Přírodovědecká fakulta v listopadu potvrdila výskyt račího moru v říčce Vrchlici | Kutnohorské listy

Přírodovědecká fakulta v listopadu potvrdila výskyt račího moru v říčce Vrchlici

Na přelomu srpna a září letošního roku došlo ve vodním toku Vrchlice, pod mlýnem Denemark, k hromadnému úhynu raků říčních. Tuto událost řešila v září Česká inspekce životního prostředí (dále ČIŽP), zaměřila se na část potoka mezi mlýnem Denemark a Vrbovým mlýnem. V potoce nalezla 74 uhynulých raků různé velikosti a stadia rozkladu.

.
Proto se ČIŽP ihned zaměřila na visuelní prozkoumání vody, sedimentu i břehů toku včetně vegetace. To však nepotvrdilo po základní prohlídce případné znečištění rozpuštěnými či jinými usazenými látkami, které by mohlo způsobit úhyn dotčených živočichů. Proto byl odebrán vzorek tří kadaverů (uhynulých těl) raků říčních, který byl předán Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy k otestování na přítomnost onemocnění račím morem. Bohužel dne 27.11.2014 obdržela ČIŽP oficiální zprávu, která potvrdila výskyt račího moru (Aphanomyces astaci) v potoce Vrchlice.

Račí mor je smrtelné onemocnění pro původní evropské druhy raků. Způsobuje ho parazit Aphanomyces astaci (Oomycetes) a infekce je přenášena raky pocházejícími ze Severní Ameriky. Ti byli do Evropy zavlečeni a dnes je můžeme najít ve volných vodách většiny evropských zemí. V České republice se vyskytují pouze dva původní druhy raků, rak říční (Astacus astacus) a rak kamenáč (Austropotamobius torrentium). Oba jsou v současnosti podle zákona druhy kriticky ohrožené. Česká račí fauna byla dále obohacena o dva severoamerické druhy, raka pruhovaného (Orconectes limosus) a raka signálního (Pacifastacus leniusculus). Severoamerické druhy raků jsou obecně velmi odolné k akutní fázi onemocnění račím morem. Imunitní odpověď severoamerických raků je totiž mnohem silnější a účinnější než u raků nepocházejících ze Severní Ameriky. Díky schopnosti nést latentní (skrytou) infekci jsou severoamerické druhy raků hlavními přenašeči nemoci na citlivé druhy.
Zasažení raci jsou neklidní a vylézají i ve dne z úkrytů, což je netypické chování, protože evropské druhy raků vykazují za normálních okolností noční aktivitu. U raků se může se objevit chůze na vysoko zvednutých nohách a křečovité pohyby. Typická je ztráta koordinace a únikového reflexu (Alderman a kol., 1984). Později jsou raci neteční, zůstávají ležet na boku nebo na zádech a při vyzvednutí z vody jim volně visí končetiny. Běžné je upadávání nohou a klepet a v drtivé většině případů raci zhruba do týdne až dvou hynou. Přenos původce račího moru je vždy způsoben primárně lidskou činností a patogen se následně šíří samovolně v přírodě, a to vodou nebo migrací raků a dalších živočichů.
Dosud nebyl nalezen žádný způsob léčby raků zasažených račím morem a zatím není také možné zbavit přenašeče latentní nákazy. Pokud se někde vyskytne akutní forma onemocnění (v podobě masového úhynu raků), nemá smysl se jakýmkoli způsobem snažit raky zachraňovat, ale je třeba především udělat všechno pro to, aby se choroba nešířila dál. Raky napadené račím morem je nutné sesbírat (uhynulé i ještě žijící) a zničit tak, aby bylo vyloučené další šíření nákazy. Všechny použité nástroje či pomůcky je třeba buď řádně desinfikovat nebo také zničit. Rozhodně se musí vyloučit jejich použití na jiných tocích či lokalitách. Návrat raků na „vyléčenou lokalitu“ je doporučen jen formou kvalitní násady raků říčních z prověřeného umělého odchovu, aby byla jistota, že se jedná o raky zdravé a také určitě o raky říční!!!

Výše uvedené informace o račím moru jsou čerpány z Bulletinu VÚRH Vodňany. Celý dokument naleznete ZDE.

Adéla Jiránková, Odbor životního prostředí MěÚ Kutná Hora

.