Gotický kamenný sloup v podloubí domu čp. 97 na Palackého náměstí je v péči restaurátora a sochaře Martina Kulhánka. Podle kunsthistorika a kutnohorského památkáře Aleše Pospíšila je sloup dílem huti Matěje Rejska a považuje ho za mimořádný artefakt z architektonického i kamenického hlediska. Vzácný kamenný artefakt ukrývá i nadále svá tajemství. Zda byl skutečně součástí bývalé zaniklé radnice na Palackého náměstí, se zřejmě již nepodaří doložit.
Kamenný sloup je rozčleněn na čtvercovou patku, kruhový dřík, polygonální hlavici a nástavec. Každá z částí má jiný půdorys, což podle Aleše Pospíšila vytváří efektní geometrickou skladbu typickou pro pozdní gotiku. „Takové hříčky často prováděli gotičtí mistři na kazatelnách nebo pastoforiích, jak je známe třeba z kostela v Rakovníku, na Kaňku nebo z kostela Nejsvětější Trojice,“ uvedl Aleš Pospíšil a doplnil, že o sloupu se ve vlastivědné literatuře už od 19. století píše jako o možném reliktu zaniklé kutnohorské radnice, která stála na Palackého náměstí. Sloup totiž nese typické znaky kamenické huti Matěje Rejska, slavného stavitele chrámu sv. Barbory, jehož práce je doložena po celém regionu. „Podobný motiv lilií na hlavici, jejichž horní část se vzájemně prostupuje a vytváří lomené obloučky, se nachází například na kazatelně v kostele na Kaňku, jež je Rejskem osobně signovaná,“ upozornil Aleš Pospíšil s tím, že na sloupu však chybí kamenické značky, které by autorství potvrdily.
Sloup je vytažen nad úroveň chodníku a podle slov Martina Kulhánka vše nasvědčuje tomu, že v podloubí na Palackého náměstí byl použit druhotně. Poukazuje přitom na podezdívku sloupu z cihel. „Nahoře jsou navíc zbytky profilace, která byla později osekaná – zřejmě při pokusu výškově ho přizpůsobit prostoru podloubí,“ doplnil Martin Kulhánek.
Teorii o původu sloupu podle Aleše Pospíšila zpochybnila v 90. letech inženýrka Muková, která při stavebně-historickém průzkumu zjistila, že gotické sklepy domu počítaly s podloubím již ve 14. a 15. století. Sloup by tak mohl být původní součástí domu, nikoli přenesený z radnice. Nicméně vzhledem k atypické konstrukci a bohaté výzdobě se mnozí přiklánějí k verzi, že sloup sem byl instalován později jako výjimečný architektonický prvek.
„Z pohledu podezdívky je téměř jisté, že sloup byl přenesen. Navíc horní nástavec, který převádí hlavici do podloubního oblouku, se barevně i materiálově liší – opět to naznačuje pozdější úpravy,“ doplňuje Kulhánek.
Aktuální restaurátorský zásah řeší především extrémní zasolení spodní části, které je způsobeno znečištěním od psů. Proběhly už dva zábaly na odsolování, v plánu je ještě třetí. Sloup je vytesán z kutnohorského mušláku. Martin Kulhánek zachytil zbytky původní polychromie, která se objevuje na hlavici i dříku. Zajímavostí jsou také původní dřevěné klínky, které zůstaly mezi jednotlivými částmi kamene při osazení. Po odsolení budou odstraněny poškozené tmely, doplněny chybějící hrany a profilace, a celý sloup bude zachován v maximálně autentické podobě.
Zůstává otázkou, zda sloup skutečně pochází z někdejší radnice, nebo zda byl od počátku součástí domu, v rámci jehož podloubí je umístěn. Ať už je jeho původ jakýkoli, jde o mimořádnou památku pozdní gotiky umístěnou ve veřejném prostoru.
Na dobové fotografii: Gotický sloup je částečně vidět na snímku vpravo. Byl součástí výlohy cukrárny Miloslava Rudolfa. Dnes sloup stojí volně a podloubí je průchozí. Foto: archiv M. Rudolf
M. Pravdová
