Prázdniny pomalu končí, léto za pár dnů taky asi. Trochu jsem si odpočal, trochu pocestoval, ale sil spíš ubylo. Tak jaké to bylo léto? Slunce pražilo, vláda se sesypala, sněmovna se rozpustila, ale poslanci se tetelí nadějí, že tam zasednou znovu. Prezident, kterého jsme si zvolili a který tak rozvážně a moudře hovoří, to drží ve svých rukou a stará se, aby byl klid na práci, jak kdysi soudruzi říkali.

Tedy aby mu do toho nikdo nemluvil, což už soudruzi nevykřikovali. V osmašedesátém po ruské okupaci nás prý podle prezidenta Zemana zradily elity. To asi řekl proto, abychom elity patřičně nenáviděli a pěkně pana prezidenta poslouchali. Případně abychom to trochu svěřili jeho kamarádovi, co uměl tak pěkně zhasnout, když se rozdával státní majetek.  Novináři se ptají, co si slibuji od nových voleb a já jim neumím moudře a rozvážně odpovědět. Nějak si nejsem ničím jistý. Nejsem si jistý, jestli jsou u nás komunisti bez sovětských tanků za zády hrozbou skutečnou nebo spíš symbolickou ostudou. Nejsem si jistý, jestli některá politická strana vůbec dokáže zabránit rozhazování státního rozpočtu, předraženým státním zakázkám, zneužívání sociálního systému, plýtvání, úniku nezdaněných peněz do zahraničí. Neumím vysvětlit, proč v Egyptě umírají lidé po stovkách a v Sýrii po tisících. Tedy neumím to vysvětlit tak, abych tomu sám mohl věřit. O těch nejistých věcech budu dál přemýšlet a soustředím se tedy na těch pár věcí, které jisté jsou. Děti zase nastoupí do školy a tak tu máme aspoň jednu jistotu a snad i naději. Jistotu, že vzdělání je od nepaměti základem každého počínání člověka a naději, že ty děti, které dnes nastupují do škol, budou umět samostatně myslet a poznávat svět. A to i přesto, že čím budou vzdělanější a čím více budou přemýšlet, tím více bude před nimi těch nejistých a nejasných věcí.

Ivo Šanc

.

Zavřít menu