Intervenční centrum Respondeo pomáhá obětem domácího násilí v Kutné Hoře

Intervenční centrum Respondeo už mnoho let pracuje s obětmi i svědky domácího násilí v celé východní části Středočeského kraje, včetně Kutné Hory. Nově je však možné domluvit si schůzku s pracovnicí IC přímo ve městě na adrese Václavské nám. 275/4 v kanceláři, kterou laskavě propůjčuje organizace Prostor plus o.p.s. Kdo však dává přednost sejít se v jiném městě, má stále možnost zvolit například nedaleký Kolín. V případě potřeby je možné kontaktovat Intervenční centrum Respondeo telefonicky: 776 561 895, nebo e-mailem: obeti@respondeo.cz. Více v odpovědích Denisy Sachomské, vedoucí Intervenčního centra Respondeo v příspěvku níže:

Domácí násilí se přenáší z generace na generaci

Domácí násilí je závažný problém, který se objevuje napříč celou společností – ve všech generacích a sociálních skupinách. Děti vyrůstající v násilném prostředí si traumata nesou i do svých partnerských vztahů a chování rodičů mnohdy přejímají. O problematice ví mnoho Denisa Zelinka Sachomská, vedoucí Intervenčního centra Respondeo, které pomáhá obětem domácího násilí v celé východní části Středočeského kraje, včetně Kutné Hory. Nově je možné sjednat si schůzku s pracovnicí intervenčního centra přímo v Kutné Hoře.

Kdo jsou klienti intervenčního centra?

Kdokoli, včetně dětí. Ale převažují ženy, hlavně matky ve věku 27 až 40 let, které se staly oběťmi partnerského domácího násilí. Nicméně v menší míře se objevuje také mezigenerační domácí násilí – pomáháme seniorům, kterým ubližují vlastní děti nebo vnoučata.

Kolika lidí ročně se problematika domácího násilí týká?

Podle policejních statistik bylo v roce 2023 kvůli domácímu policií vykázáno z domácnosti 1268 násilných osob, z toho 85 ve Středočeském kraji, kde Respondeo působí. Služeb intervenčních center po celé České republice využilo za loňský rok více než 10 tisíc lidí.

Jak ovlivňuje domácí násilí děti, které jsou v rodině svědky toho, jak například otec bije matku?

V některých případech děti chování agresivního otce vůči matce začnou přijímat jako normu. Měli jsme například klientku, která se velmi mladá vdala, partner se o ni v počátku vztahu hezky staral, bral ji do kina, na výlety, připadala si jako princezna. Na jeho podmínce, že se nesmí s nikým jiným bavit a musí trávit čas pouze s ním, jí nepřišlo nic divného. Záhy spolu začali bydlet a nároky partnera se stupňovaly, nikdy neudělala nic správně – neměla dost uklizeno, navařila málo jídla, nebyla dostatečně upravená a atraktivní. Postupem času začal muž manželku za veškeré „nedokonalosti“ trestat, začalo to výčitkami a skončilo ránami řemenem. Do vztahu se narodila holčička, na kterou však muž nikdy nevztáhl ruku. Dcera byla ale trestání matky přítomna a začala tak násilné chování otce považovat za něco běžného. Otci se podařilo malou dceru do trestání matky dokonce zatáhnout – za pytlík bonbonů měla mámu hlídat, aby nezlobila.

Pokud dítě přijme násilné chování v rodině jako normu, může být v budoucnu samo násilníkem, ale také obětí. Pracuji s klientkou, která je jedinou dcerou nezralých a chladných rodičů. V dětství se k ní chovali velmi krutě a dodnes ji psychicky ovládají. Žena už je dospělá, žije mnoho let v manželství, které ji však nenaplňuje, manžel ji psychicky týrá a manipuluje s ní. Navíc se u jednoho z jejich dvou synů začínají projevovat násilnické sklony.

Tohle je transgenerační přenos domácího násilí, o kterém se v poslední době často mluví?

