V opuštěné zámečnické dílně v Nádražní ulici zavládl tvůrčí duch, sympozium současného výtvarného umění Jenewein – Kutná Hora pokračuje

Tvůrčí atmosféra panuje v bývalé zámečnické dílně v Nádražní ulici, která se opět po roce stala dočasným ateliérem účastníků letos ji XVIII. Sympozia současného výtvarného umění Jenewein – Kutná Hora. Opuštěné chátrající prostory dočasně ožily, prostoupila je vůně barev, nanášených dotykem štětců, nebo jinými technikami, na malířská plátna. Výzvu ředitele Galerie Felixe Jeneweina Aleše Rezlera reagovat přímo v historickém prostředí Kutné Hory na výlučnost introvertního malířského a kresebného díla Felixe Jeneweina v místech, kde na přelomu 19. a 20. století žil a tvořil, přijali letos Kateřina Barabášová, Vladimír Havlík, Tomáš Honz a  Martin Mulač.

Zadní kout zámečnické dílny, kde pod oprýskanou omítkou vyčnívají cihly a slunce si hledá cestu přes vysoká dílenská okna, si pro svou tvorbu vyhlídla Kateřina Barabášová. „Dýchl na mě něčím zvláštním, co doma nemám a kde by samozřejmě nebylo možné běžně tvořit,“ řekla Kateřina Barabášová, které je téma sympozia blízké její vlastní tvorbě a dodala: „Kutná Hora má zvláštní energii i díky historii, památkám, která tady jsou. Jsem tu teprve podruhé a ještě jsem nestihla všechno projít.“

„Je krásné počasí a proto jsem se rozhodl, že budu malovat venku, ať už to budou skicy, oleje, nebo tuše.  Rozbalím si věci, kolem chodí lidé, dívají se, mluví se mnou a já je při malování poslouchám… Jako bych poznával toto místo z druhého hlediska. Nečekal jsem, že to tak bude. Mám pocit, že se stávám součástí tohoto města,“ řekl Tomáš Honz, na jehož pracích vévodí chrám sv. Barbory. „Studovat gotickou architekturu byl můj sen od dětství. Baví mě pozorovat, ztrácet se ve všech pilířích, oknech. Zdá se mi, že se člověk může dívat hodiny, katedrála ho pohltí a vždy tam najde něco nového,“ konstatoval Tomáš Honz.

Sympozium Jenewein se stalo výzvou k návratu k malířské tvorbě pro Vladímíra Havlíka: „Mám období, kdy performuji, nebo dělám konceptuální věci… Když mě Aleš Rezler oslovil, přiznal jsem se, že jsem už sedm let nemaloval a on řekl: No vidíš, tak alespoň začneš. Po těch dlouhých letech je to docela složitá věc. Navíc nejsem zrovna depresionista, tak mě lebky a symboly příliš neoslovily. Dýchá na mě však jakýsi dekadentní konec století. Fragmentálnost doby, touha po celistvosti na straně jedné  na druhé rozpad, tekutost… Začal jsem na tom pracovat a dělat tekuté fragmenty, ze kterých bych chtěl vyskládat celou jednu stěnu. Liji barvy, řekl bych tomu kontrolovaná náhoda, po vzoru surrealistů,“ vysvětlil Vladimír Havlík, v jehož pracích lze číst, hledat, poznávat známá místa – chrám sv. Barbory, morový sloup, hory, možná i mystické bytosti…

S prostory dočasného ateliéru se sžil Martin Mulač: „Mám rád industriální prostory. Taková určitá špinavost, tvrdost, pachuť oleje, která je tu všude cítit, mi přijde k tomu sympatická. Pracuje se mi tu dobře. O sympoziu jsem věděl dopředu, takže jsem se na to i připravoval, vzal jsem to jako takovou částečnou malířskou dovolenou, kdy jsem mohl rozjet větší formát a nechat se spoutat geniem loci Kutné Hory a tvořit. Dílo Felixe Jeneweina dobře znám, inspiruje mě už od mala.“

S tvůrčími výsledky letošního ročníku sympozia se bude moci veřejnost seznámit na

výstavě, která se uskuteční v Galerii Felixe Jeneweina v Sankturnovském domě v Kutné Hoře od 7. září  do 28. října. -M. Pravdová-

Zavřít menu