Modlitebna Církve bratrské v Masarykově ulici v Kutné Hoře letos slaví sté výročí od výstavby. Řadí se k významným objektům meziválečné architektury v Kutné Hoře. „Historie objektu z roku 1924 je úzce spjata se Zdeňkem Koukolem, spolumajitelem kutnohorské čokoládovny Koukol a Michera. Byl štědrým podporovatelem stavby a předsedou místního sboru jednoty Církve bratrské,“ uvedl kunsthistorik a kutnohorský památkář Aleš Pospíšil. Ten se domnívá, že motivy na fasádě mezi okny modlitebny jsou stylizované bonbony symbolicky spojující objekt s jeho štědrým dárcem.
Masarykova ulice, dříve Riegrova nebo také Stalinova, měla v minulosti charakter bulváru lemovaného stromořadím. „Modlitebna církve bratrské byla první z plejády významných staveb meziválečného období na této ulici,“ konstatoval Aleš Pospíšil a doplnil, že objekt v tzv. národním stylu, někdy nazýván také rondokubismus, obloučkový kubismus nebo národní dekorativismus, byl postaven podle návrhu architekta Františka Uherky. Ten se později proslavil jako významný propagátor funkcionalismu v Československu, když v roce 1928 realizoval v Brně výstavní kolonii Nový dům.
„První podoba návrhu architekta Uherky byla v podstatě jen modlitebna se 459 místy a nezbytným zázemím v přední části. To však patrně místnímu sboru nevyhovovalo, proto architekt ve druhé variantě redukoval modlitebnu na 210 míst a naopak rozšířil vstupní křídlo o patro, kde vznikl byt pro kazatele,“ vysvětlil Aleš Pospíšil.
Stavbu modlitebny měl na starosti spolek Betanie Praha a svůj úkol zvládl za méně než rok. „Díky dochovaným archivním pramenům lze konstatovat, že plány byly předloženy v březnu 1924, slavnostní otevření se konalo v listopadu 1924, kolaudace pak v únoru 1925. V té době to však nebylo tak neobvyklé. V podobném tempu postupovala například i stavba Kina Modrý kříž. Plány byly předloženy v březnu 1920 a již v prosinci téhož roku se v dokončené budově promítal Griffithův film Intolerance,“ podotkl kunsthistorik.
Autory národního stylu byli architekti Pavel Janák a Josef Gočár a svou formou – všudypřítomnými obloučky a červenožlutou barevností – měl evokovat slovanské lidové umění. „Architekturu nově vzniklého Československa chtěli odlišit od starého, rakousko-uherského mocnářství, které tu vládlo 300 let. Národní styl byl používán hlavně na novou typologii veřejných budov: spořitelny, pojišťovny, krematoria a právě i modlitebny,“ dodal Aleš Pospíšil.
M. Pravdová
