brusinky). Kumulací detailu vzniká na plátně abstraktní struktura, jejíž záměrná popisnost vyjadřuje sice téma díla i jeho jasné pojmenování, nicméně obraz vzniká z pocitu čistého zájmu o malířské vyjádření a práci s barvou. Jako by malba sama, její proces, byla pro Frantu tou zajímavější složkou díla a vlastní téma je pak již jen prostředkem jak se k ní dobrat. Trochu neobvyklé ale pro Frantu charakteristické. Formalismus či autorský alibismus?
.
.
Jasnější odpovědí je rok 1997, kdy začíná být hlavním takovým motivem pro Romana Frantu brouk. Nezobrazuje brouka jednotlivého, ale vždy celé společenství, broučí megaskrumáže utříděné podle určitých pravidel. Z nepřehledné masy broučích těl vystupuje určitý tvar, linie, tvořená jinou barvou krovek. Využívá různosti jejich zbarvení a variací – schémat teček a pruhů, identických pro každý druh. Malba dostává díky tomu i svůj vlastní rytmus blížící se grafickému projevu. Tato shromáždění brouků již poskytují vodítko, jak je možné na Frantovu tvorbu nahlížet – a sice jako na parafrázi lidské společnosti. Její druhovou identitu, skrytou systematičnost, zároveň proměnlivost a pohyblivost, chaotičnost schopnou vytvářet jasné a konkrétní útvary. Nebo naopak z druhé strany, jednotlivé broučí schránky mohou být zároveň symbolem jakéhosi uzavření každého jedince, obalem psychické autonomie.
Frantův projev postrádá záměrně jakoukoliv dějovost a soustřeďuje se výhradně na promalování a promyšlenou skladbu abstraktních barevných kompozic. Pomocí barvy také vytvořil v letech 1998-1999 řadu portrétů známých osobností těl (např. F.Sinatra, M.Kippenberger, N.Cave, T.Leary, Diana ad.), kde uplatnil arcimboldovský princip, podklad i části tváře jsou složeny z broučích těl.
MARTIN KURIŠ *30.10.1973, Kutná Hora
STUDIUM:
1994-1999 AVU Praha (ateliér Bedřicha Dlouhého). Žije a tvoří v Příbrami u Verneřic, okres Děčín. Je odborným asistentem v ateliéru kresby a malby Univerzity J.E. Purkyně v Ustí n.Labem.
Samostatné výstavy:
1999 – Maruška, Galerie Caesar, Olomouc; 2000 – Balada o lásce a zradě, Galerie Václava Špály, Praha; Galerie Emila Filly, Ústí nad Labem Na daleké cestě, AJG – Wortnerův dům, České Budějovice Profesor Frankenstein, Galerie Mánes, Praha; 2001 – Balada o lásce a zradě, Galerie 761, Ostrava Ztracená vlčice, Galerie Jídelna, Česká Lípa 2002 Petr a Lucie, Galerie Divadlo, Kolín; Galerie Kritiků – Palác Adria, Praha; Galerie mladých, Brno; Galerie výtvarného umění, Ostrava; 2003 – Don Giovanni, Jindřišská věž, Praha; 2004 – Magda, Galerie U kostela, Bílina; Galerie Jídelna, Česká Lípa; Galerie J. Jílka, Šumperk; Galerie ad astra, Kuřim; Magda, Galerie hlavního města Prahy – Staroměstská radnice, Praha
Společné výstavy (výběr) :
1999 – Blue Fire, III. Bienále mladého umění Zvon, Galerie hlavního města Prahy, Praha; 2002 – The Young Czech Art, Leverkusen, Dormagen, SRN; 2003 – Perfect Tense, Jízdárna Pražského hradu, Praha
.
.
