Rekonstrukce řadu let opuštěné funkcionalistické továrníkovy vily, ukryté v zahradě při Masarykově ulici, se blíží k závěru. V průběhu prací dům, který v sobě nese dva smutné lidské příběhy, potvrdil své mimořádné architektonické kvality. Postaven byl koncem 30. let pro manžele Grétu a Lea Reinigerovy podle návrhu významného českého architekta Františka Zelenky. Právě po něm je dům také pojmenován, což není obvyklé. Vily většinou nesly jména svých majitelů. Dnes se dům po desetiletích necitlivých zásahů znovu přibližuje své původní podobě a zároveň dostává novou funkci.
Od skromného záměru k zásadnímu rozhodnutí
Město na adaptaci opuštěné vily v sídlo pečovatelské služby získalo dotaci, původní projekt však nezamýšlel obnovu v takovém rozsahu. V průběhu prací zahájených v srpnu 2024 dům odhalil řadu stavebně technických problémů, na které musel tým odborníků reagovat a postupy přizpůsobovat novým skutečnostem. Vedle toho však odkryl i řadu původních historicky cenných prvků. Překvapením byl například objev zazděného původního okna, ale i dochované konstrukční detaily a řešení, která potvrdila kvalitu vily v kontextu své doby a města. „Všichni jsme si postupně začali uvědomovat důležitost toho domu, o jehož výjimečnosti jsme nepochybovali, ale která byla skryta pod nánosy přístaveb a zásahů. Proto jsme se rozhodli, že se pokusíme přes všechny komplikace vilu maximálně přiblížit původní podobě, respektive připomeneme atmosféru, kterou měla,“ uvádí architekt Martin Kremla z oddělení projektového řízení MÚ Kutná Hora, který je členem realizačního týmu, a dodal, že toto rozhodnutí nebylo jednoduché. Rekonstrukce, kterou pro město zajišťuje fi rma Anarkada s. r. o., je totiž prováděna v režimu dotačního projektu s jasnými termíny, pravidly a požadavky. Přesto tým udělal maximum proto, aby se podoba vily přiblížila době jejího dokončení v roce 1939. Původní koncepce architekta Zelenky totiž svou logikou a jednoduchostí paradoxně vyhovuje současné funkci lépe než projektem navržená řešení. Tato řešení se navíc ve světle nových zjištění a průzkumů skrytých konstrukcí ukázala jako nerealizovatelná.
Architektura světla, luxferová stěna i černá okna
Základem obnovy se stalo očištění domu od nepůvodních výrazných přístaveb a návratu ke kompozici dvou proti sobě posunutých kvádrů, které vyjadřují vnitřní provoz vily. Jedním z nejvýraznějších návratů k Zelenkovu rukopisu je práce se světlem. Luxfery, typický prvek jeho realizací, se znovu uplatnily na fasádách i v interiéru. Obnovena byla zejména zakřivená luxferová stěna mezi obývacím pokojem a zimní zahradou, která se do dnešních dnů nedochovala, proto byla znovu navržena podle původních plánů. Výrazné proměny doznal také vstupní prostor. Tam byla odstraněna nevhodná přístavba z 90. let a byla nahrazena řešením, které respektuje původní myšlenku „zářícího vstupu do ulice“. V původní stopě byla obnovena výrazná rampa ke vstupu, ale v současných materiálech a v parametrech bezbariérovosti. Podobně jsou přiznány ostatní nové konstrukce nezbytné pro provoz domu, ale navržené v souladu s atmosférou původních částí vily. Výrazným momentem při rekonstrukci byl objev zazděného okna. Jeho průzkum přinesl překvapivá zjištění: Okna nebyla lahvově zelená, jak se předpokládalo, nýbrž černá. Realizační tým se rozhodl tento fakt respektovat. Okenní rámy jsou zvenku černé, což v kombinaci s obnovenou světlou hrubou fasádou a výrazným kamenným soklem dodává vile specifický výraz. Zevnitř jsou rámy laděny do odstínu tlumené bílé.
Historik připomíná: „kutnohorský Tugendhat“
Jak dlouhodobě upozorňoval historik umění a památkář Aleš Pospíšil, Zelenkova vila je svým způsobem „kutnohorským Tugendhatem“. „Přirovnání k brněnské vile je nadsazené, ale některé rysy obě stavby spojují, a to funkcionalistický styl, zahrada, velkorysý původní rozpočet i osudy židovských majitelů,“ vysvětluje Aleš Pospíšil (více v článku na webu projektu Zmizelá Kutná Hora). Veřejnosti dům představil už v roce 2017 v rámci Dne architektury. Tehdy upozornil, že zatímco vily se obvykle nazývají podle majitelů, v Kutné Hoře se vžil název podle architekta Zelenky, který je jako scénograf a architekt ve větším povědomí, než rodina Reinigerova. Připomněl však, že i fi rma RESPO, zaměřená na výrobu textilního zboží, kterou Reinigerovi vlastnili, byla ve své době velmi proslulá.
Vila, která nese paměť dvou tragédií
Bývalá továrníkova vila manželů Reinigerových je spjata s tragickými osudy. Gréta a Leo Reinigerovi v domě, kde plánovali vychovávat své děti, bydleli jen pouhé tři roky. V červnu 1942 byli deportováni do Terezína a zahynuli v koncentračním táboře Trawniki. Stejný osud potkal i rodinu architekta Františka Zelenky, významného scénografa Osvobozeného divadla a kutnohorského rodáka. Vila později sloužila jako jesle a ústav pro postižené děti. Současná rekonstrukce se snaží nánosy necitlivých úprav napravit.
Smysl i přes improvizaci
Jak upozornil Martin Kremla, rekonstrukce funkcionalistických památek je nákladná stejně jako u jakýchkoli jiných historických objektů. Mimo jiné i kvůli propracovanosti domů do posledních detailů, které je nutné obnovit, a často i z důvodů používání ušlechtilých materiálů, inovativních a atypických řešení. V Kutné Hoře musel tým často improvizovat, aby se vešel do rozpočtu, a přesto zachoval důstojnost a celkové vyznění stavby. Podařilo se kromě jiného restaurovat například původní šatní skříň s jasanovou dýhou, většinu původních oken a některé původní dřevěné žaluzie. „Podobné domy ve své původní podobě nebyly v minulosti pro společnost atraktivní, nezachovalo se jich autentických tolik. Naštěstí se už doba posunula a meziválečná architektura se stala předmětem zájmu i mimo odborníky. Obnova vily do ideálního stavu by si sice zasloužila mnohem větší rozpočet, ale i s omezenými možnostmi její záchrana dává smysl,“ dodal Martin Kremla. Záměrem je rovněž upravit okolí vily v komunitní zahradu pro veřejnost jako místa pro setkávání. Zelenkova vila tak nezískává jen novou funkci pro seniory, ale znovu se stává nositelem paměti místa, domu, který přežil, aby mohl znovu vyprávět svůj příběh.
M. Pravdová
Foto: M. Kremla
Psali jsme: