V kolínském divadle se představuje malíř Jiří Balcar | Kutnohorské listy

V kolínském divadle se představuje malíř Jiří Balcar

Spolupráce Galerie Felixe Jeneweina Města Kutné Hory a Galerie města Kolína při Městském divadle v Kolíně vyústila v další z pozoruhodných výstav. Jiří Balcar je jednou z nejvýraznějších osobností české poválečné abstrakce, nicméně teprve poslední dobou se mu dostává zasloužené pozornosti. Výstava potrvá do 31. března 2014. …………………………………………………..

Jiří Balcar je jednou z nejvýraznějších osobností české poválečné abstrakce. Teprve poslední dobou se mu dostává zasloužené pozornosti a důkazem je, že jsme se dočkali loňského roku vydání rozsáhlé monografie Balcarova díla, jejímiž autory jsou Marie Judlová Klimešová a Jan Rous. Úsilí o vydání této publikace předcházely ovšem i důležité retrospektivní výstavy Balcarova díla v roce 2011 a 2012 v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou a v Galerii výtvarného umění v Chebu. Ty akcentovaly význam Jiřího Balcara nejaktualizovanějším způsobem po poslední do té doby rozsáhlejší prezentaci v roce 1988 na Staroměstské radnici v Praze.
Vůbec první Balcarova výstava se odehrála ale v roce 1953 v městském muzeu v Kolíně, kdy vystavoval s přítelem a spolužákem Janem Kubíčkem. Bohužel s další samostatnou Balcarovou prezentací jsme se v Kolíně mohli setkat prakticky až v roce 1987 v Regionálním muzeu díky iniciativě teoretika umění Pavla Ondračky, drobná připomínka Balcarovy zejména užité tvorby se objevila v roce 2005 ve foyer kolínského divadla zásluhou dlouholetého výtvarníka kolínského divadla Václava Linka. Nyní s existencí samostatného galerijního prostoru v Kolíně je více než logické, že se Balcarovo dílo objevuje právě zde v nové Galerii města Kolína. Jiří Balcar se narodil 26. srpna 1929 v kolínské lékařské rodině. Intelektuální předpoklady ho přivedly na kolínské gymnázium, kde absolvoval maturitou v roce 1948. Zde také díky osobnosti Bohuslava Kutila, profesora kolínského gymnázia, absolventa pražské UMPRUM, získával své první výtvarné vzdělání. A nejen on ale i jeho blízcí přátelé a spolužáci Jiří Červín a Jan Kubíček, který se později stal významným představitelem českého konstruktivismu.
V ranných pracích z doby středoškolského studia se projevuje Balcarův smysl pro barevné vyjadřování a schopnost abstrahovat reálnost motivu do lineární zkratky, spleti lineární struktury. Po smrti otce Emila Balcara, který v roce 1945 spáchal sebevraždu, se ještě více prohlubují tendence osobnosti Jiřího Balcara uzavírat se do sebe, koncentrovat se směrem ke studiu filosofie a výtvarného umění. Přispěl k tomu i fakt, že se díky prof. Kutilovi seznámil s osobností Jaroslava Janíka, knihovníka, organizátora a publicisty, který vystudoval dějiny umění historii, filozofii a psychologii a v letech 1946–1963 působil v Městské knihovně v Kolíně. Díky Janíkově širokému rozptylu znalostí racionalistické filosofie až po mystiku se seznamuje Balcar i Kubíček s existencionalistickou filosofií a stanou se mu podnětnými názory Jean Paul Sartra nebo spisovatele Franze Kafky, jehož díla Janík překládal. Souhrn všech těchto podnětů se nakonec promítal i do Balcarovy tvorby. Balcarových uměleckých předpokladů a zejména grafického cítění si povšiml František Tichý, který ho přijal v roce 1948 do svého ateliéru na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Současně Jiří Balcar studuje také dějiny umění na pražské filosofické fakultě, zájem o uměleckou činnost převáží a po roce filosofických studií zanechává. Konstatuje tehdy: „Lituji toho roku zbytečně polouděného. Ale možná, že byl nutný, aby se z cesty nevědomé stala cesta vyvolená a dál vůlí chtěná …“.
Když byl v roce 1949 ateliér prof. Tichého rozpuštěn, přešel do ateliéru knižní grafiky prof. Františka Muziky, zde byly ideologické poměry klidnější, ale pro rozvoj volné tvorby Balcarovy až příliš. V polovině padesátých let, již po ukončení studia dokonce uvažuje, že by volné tvorby vůbec zanechal a věnoval se jen užité grafice. Marie Judlová Klimešová v Monografii autora uvádí, že v té době se setkává s projevem užití šablonovitého písma na přebalu propagační brožury Théatre Nationale Populaire. Jakkoliv se jednalo o užitou tvorbu, byl tím podnětem ovlivněn do budoucna a průnik lettrismu do volné tvorby se u Balcara prohlubuje ještě více po návratu z amerického prostředí. V druhé polovině padesátých let se zvyšuje jeho zájem o malbu a kresbu. Vedle krajiny zpracovává téma města, v abstrahovaných tvarech a blocích, se zjednodušeným smyslem pro hmotu a pevné členění obrazu. Pokud jsou výjevy měst živé, obydluje je anonymními a fantomatickými postavami. Objevují se také práce se znakem a kaligrafií. Přední francouzský teoretik Pierre Restany, zabývající se umělci východního bloku, hodnotí později (1960) u Balcara vysoce fakt, že jeho kaligrafie nevychází jako u jiných evropských autorů z orientálních vzorů, ale z alfabetického systému. Výjimečnou pozici zaujímá část Balcarovy tvorby v intencích Cy Twomblyovských lettristických experimentů, s krouživými liniemi, systémem expresivních řad jakoby z ruky psaných čar, kde jde ryze o jejich estetickou funkci v ploše a zároveň představují podstatu sdělení. Koncem padesátých let byl Balcar tak jedním z průkopníků české poválečné abstrakce a kaligrafie. Dnes patří k nejvýraznějším osobnostem českého umění šedesátých let, které bývá obecně označováno za vůbec nejsilnější etapu z hlediska vývoje výtvarného umění u nás. Od roku 1956 do okruhu umělců soustředěných kolem našeho významného teoretika Jindřicha Chalupeckého. Po návratu z několikaměsíčního tvůrčího pobytu v USA na Farleigh Dickinsonově Univerzitě v Madisonu ve státě New Jersey v roce 1964 se jako jeden z prvních českých umělců obrátil k pop-artu. Amerika nenaplnila jeho očekávání. New York měl na něj podobný vliv jako Paříž v roce 1959. Zaznamenává pocit odosobnění v městské aglomeraci, která nabízí tisíce dotěrných vjemů a neumožňuje soustředění, kterému dává přednost. Chalupeckému píše: „ … Mimo to jsem už dost dlouho pryč a mám pocit, že bych se za chvíli ocitl v duševním vzduchoprázdnu. Těším se už na okamžik, kdy budu mluvit s někým, kdo bude rozumět nejen slovům, která říkám, ale hlavně smyslu těch slov. …. Začínám mít pocit, že jsem vlastně nic nezařídil a neudělal. Žiji stále v dilematech ….“ .
Jeho příklon k pop-artu byl ovšem svébytný. Zatímco americký pop-art reagoval na přesycenost konzumní společnosti, informační přehlcenost a reklamní prázdnotu, v Balcarově „poamerické“ tvorbě , která znamenala mimo jiné i návrat k figuraci, mají symboly písma smysl jiný. Jsou reakcí na odosobněnou společnost, absurditu řeči domácího politického systému, potlačování individualismu osobnosti, jsou výrazem existencionalismu. Své výpovědi šifruje do jazyka symbolů, znaků, abstraktních struktur. V grafice pak pracuje s obrazem společnosti, bezejmenných postav v nejrůznějších denních situacích, společenského, běžného i politického života. Dochovaná a známá Balcarova tvorba je dokladem neobyčejného rozpětí jeho práce. Od vlastních počátků přes první výzkumy v abstrakci, jejich variace, vždy autentické a svébytné až po nejvýraznější část jeho tvorby z šedesátých let. Zcela záměrně je kolekce pro výstavu v Galerii města Kolína sestavena právě s důrazem na toto období, kdy vznikaly Balcarovy Dekrety a Desky.
Samostatnou část Balcarovy tvorby představuje jeho užitá tvorba – knižní přebaly, plakáty, ilustrace. Je jinou polohou Balcarovy volné tvorby, díky své výrazné výtvarnosti a uplatňování principů, které ověřoval v malbě a v grafice, byla schopná ovlivnit podobu tehdejší užité tvorby a zasluhuje alespoň tuto drobnou zmínku na závěr. Dílo Jiřího Balcara se uzavřelo jeho tragickou smrtí při autonehodě 28. srpna 1968 v Praze na Chotkově silnici. Pozornějšímu divákovi výstavy možná neujde, že některé z vystavených listů z roku 1968 nejsou signovány. V deskách, které byly v tom okamžiku v autě s ním, byl soubor listů, které již nestihl podepsat. V roce 1969 proběhla vůbec první velká výstava Jiřího Balcara ve Francii v Musée de l’Art Moderne de la Ville de Paris. V roce 1970 začala v Jacques Baruch Gallery v Chicagu řada výstav organizovaná manžely Baruchovými. Byly to první výrazné odezvy na Balcarovo dílo po autorově smrti. Pro Kolín je jistě čest vidět opět část toho, čím Jiří Balcar přispěl k vývoji českého současného umění.

Aleš Rezler, leden 2014

 

15. ledna – 31. března 2014 | JIŘÍ BALCAR /1929 – 1968/ OBRAZY, GRAFIKA. Galerie Města Kolína při Městském divadle v Kolíně, Smetanova 557.

[nggallery id=399]

 

.