Výstavou Renaty Czirokové se GFJ vrátila do Sankturinovského domu

Renata CZIROKOVÁ / ZJEVENÍ, obrazy, kresby

Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory, Sankturinovský dům, 17.11. – 31.12.2017

Ateliér kresby na pražské AVU, přitahuje svým zaměřením logicky mladé adepty umění inklinující svým naturelem k doméně kresby. V roce 2012 zde začala studovat také Renata Cziroková. Výstava v Galerii Felixe Jeneweina prezentuje její práce z posledních pěti let, tj. 2012-2017. Máme možnost sledovat její autorské postupy. V nejstarších jejích pracech se objevují vzpomínky na krajinu dětství a důvěrně známé prostředí Napajedel, s kopcem Kalvárií (Kalvárka 1-4, 2012), soustavou říčních ramen, s útržkovitými popisy zážitků (Rena u rybníka, 2012). Cziroková vždy pracuje s figurou ať už je v jakémkoliv prostředí. Je vůbec ovlivněna studiem ruské literatury z níž přenáší do vlastní tvorby pocity melancholie, stesku, a také určité metafyzické vize. Ruská literatura klade důraz na význam postavy, u Czirokové najdeme totéž. Za všech okolností je ale neustále osobní a čerpá z vlastních zážitků ať už starších nebo zcela nových. Cziroková je cestovatelkou a putování je u ní nejen zdrojem zkušeností, ale zdá se, že z části i životním programem. Většinu cest absolvuje s minimálním vybavením a náklady, stopem nebo pěšky a hlavně sama. V jejích obrazech pak najdeme nejrůznější druhy přístupů k „dobrovolné“ samotě. Během jarního semestru 2011-2012 studovala ruskou literaturu v Kanadě na Bishopově univerzitě v Sherbrooku v provincii Québec. Cestuje podél východního pobřeží přes Newfoundland a Labrador až k prvním inuitským osadám, navštěvuje bývalé velrybářské oblasti, opuštěné rybářské osady, vidí pozůstatky studené války, válečné lodě a vraky ..

Renata Cziroková nepracuje s cestovními záznamy, nezaznamenává na svých cestách skicy. Pracuje s vizí před cestou nebo až po návratu zpracovává konkrétní vjemy a zážitky. V prvním ročníku AVU pracovala na tématu ponorek, vraků, vody a tlení. Cestuje na pobřeží Normandie a Skotska (Scapa Flow, Unapool). Obrazy ponorek maluje na režnou pytlovinu ze skotských lodí, vypalované kresby ponorek na sololitu opatří dodatečně zbytky kování vraku lodě ze Scapa Flow. Verifikuje empirickou malbu reálným atributem. V roce 2014 pracovala na cyklu kreseb propiskou a tuší na malých sololitových destičkách s tématem, stepí, lesů, rybáren, velrybích kostí. Patřila by sem i celá řada situačních portrétů. Následovala její cesta do Norska (ponorkové bunkry, Altafjorden).

Podstatnějším mezníkem je rok 2015, kdy se objevuje u Czirokové jako hlavní téma ženy, kterému pak přiřazuje všeobecný název „Marie současné doby“. Cyklus obrazů UFO (Zjevení 2, 2015; Zjevení 3, 2015; UFO chata, 2015) je návratem k místům vlastního původu, pracuje s krajinou Valašska (Zjevení 1, 2015; UFO chata, 2015), Karpat, čerpá z pověstí, lidových tradic, náboženství (Zjevení 2, 2015; Zjevení 3, 2015), objevuje se téma zjevení. Ačkoliv se vlastně vnitřně neidentifikuje s religionistickou tradicí rodného kraje poskytuje jí řadu námětů a vizuálních symbolických metafor. V roce 2016 studuje korán, Starý zákon, hebrejštinu. Zabývá se rolí ženy v nejrůznějších kulturách a náboženstvích. Cestuje do Izraele, Palestiny a na Sinaj, kde mezi beduíny sleduje projevy kočovného nomádského života nebo tradice tetování, zahalování, zdobení a srovnává je s naší domácí kulturou. Hledá společné prvky těchto kultur, vytváří soubor obrazů a artefaktů s vlastní fiktivní symbolikou a atributy (Banshee, 2016; Kečupové zjevení, 2016).

Z roku 2017 pochází její obrazy na ubrusech a zástěrách, které popisuje jako snahu o zachycení podvědomí a nejranějších vzpomínek (např. Blesk, 2017; Humna, 2017; Maruška, 2017; Velikonoce, 2017; ad.). Vybavuje si své nejstarší sny a nejrůznější osoby z dětství včetně prababičky z Drahanské vysočiny (cyklus Hra, 2017). Pozoruhodně vyznívá cyklus menších formátů zpracovávající náboženské a lidové tradice, kam patří práce jako Když chodí Lucky, Madona na stromě, Madona s kotvou nebo Malbora s dítětem (2017). Následuje cesta do Kazachstánu, Kirgizie, Bosny, Albánie, do Černé Hory.

Projev Renaty Czirokové kromě popsaného se vyznačuje excelentními schopnostmi kreslířskými, schopností kombinovat noblesní výtvarný projev s netradičními materiály a podklady podložky, neuchopitelností formátu. Základem zůstává vždy realistická kresba, kterou vyvažuje expresivní volnou malbou a citem pro zachovávání autentičnosti, osobní, místní i časové.

(gfj)

Zavřít menu