Pomáháme, kde je potřeba. To je motto Oblastní charity Kutná Hora, která v letošním roce slaví 30 let od svého založení. Patří k největším neziskovým humanitárním organizacím v regionu.
V devíti charitních střediscích a centrech v Kutné Hoře, z toho dvou v Čáslavi, poskytuje celkem třináct registrovaných sociálních služeb. Historie kutnohorské charity se začala psát v květnu 1994 a u jejího zrodu a rozvoje stála Marie Macková. Jako svého nástupce si před 19 lety vybrala Roberta Otrubu. Ředitele Oblastní charity Kutná Hora Roberta Otrubu jsme požádali o rozhovor.
Posláním Oblastní charity Kutná Hora je pomáhat lidem, kteří se ocitli v nouzi a nedokáží svoji situaci řešit sami. Kolik lidí využívá vašich služeb?
V současné době je to kolem 1500 klientů ročně, 90 % jsou lidé z Kutnohorska. Středisko Na Sioně, které poskytuje služby pro rodiny s dětmi se zdravotním znevýhodněním, má působnost v rámci celého Středočeského kraje.
Které služby jsou nejvíce využívány?
V současné době přibývá lidí s různými psychickými problémy. Ti nacházejí pomoc v charitním Centru Přístav v ul. Jiřího z Poděbrad, které úzce spolupracuje s Centrem duševního zdraví, jež sídlí ve vedlejší budově. Ve službě sociální rehabilitace Centra Přístav jsme zaznamenali největší nárůst lidí s duševním onemocněním. Ve srovnání s rokem 2019, kdy bylo ve službě 36 % lidí s duševním onemocněním, 50 % lidí s mentálním postižením a 14 % lidí se zdravotním postižením, bylo v roce 2023 v té samé službě již 86 % lidí s duševním onemocněním, 7 % lidí s mentálním postižením a 7 % lidí se zdravotním postižením. Myslím, že tato čísla jsou docela alarmující. Nárůst klientů duševně nemocných je opravdu velký a týká se všech věkových kategorií. To, že duševně nemocných lidí přibývá, je podle mého názoru produkt dnešní rychlé doby.
Oblastní charita ve středisku Atrium v Kutné Hoře Sedlci rozšířila služby pro lidi bez domova o možnost poskytnutí přístřeší i pro ženy… Jaká je situace v této oblasti?
Díky rekonstrukci prostor máme nově od února ve středisku Atrium k dispozici malý byt se třemi lůžky a sociálním zařízením i pro ženy. Do té doby jsme mohli poskytovat sociální službu noclehárny pouze mužům. Jsme jedinou organizací ve městě, která poskytuje služby pro bezdomovce. Komunita kutnohorských bezdomovců zůstává víceméně konstantní, nárůst klientů jsme nezaznamenali. Vzrůstá však jejich agresivita. Nezdráhají se napadnout našeho pracovníka. Je to náročná služba. Lidé, kteří pracují ve středisku Atrium s lidmi bez domova, jsou v mých očích hrdinové. Služba tam není jednoduchá.
Setkávali jste se s podobným chováním i v minulosti?
S agresivitou lidí bez domova jsme se setkávali i dříve, ale spíše ojediněle. Podle mne je nárůst agresivity způsoben větším výskytem duševních onemocnění u těchto lidí nebo jejich závislostí na návykových látkách a nejvíce se to týká mladších lidí. Navíc si klienti často myslejí, že mají na vše nárok a že vše, co si přejí, také musejí dostat. Samozřejmě to tak nemůže být, proto máme pravidla služeb nastavená poměrně přísně. Abychom zajistili bezpečnější poskytování služeb, učinili jsme některá opatření. Máme instalované kamery, posílili jsme večerní směny na středisku, v terénu vždy slouží dva pracovníci služby, přednostně využíváme pro zajištění hygieny klientů buňku se sociálním zázemím na dvoře střediska, aktivně každý den testujeme, zda klienti služby nejsou pod vlivem alkoholu.
Na co jste nejvíce hrdý?
Myslím, že právě na ty kolektivy lidí v jednotlivých střediscích. To je největší devíza organizace. Dobrý kolektiv lidí. V podstatě ve všech službách, které máme. Na své kolegy, vedoucí, se mohu spolehnout. Bez toho by charita nemohla existovat. To je základ. Potom je důležité, aby organizace měla dobré zázemí. Podařilo se nám zrekonstruovat objekty pro dvě střediska, a to Centrum Přístav v ulici Jiřího z Poděbrad a pro Středisko Maják v Tylově ulici. To, že lidé pracují v dobrém, důstojném prostředí, má vliv nejen na pracovníky, ale i na klienty. V současné době rozjíždíme třetí projekt, který bychom rádi realizovali do dvou let. Od soukromého majitele jsme zakoupili dům v Kampánově ulici a ten chceme zrekonstruovat pro potřeby Střediska Na Sioně. Budeme žádat o dotaci z Národního plánu obnovy. Předpokládané náklady na koupi domu, jeho rekonstrukci a vybavení se pohybují kolem 30 milionů korun.
Poskytujete širokou škálu služeb potřebným od nejmenších dětí až po seniory. Co pro vás tato práce znamená?
Osobně se s klienty setkávám méně. Vždy mě naplní a motivuje zpětná vazba od lidí, když nám poděkují za službu, nebo nás doporučí. Když naši práci ocení. Setkáváme se však i s negativními reakcemi, když nemůžeme někomu vyjít vstříc, protože se klient do potíží dostává opakovaně. Většinou jsou to problémy finanční, opakované dluhy, exekuce nebo neúspěšné hledání bydlení a zaměstnání. To jsou velké problémy, které řadu lidí sužují, a leckdy nemůžeme pomoci především proto, že druhá strana není tolik motivována k tomu, svoji vlastní těžkou situaci řešit. Když však klient spolupracuje, podaří se ho dostat z potíží a potom od něho máme zpětnou vazbu, poděkování, ocenění, je to příjemné. Rád bych ocenil práci nejen zaměstnanců, ale i jejich rodin. Když jeden z dospělých pracuje v charitě, většinou do toho zatáhne celou rodinu, děti a někdy i vnoučata. Děkujeme tak všem, kteří pomáhají s námi. Jsme tu již třicet let. Hledáme způsoby, jak pomáhat těm, kdo svoji situaci nedokáží řešit vlastními silami. Oslavte proto s námi 30 let pomoci lidem v nouzi.
M. Pravdová
