Kutnou Horu navštívili v říjnu klienti Integračního centra pro cizince v Hradci Králové

Římskokatolická farnost – arciděkanství Kutná Hora pozvala 18. října na návštěvu klienty Integračního centra pro cizince provozovaného Diecézní charitou Hradec Králové. Hosté se, mimo jiné, se zúčastnili dopolední bohoslužby v kostele sv. Jakuba k oslavě výročí posvěcení tohoto farního kostela.

.
Do Kutné Hory přijela skupina asi třiceti cizinců, kteří pocházejí ze zemí mimo Evropskou unii (Ukrajina, Rusko, Sýrie, Arménie a Bolívie) a v České republice mají vyřízenou žádost o azyl nebo zde žijí na základě jiného druhu povolení k dlouhodobému či trvalému pobytu. Zúčastnili se dopolední bohoslužby v kostele sv. Jakuba, která byla kromě jejich přítomnosti výjimečná i tím, že slavila výročí posvěcení tohoto farního kostela.
Při mši svaté zazněla pasáž z Matoušova evangelia, která vypráví o útěku Svaté rodiny Josefa, Marie a Ježíše do Egypta. P. Jan Uhlíř v homilii hovořil o tom, že Ježíš dobře rozumí všem, kdo musí opustit svůj domov, aby ochránili život svůj a svých nejbližších. Připomněl ale také řadu starozákonních příběhů, v nichž Izraelci odešli do cizí země a stali se přitom obohacením pro ty, kteří je přijali: například Josef, syn Jákobův, dokonce egyptskou zemi zachránil před hladomorem. P. Uhlíř hovořil i o naději na návrat, ke kterému může Bůh člověka povolat, podobně jako dal svatému Josefovi pokyn k tomu, aby Marii s malým Ježíšem odvedl z Egypta zpět domů, do izraelské země.
Po skončení bohoslužby byl na arciděkanství prostor k neformálnímu setkání místních a hostů. U šálku kávy či čaje jsme měli příležitost „stručně“ se seznámit, pochopit, v čem spočívá práce integračního centra a jakým způsobem se cizinci zapojují do života naší společnosti. Hosté nás překvapili písní Já jsem z Kutné Hory, kterou nám s doprovodem kytary zazpívali. A díky přítomnosti nemalého počtu dětí se podařilo vytvořit radostnou a bezprostřední atmosféru. Tuto část programu jsme dokonce zakončili společnou modlitbou Otče náš v arabštině.
Na následující necelé dvě hodiny jsme se rozdělili na menší skupiny, tvořené z poloviny místními a z poloviny hosty, a vydali jsme se na výpravu za zážitky, které nabízí Kutná Hora. Někteří vyrazili do sedlecké kostnice a katedrály, jiní strávili čas na bobové dráze, někdo měl možnost obdivovat město z výšky jakubské věže. Zejména to byla ale příležitost vzájemně se poznat a proniknout o něco hlouběji do příběhů jednotlivých lidí. Ačkoli někteří z cizinců, kteří do Kutné Hory přijeli, žijí v České republice už několik let, nikdy nezažili podobné setkání, při kterém by se jim někdo osobně věnoval. I Kutná Hora coby významné historické město pro ně byla doposud jen místem, „kam by se jednou rádi podívali“.
Společný oběd v restauraci Dačický už jen násobil doposud nabyté zážitky a radost ze vzájemného setkání. Cvrkot nad postupně se vyprazdňujícími talíři vůbec nedával důvod uvěřit, že se zde sešli lidé, kteří se ten den vidí poprvé, lidé z různých koutů světa, lidé s různými kulturními kořeny a návyky.
Celý program jsme ukončili návštěvou chrámu svaté Barbory. Dozvěděli jsme se, že patronka našeho města se těší veliké úctě právě v Sýrii, kde je čtvrtý prosinec svátkem spojeným s dětským koledováním a přípravou tradičního svatobarborského pokrmu. Závěr celého dne patřil hudbě. Michal Hanuš zahrál na chrámové varhany několik krásných skladeb a také nám vysvětlil a názorně předvedl, jak takový obrovský nástroj vlastně funguje. S otevřenými ústy jsme pak poslouchali paní Alvinu, která naplnila prostor chrámu zpěvem arménské liturgické písně Svatý.
Snad nebude znít jako fráze shrnutí, že celý den byl úžasně obohacující pro všechny zúčastněné. Hosté byli nadšeni krásou Kutné Hory i vřelostí přijetí, kterého se jim zde dostalo. A my, hostitelé, jsme měli jedinečnou příležitost setkat se se skutečnými lidmi, jejichž zkreslený obraz je momentálně hlavním obsahem našich médií. Mohli jsme si uvědomit, jak podnětné může být přijetí člověka, který je jiný než my, a jak smysluplné je hledat cesty pomoci, poznávání a spolupráce. Děkujeme Integračnímu centru pro cizince za neúnavnou práci na tomto poli a přejeme mu hodně požehnání a zdaru.
Kutnohorská farnost hodlá pokračovat v podpoře integrace cizinců do naší společnosti a ve spolupráci s královéhradeckým integračním centrem chystá další konkrétní kroky pomoci lidem, kteří přichází do naší země s nadějí na důstojný život.

Kateřina Grenarová, Římskokatolická farnost  – arciděkanství Kutná Hora

.