Ano. Lidé, kteří byli v dětství vystaveni projevům násilí, mají sníženou schopnost regulovat vlastní emoce a hůř zvládají stres, který ale při výchově potomků nutně přichází. Traumatizovaní rodiče často pokračují v tom, co v dětství zažili a co se naučili. Když člověk vyrůstá v prostředí, kde do sebe lidé strkají, občas padne i nějaká facka, běžně se křičí a lidé se na věcech nedomlouvají, naopak někdo velí a není prostor k diskuzi, má nějak nastavené normy. Chlapci si pak často do svého dospělého života přenášejí chování otce, který má vždycky pravdu, živí domácnost a všechno se řídí podle něj. Holčičky si zase přinášejí roli svojí maminky, která tiše funguje v domácnosti, navaří, napeče, všechno uklidí – když je něco z pohledu tatínka špatně, občas schytá nějakou facku.

Zmínila jsi kromě partnerského násilí i mezigenerační…

Bohužel situace seniorů bývá velmi složitě řešitelná, protože ohrožené osoby, na kterých je pácháno domácí násilí, násilníky samy vychovaly. Buď se jedná přímo o jejich děti, nebo vnoučata. Zrovna teď pracujeme se sedmdesátiletou paní, která řeší situaci ohledně násilného chování syna vůči sobě a manželovi. Poprvé nás kontaktovala v roce 2018 a tehdy násilná situace vyústila v rozhodnutí soudu udělit jejímu synovi trest odnětí svobody. Loni, po výkonu trestu se však syn vrátil bydlet k rodičům. Nějaký čas se choval slušně a klientka synovi uvěřila, že soužití bude klidné. Nedávno jsme ale obdrželi úřední záznam o vykázání od policie, kterým byl syn vykázán ze společné domácnosti na dobu 10 dní. Manželskému páru jsme nabídli naše služby a pomohli se sepsáním předběžného opatření na prodloužení vykázání násilné osoby na dalších 30 dní. Klientka se obávala o své zdraví a zdraví svého vážně nemocného manžela a získala tak čas na vyřešení nastalé situace. Během této doby se klientce podařilo synovi sbalit jeho osobní věci, které mu za asistence policie předala. Je rozhodnutá, že již synovi nedá šanci na návrat do jejich rodinného domu.

Zdaleka ne všechny příběhy takto končí. Senioři se většinou k podobnému kroku, tedy ukončení společného soužití s původcem násilí, neodhodlají. Chtějí věřit, že se jejich potomek změní a vše bude zase dobré. Nechtějí se ke svému dítěti nebo vnoučeti zachovat špatně, a tak ho dál nechávají bydlet ve své domácnosti. Po nějakém čase se však násilí do jejich vztahů opět vrátí. Senioři často cítí zodpovědnost za násilné chování svého potomka, které bývá ovlivněno užíváním drog nebo alkoholu, a tak se snaží jeho chování omlouvat a pomáhat mu.

Co můžeme udělat jako svědkové domácího násilí? Když víme, že se něco děje u sousedů, v širší rodině a podobně?

Je důležité jednat opatrně a s ohledem na bezpečí všech zúčastněných. Když se nejedná o akutní situaci, ale dlouhodobé násilí, můžeme oběť oslovit, být emocionálně podporující a ujistit oběť, že jí věříme a že násilí není její vina. Podpora a porozumění mohou být důležitou oporou. Můžeme předat informace o organizacích, které oběti mohou pomoci. V každém kraji jsou zřízena intervenční centra, která se specializují na poradenství a podporu obětem a svědkům domácího násilí. Můžeme rovnou předat telefonní čísla a webové stránky, na kterých oběť nejde další informace. Pokud je to možné, shromáždíme důkazy o násilí – fotografie, nahrávky, zranění nebo poškození majetku. Tyto důkazy mohou být užitečné při podávání trestního oznámení a v dalších řízeních. V případě akutní situace (probíhajícího násilí), které jsme svědkem, bychom měli přivolat policii na čísle 158. Není bezpečné, abychom sami zkoušeli zabránit páchanému násilí.

V případě potřeby je možné kontaktovat Intervenční centrum Respondeo telefonicky: 776 561 895 nebo e-mailem: obeti@respondeo.cz. Nově je možné sjednat si schůzku s pracovnicí IC přímo v Kutné Hoře na adrese: Václavské nám. 275/4 v kanceláři organizace Prostor plus o.p.s.

icr

 

Zavřít menu