O zveřejnění polemického příspěvku k současnému dění ve městě požádal redakci absolvent Gymnázia Jiřího Ortena a v současnosti vysokoškolský student Lukáš Veverka. 

Od dob svého založení byla Kutná Hora známá pro své bohatství a neskonalou krásu. Vlastně, krásné byly sakrální stavby a několik výstavních domů, zbytek se v počátcích spíše podobal neuvěřitelnému lidskému mraveništi na pozadí všudypřítomného kouře a kopců navršené hlušiny. Tyto doby dávno minuly a my jsme se posunuli vpřed ve všech odvětvích lidské činnosti a bytí. Nebo ne?

Bohužel. Nenaučili jsme se žít ve městě. Samozřejmě tím není myšleno, že by v našem městě žili lidé necivilizovaní nebo nenavyklí na chod městského života, tak jak ho známe od konce 19. století. Jen o místě svého bytí nepřemýšlíme tolik, kolik by bylo potřeba. Během naší 40leté zkušenosti s komunismem a socialismem s lidskou tváří se paradoxně vytratil komunitní smysl městského bytí. Vedlejším produktem bylo i vytvoření sídlišť (další z nepochopení meziválečné avantgardní myšlenky komunistickým režimem), ta drží v kleštích centrum města. Neoliberalistické běsnění, konzumní život, porevoluční nadšení i vyčerpání a poslední světová ekonomická krize razantně změnily tvář města. Jistě, v centru již skoro nenalezneme dům, jenž by nebyl ve vynikajícím stavu po stránce architektonické. To samé se ale bohužel nedá říci o jejich pravém poslání – sloužit lidem. Domy se vyprázdnily a život jakoby ustal, nestalo se to tak drastickým způsobem jako například u Obrovy vily nebo Nových mlýnů, ale dopad je v podstatě ten samý.                                                                                

Otázkou, kterou bych tu primárně velice rád řešil, je vznik nového obchodního centra v Ortenově ulici a následky od tohoto se odvíjející. Sami si touto akcí – a dalšími – tvoříme z vnitřního města kulisy Potěmkinovy vesnice pro turisty a město duchů. Celkové propojení těchto částí města nefunguje, a to je problém.                 

Proč je zde poptávka po další prodejní kapacitě? Odpověď je jednoduchá: Neexistuje zde dostatek maloobchodníků v centru, kteří by uspokojili poptávku. Jak ale mají obstát? S přihlédnutím k už tak složité administrativě (o zavedení EET nemluvě) je obyvatelé sami svým chováním připravují o poslední možnost udržení živnosti.

Je legitimní si v tomto případě položit otázku, zda toto snad není přežitek. Dle mého názoru to přežitek rozhodně není, pestrá nabídka menších obchodů podporuje v mnohém hromadné smýšlení a posilování sounáležitosti s místem, stejně tak podporuje místní ekonomiku. Musíme se podívat na věc i okem lačného nakupujícího – OKAY Elektro, KIK, Deichmann a Pepco. Nabízejí tyto obchody opravdu zboží, které se dá zajistit pouze touto cestou, tedy vystavěním nového centra? Jistě že ne. Ona potřeba postavit „to, co mají taky ti vedle“, se zde projevuje v plném světle. Nejčastějším argumentem je vzdálenost obchodních center v Kolíně a v Čáslavi.           

Když si však vezmeme zmiňovaný Kolín, zde se OC Futurum pokusilo o jistou službu veřejnosti, a to ne pouze konzumní, ale v obecném slova smyslu – vyplnění proluky vzniklé demolicí nepoužívaných Bayerových tiskáren. Lokalita kolem nádraží se s centrem města vcelku funkčně propojila a také vyřešila nedostatek malých obchodů. Zde je však rozdíl, že ty v této lokalitě nikdy předtím ve větší míře nebyly a obchod se přirozeně soustředil směrem k náměstí.

V případě Kutné Hory hrozí tímto tempem vytvoření „obchodní čtvrti“ (velice nadsazené označení), místa kam lidé z centra pouze přijedou auty, nakoupí a zase odjedou. Nestráví zde žádný čas s přidanou hodnotou, pouze místo využijí a zahodí. Kdybychom ve městě vytvořili lepší podmínky pro maloobchody, lidé by mohli nakupovat cestou z práce a vyhnout se tím tomuto vyprázdněnému času.      

Apriorní odsouzení konceptu obchodního centra by bylo samozřejmě také zcestné, avšak jejich kumulováním opravdu přibijeme poslední hřebík do rakve maloobchodů v centru. Ty budou mít dříve nebo později jedinou šanci – transformovat se v kavárnu/restauraci/fastfood pro turisty. Vždyť jen minulý rok jsme v centru města mohli nalézt na 40 prázdných provozoven. Rok letošní tuto tristní bilanci nijak nevylepšuje, od ledna už ukončilo provoz 11 různých obchodů, některé s mnohaletou tradicí, například papírnictví na Palackého náměstí či sportovní potřeby v Šultysově ulici.

Jaký smysl má vyprázdnění města ve prospěch velkých nadnárodních společností na úkor zničení jistého středobodu bytí ve městě s takovou historickou zkušeností, jako je to naše? Tímto přístupem ztratí všechna místa na svém původním významu, a ten bude složitě nahrazován a suplován lokalitami, které by s tímto problémem jinak nesouvisely. Lidé budou postupně nuceni pracovat mimo město, budou zde stále bydlet, ale pro všechny komodity si budou muset zajet na sídliště do „obchodní čtvrti“.                                                                      

Až si uvědomíme, že jsme vytvořili ideální turistickou destinaci s historickým pozadím, rekonstruovanými domy, staročeskými restauracemi a vynikajícími informačními centry, tak si třeba vzpomeneme i na sebe a na to, že turistický ruch a místní život mohou žít v symbióze.

 V tuto chvíli se jistě najde nejeden oponent, který by mi možná dokázal neefektivnost a ekonomickou nevýhodnost mnou obhajovaného konstruktu. Avšak v době, kdy světem více než kdy předtím hýbou peníze a ekonomika, je třeba se obracet i k jinému grálu než je bezohledný profit. Není dobré ve městě přežívat, je nezbytné ho žít a prožívat.

Lukáš Veverka

Zavřít menu