Samostatnou výstavu Martina Kuriše Galerie Felixe Jeneweina uspořádala v roce 2006. Martin Kuriš se narodil v Kutné Hoře v roce 1973. Strávil v tomto městě prvních sedm let svého života a poté se s rodiči přestěhovali do Prahy. Po maturitě ho osudy zavály do Příbrami u Verneřic na Děčínsku, kde žije dosud i s rodinou. Vystudoval pražskou akademii v letech 14994-1999 v ateliéru prof. Bedřicha Dlouhého. Zanedlouho od absolutoria si získal svými rozměrnými plátny pozici nepřehlédnutelné výtvarné osobnosti současné malířské scény. Své dílo prezentoval samostatně i společně na řadě výstav u nás i v zahraničí. Kromě své volné tvorby se věnuje též pedagogické činnosti jako asistent v ateliéru kresby a malby Univerzity J.E. Purkyně v Ustí n.Labem. – Kuriš je figuralista a vypravěč. Používá postupy insitního – naivního umění, zvláštního druhu neprofesionální výtvarné činnosti, které vznikla v 19. a 20. století jako reakce na odtažitost moderní doby a touha po kráse a poezii. Jeho počátky jsou spojovány převážně s osobností celníka Henri Rousseaua. Obsahuje stejné rysy originality tohoto projevu, detailní realismus, perspektivní a anatomické nepřesnosti, volnou práci s barvou, dekorativní kompozici. Stejně je východiskem i zde bezprostřední vztah ke skutečnosti, v Kurišově případě k důvěrně známé krajině děčínska a okolí Bukové hory, kde žije. Kuriš také používá konkrétní reálné jemu známé postavy a umísťuje je do svých fiktivních pohádkových příběhů. Příběhů plných poezie a dějovosti, které otvírají cestu do světa fantazie srozumitelného všem věkovým kategoriím. Jiné jsou obrazovými elegiemi ne prosté každodenní všednosti a prozaické ale plné poetiky. Zdá se to být projevem chladné kalkulace, toto využívání výrazových prostředků, svázaných s neškoleným projevem ze strany někoho, kdo řemeslo ovládá. Tato cesta se ale stala autorovi autentickou a je výsledkem hledání vlastní umělecké identity. – Kromě uvedené formy, cykličnosti, smyslu pro imaginaci a poetizaci dějové složky nese autorův projev výrazné literární prvky. Cykly se staly také výtvarným doprovodem textů, jejichž je Martin Kuriš autorem a byly vydány i knižně. Iracionální se mísí s racionálním na pomezí magického realismu. Konglomerát Kurišovy schopnosti vyjadřovat se vizuálně i písemně připomíná uměleckou syntézu těchto schopností Josefa Váchala, který podobně vytvářel ilustrační doprovody k vlastním dějovým literárním fikcím z oblasti pokleslé beletrie. Kurišovy literární excesy se však ubírají po téměř devadesátileté propasti mezi Váchalem a současností jiným směrem. Hledají vnitřní lidské hodnoty a prostou emotivnost lidské duše.
IVANA LOMOVÁ *1959, Praha
STUDIUM:
1978 – 1983 Fakulta architektury ČVUT Praha
Samostatné výstavy
1994 – Ivana Lomová, Galerie Fronta, Praha; 1995 – Ivana Lomová, Galerie u Prstenu, Praha; 1997 – Život je dobrý, Galerie Malá Špálovka, Praha; 1998 – Výlet do lesa, Galerie Litera, Praha; 1999 – Muži a Ženy, Galerie Václava Špály, Praha (kat. Milena Slavická); 2000 – Pod Dekou, Galerie MXM, Praha; 2001 – Ivana Lomová, Galerie Kampf, Basel, Švýcarsko; Tance v Předsíni, Galerie v Kapli, Bruntál; 2002 – Ivana Lomová, Galerie Pintner, Frankfurt n /M, Německo; 2003 – Pod Dekou, České Centrum , Berlin (kat. Martina Pachmanová); Dítě Uvnitř, Moravská galerie v Brně – Atrium Pražákova paláce; 2004 – Štěstí, Galerie Via Art, Praha; Ivana Lomová, Galerie Mona Lisa, Olomouc; 2005 – Dokud nás smrt nerozdělí, Galerie české pojišťovny, Praha; 2007 – Ráj, Galerie Via Art, Praha; Ivana Lomová 2003-2006, Galerie umění Karlovy Vary- Letohrádek Ostrov; Noc, Galerie Vltavín, Praha; Ivana Lomová, Východočeská galerie v Pardubicích; 2008 – Pták Ohnivák, Galerie české pojišťovny, Praha; 2010 – Kočka a já, Galerie 5. patro, Praha; Sesterstvo, Galerie Fotografic, Praha; Slávia, Galerie Via Art. Praha; 2011 – Kavárny, Česká pojišťovna, Praha; Ivana Lomová, Wortnerův dům, AJG, České Budějovice.
