Vernisáží začala v pátek odpoledne další výstava v Galerii Felixe Jeneweina. Kutnohorská galerie znovu navázala na tradici představování mladých autorů s významným vývojovým potenciálem. Tentokrát došlo na malíře Jakuba Hubálka, třicetiletého absolventa pražské AVU. ……………………………………………………………………………..
Jakub Hubálek (*1983) získal profesionální umělecké školení na pražské AVU v ateliéru kresby prof. Jitky Svobodové, kde ukončil studium v roce 2010. Od roku 2009 se prezentuje na samostatných výstavách a společných přehlídkách soudobé tvorby nejmladší umělecké generace nejen v Čechách ale i zahraničí. Jestliže představují absolventi doc. Rittsteina klasickou verzi malby, u Jakuba Hubálka vysledujeme příklony k propojení malby, alespoň podkladovému, s jinými médii. Máme na mysli komiks nebo filmové sekvence. Můžeme si vybavit podobné vstupy a mixy těchto dvou rovin v malbě Josefa Bolfa.
V Kutné Hoře se Jakub Hubálek prezentoval jako jeden z účastníků IX.ročníku sympozia současného výtvarného umění Jenewein – Kutná Hora. Věnoval se tehdy vazbám k vlastní autorské identitě, jak je stanovila jeho diplomová práce na AVU. Hororové scény plné dějovosti, úzkostí a existenciálních pocitů, mísení postav lidských a amorfních bytostí z jiné reality přenesl do reálných prostor v Lierově ulici. Zásady komiksové seriálnosti Hubálek dodržoval malířskými „zápisy“ fiktivních situací v opuštěných interiérech. Provázanost postav, interiérů, svébytný formální postup, barevná škála to vše navozuje dojem kontinuálního průchodu dějem a prostorem. Noční děsy a existenciální pocity zůstávaly přítomny i přes zjevnou fikci námětu děje. Hubálkova malba je napuštěna obsahem nočního strachu absorbovaného v dětství, najdeme v ní zobrazení tragikomedie života, symbolismus, přítomnost transcendentálních principů. Jestliže se výraz Hubálkových obrazů opírá od počátku o zjednodušenou barevnou škálu, zelenou, nebo černošedou, je záměrem autora tak podporovat dojem surreálnosti námětu a jakéhosi snového zážitku. Přispívá k tomu i nedořečenost formy, expresivní výraz podporují zjednodušené tahy štětce. Této změny se ale autor dobral až ve své novější poloze. Syté zelené tóny ustoupily šedým, černým, hnědým. Vyloženě barevné vyjádření působí u Hubálka excesivně a ne už tak samozřejmě. Výjevy podvědomí zjevně nesnesou barevnou přímočarost. To co asi vnímáme u Hubálka jako nejsilnější je reakce na soudobou společnost a ekonomický válec citovosti. Malířský vizuální přepis pocitů individuality, vnímání pozice jedince ve společnosti přespříliš hlučné, zdánlivě komunikativní, ale bez intimity, zprostředkovává Hubálek v jednoduché škále i výběru motivů. Výjimečně se u něj objeví figurální skupina, vždy řeší jednotlivé postavy a předměty. Elementy, které vyplouvají na povrch, prvky paměti, držící nás v kontextu s vlastním já. Bota, tričko, radiátor, zásuvka, detail rozčeřené hladiny nebo plaveckých brýlí na hlavě, která se vynoří z vody, svatební kytice a rozmazaná postava nevěsty. Hubálek požívá vlastní paměťový vizuální koncept, ale také konkrétní předlohu – dobové retro fotografie. To co bylo prvotní v Hubálkových starších malbách, a sice prostor, to ustupuje nyní do nekonkrétní podoby jako nezřetelný rámec jasnějšího detailu. Reálné vzpomínky. Trojice reálných postav nudistů (Nudisti, 2011) vstupuje do abstraktních nehmotných oblaků páry, vegetace na břehu řeky, dva plavci ve vodě i splývající větve stromů na vodou, řeší Hubálek expresivní malbou na hranici abstrakce (Řeka, 2013). Na dalším plátně Swimming Moon (2013) je vůbec přiznán konflikt mezi reálným a tušeným, mezi horní částí postavy muže ve vodě a naznačeně přítomné labutě, vodní plochy a pozadí.
Hubálkova malba je inspirována nejen vlastními prožitky a fantazií, ale všemi možnými zdroji včetně umělecké tradice historické i vlivem vizuální kultury soudobé. Jeho současné období naznačuje, že se vyvíjí slibně a jistě přinese v budoucnosti další zajímavé výsledky.
(ar)
Jakub Hubálek, Obrazy, Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory, 19. 4. – 19. 5. 2013
Nebyly nalezeny žádné obrázky
.