Právě vyšla půvabná knížka Miroslava Štrobla o historii kutnohorských živnostníků

„Uctivý služebník aneb 999 kutnohorských živnostníků“ je název nové knihy Miroslava Štrobla. Publikaci s vůní kutnohorských ulic a uliček v první polovině 20. století si můžete zakoupit v knihkupectví U Stříbrného groše a v knihkupectví Kosmas (od 15. 10).

.
Vraťte se do kutnohorských ulic a uliček  v první polovině minulého století. Do doby, která neznala pojem „supermarket“, či „platební karta“, kdy pro pečivo se chodilo k některému z mnoha kutnohorských pekařů, pro mléko k mlékařům, nový oblek, či kostýmek od kteréhokoliv z kutnohorských krejčích, či švadlen vám nejen slušel, ale sloužil dlouhá léta. O vaši přízeň se ucházely i živnostníci, jejichž profese je dnes značně mimo realitu: pilníkář, deštníkář, rukavičkář…
V každém z obchodů, či obchůdků jste byli váženými zákazníky a vítací pozdrav živnostníka „Uctivý služebník“ charakterizoval pečlivý způsob obsluhy.
Hospod, restaurací a hotelů všech stupňů bylo téměř bezpočet. Ty luxusní inzerovaly „omnibus ku každému vlaku“, či „autogarage“. Světlo ve většině domácností obstarávaly plynové lampy a elektřina se teprve hlásila ke slovu.
Město netrpělo nedostatkem parkovacích míst, neboť automobilů zde bylo méně, než pověstného šafránu. Stejně tak telefonních stanic, jejichž celková registrace si vystačila s trojčíslím.
Pánové uměli s elegancí sobě vlastní smekat při pozdravu klobouky a dáma bez kloboučku na hlavě byla tak říkajíc společensky znemožněna.
Každý, kdo ve městě něco znamenal si považoval za čest být ne-li předsedou, tak alespoň členem některého z těch desítek místních spolků a společenství s přepestrým zaměřením od charitativního, okrašlovacího, kulturního, či později sportovního obsahu.
Přes všechna tato poněkud nostalgická konstatování však i v oněch dobách mělo město své konflikty, či spory. Žili tu lidé se všemi ctnostmi a nectnostmi. Neidealizujme si je příliš. I když – v lecčems bychom se mohli od nich učit. Ale doba je jiná.

(tz)