Vernisáží obrazů čtyřiatřicetiletého absolventa pražské AVU Vladimíra Vély v pátek 10. ledna v 17. hodin zahájila letošní výszavní program Galerie Felixe Jeneweina Města Kutné Hory. Úvodní slovo přednesl ředitel galerie Aleš Rezler, o hudební zpestření se postaral kytarista Pavel Obermajer. …………………………………………….
Vladimír Véla (*1980, Turnov) je absolventem pražské akademie výtvarných umění, kde studoval klasické malířské techniky u prof. Zdeňka Berana a intermediální tvorbu u prof. Milana Knížáka v letech 2000-2006. Základy výtvarných disciplín získal na Střední uměleckoprůmyslové škole v Turnově v letech 1994-1998. Patří mezi výrazné talenty soudobé české malířské scény. Od roku 2001 se účastnil školních přehlídek studentů akademie. V roce 2003 byl zařazen na III. Zlínský salón mladých, v roce 2006 na výstavu Diplomanti AVU ve Veletržním paláci v Praze, v roce 2009 byl finalistou 3. ročníku Ceny Národní galerie v Praze a Skupiny ČEZ pro mladé umělce. Národní galerie v Praze v letech 2005-2008 zakoupila pět z jeho obrazů do sbírky moderního a současného umění. První práce po akademii z roku 2006, kdy se Véla věnuje krajině, odráží sakrální tématiku – Dušičky, Pokušení, Sestoupení, Velikonoce. Důležitější je, že tyto malby naznačují způsob, taktiku a schopnost pracovat s reálným základem a posouvat vizuální sdělení do roviny abstrakce. Objevuje se tehdy Vélova inklinace zpracovávat přírodní elementy či jednoduché náměty, povyšovat základní tvar na ústřední motiv.
Výstava Vladimíra Vély v Kutné Hoře shromáždila 30 prací z let 2009 – 2013, které osvědčují, že je Véla pozorný pozorovatel předmětnosti. Kompiluje často spolu nesouvisející, detail přírodního tvaru se symbolem, znakem, či architektonickým tvarem. Monumentalizuje detaily, skládá je do nových významových pozic. Základem všemu je ale u Vély práce s barvou, kterou vytváří nejen prostor, ale respektuje její logickou vazbu k původnímu námětu. Ne sice vždy, ale rozhodně to napomáhá chápání konceptu. Utváření vazby abstraktní malby a všudypřítomné reálné předmětností světa ve kterém žijeme, je asi nejcharakterističtějším prvkem Vélovy malby. Může-li být realista kupodivu zároveň abstraktním malířem je to Véla. Nejzajímavější jeho práce se vyznačují i zvláštní příměsí magičnosti (Česáček, 2010; Sova, 2010; Fontána, 2011).
Přirozená Vélova schopnost monumentalizovat souvisí i s jeho příklonem k velkému formátu. Samozřejmě nepracuje jen s ním, věnuje se i menšímu formátu. Souběžně s malbou na plátno vzniká množství kreseb a maleb na papíře, které rozvíjejí verze jednoho námětu a kupodivu zde neplatí obvyklá teze určující velký formát malby na plátně jako definitivu. Leckdy jsou to právě menší studie, které jsou živější, plnější a více schopné vypovídat o autorově přístupu k malbě.
Je docela možné, že fakt, že se po vstupním období krajinomalby objevují u Vély nadále přírodní fragmenty, souvisí s podvědomým plánem navazovat na domácí tradici krajinářskou v české malbě bezpečně zakotvenou a udržovat tento koncept přítomný v současné aktualizované poloze abstraktní malby jakkoliv vzdáleně a zakódovaně. Nabízí se i jednodušší vysvětlení a sice autorův pocit soudržnosti s rodnou krajinou Turnovska, která přirozeně formovala Vélovy předpoklady k umělecké tvorbě. Tvary listů a lupenů, průniky světelných paprsků, dutin, spletí se mísí neustále s jinými, které ale už v přírodě nenajdeme a jsou bud výsledkem lidské činnosti (Paraván, 2010; Svorky, 2013) nebo jsou přímo součástí lidského organismu (Hemisféra, 2011). Vélova malba je zjednodušená a inteligentní. Čerpá někdy z historismu a z detailů asociujících znalost medievalistického archetypu. Užívá tvary gotického lomeného oblouku (Fontána, 2011), trojlístku gotické kružby (E, 2011), které promaluje trojrozměrně a nikoliv schematicky. Základní tvar trojúhelníku vidíme opakovaně jako doprovod hlavního tématu v obraze Triangl (2009) schematicky a i plasticky. Gestická abstraktní plošná malba se u Vély mísí s konstrukcí prostoru i v těch obrazech loňského roku, kde je ústup od reálnosti přece jen vyšší (Těžiště, 2012; Oranžový, 2013, Černé stahování, 2013).
Popsané principy Vélovy malby zajistili autorovi, že jsou jeho obrazy schopny upoutat svěžestí, aktuálností a přímočarostí a to také díky zjednodušené škále barevnosti, která podporuje obrys a tvar. Barva, plocha, malba, detail, reálné a abstraktní jsou formální složky Vélova obrazu. Co je obsah? To co jsou názvy obrazů asi ne. Obsahem je obecně snaha o spojení systému malby a reality v rozpětí mezi starým a novým, uplynulým a probíhajícím, vzpomínkou a dneškem, viděným a tušeným. Osciluje kdesi mezi malbou Oldřicha Tichého a Pierra Soulage.
Můžeme se těšit na budoucí výsledky Vélovy práce i vzhledem k jeho zařazení do sestavy letošního letního workshopu XIV.ročníku Sympozia Jenewein – Kutná Hora.
Aleš Rezler
.
Nebyly nalezeny žádné obrázky
.