Zastoupení ve sbírkách: Galerie Klatovy / Klenová; Sbírka umění města Benešova; Sbírka současného moderního umění města Mikulova; Sorosovo centrum současného umění Praha; Soukromé sbírky v ČR i v zahraničí.
.
.
Ivana Lomová začínala ve druhé polovině 80. let jako ilustrátorka pro časopisecká a knižní vydavatelství (ilustrovala na dvacet pět knih převážně pro děti) a autorka kreslených filmů. Od počátku 90. let se však začala věnovat převážně volné tvorbě. – Zprvu vytvářela pastely, které vystavila na své první samostatné výstavě v roce 1997 ve Špálově galerii v Praze. V pracích z té doby pracovala s fotografickými předlohami, zejména se snímky z rodinného alba a především s obrázky ze svého dětství. Tématem těchto děl byla většinou rekreace: bazén, pláž na Slapech, procházka s dětmi v parku, park na Floridě (z doby, kdy autorka žila se svými rodiči ve Spojených státech). Obrazy působí velmi realisticky, ale nejde o hyperrealistickou malbu v pravém slova smyslu – tedy coby pouhé exaktní přemalování a zvětšení fotografie: Lomovou daleko spíše zajímalo spojení fotografické objektivity se subjektivitou vlastních vzpomínek. Její obrazy proto nejsou jen suchým znázorněním daného tématu, ale nesou v sobě i určitou ironii, sarkasmus a nostalgii
JIŘÍ SURŮVKA *24.9.1961, Ostrava
Doc. Mgr. Jiří Surůvka je český malíř, performer, fotograf, kurátor, vysokoškolský pedagog, spoluzakladatel performance skupiny „Předkapela Lozinski“, výtvarné skupiny „Přirození“ (1988–1992) a kabaretu „Návrat mistrů zábavy“. Od roku 1994 se pak věnuje volné tvorbě. Působí jako vyučující a vedoucí ateliéru nových médií na katedře intermédií Fakulty umění Ostravské univerzity v Ostravě.
Surůvka patří k nejznámějším současným umělcům Ostravy. Ačkoli je známý i v zahraničí, neobejdou se bez něho nejrůznější mezinárodní přehlídky a zastupoval rovněž Českou republiku na Benátském bienále, je stále věrný svému regionu, kde se také různými aktivitami angažuje v uměleckém provozu a učí na Ostravské univerzitě. Dílo Jiřího Surůvky i jeho akce a performance lze nazvat brutální. Týkají se kontroverzních sociálních, politických a kulturních témat a míří divákovi přímo mezi oči. Jeho razantní ironie se nevyhne ani tématům nacismu, ani vlastní sebereflexi v akcích, v nichž vystupuje se svou nemužnou postavou coby Batman. Vystupuje s uměleckou skupinou František Lozinski o. p. s., v devadesátých letech se svými kolegy provozoval divadelní kabaret Návrat mistrů zábavy, byl iniciátorem ostravského performančního festivalu Malamut. V současné době je známý především svými tištěnými plátny počítačových obrazů vytvářených z fotografické předlohy, v nichž tematizuje různé kulturní a sociální stereotypy. Snad nejvíc uvízl v povědomí diváků jeho dvojportrét Hitlera jako malého nevinného dítěte s knírkem.
.
.
Biografie
1984-1992 – Studium učitelství českého jazyka a literatury, FF OU Ostrava; 1997 – Zvláštní cena poroty I. zlínského salonu mladých; 1998 – Grant Nadace pro současné umění, stipendijní pobyt v USA; 1999 – Rezidenční pobyt CSU, zámek Čimelice; 2000 – Stipendium Kultur-Kontakt, Wien, Austria; 2001 – La Biennale di Venezia, 49. Esposizione internazionale d’arte, Venezia; 2002 – Stipendium Künstlerhaus Schlos Balmoral, Bad Ems, Německo; 2004 – Stipendium Ateliers Hoeherweg, Düsseldorf, Německo; 2008 – Miners on the horses / Horníci na koních, symposium, Albertovec; 2009 – Spaces World artists programme, Cleveland, Ohio, USA; 2010 – International art sympozium Hradec, zámek Hradec nad Moravicí.
(ar, jok)
.
Nebyly nalezeny žádné obrázky
.
.