Mimořádnou příležitost navštívit běžně nepřístupný areál Feldekova mlýna v Bylanech u Kutné Hory nabídne v sobotu 3. října Den architektury. Akce je hlavním doprovodným programem výstavy ke 400letému výročí příchodu jezuitů do Kutné Hory. Nedávné archivní bádání však přineslo natolik převratná zjištění, že se organizátoři rozhodli na poslední chvíli upravit program tak, aby tato nová fakta představili veřejnosti. Zeptali jsme se hlavních aktérů, na co se mohou návštěvníci letos těšit:
Událost je koncipována jako doprovodný program vaší výstavy k 400. výročí příchodu jezuitů do Kutné Hory, která je k vidění do 10. ledna 2027 na Hrádku, sídle Českého muzea stříbra. Jak složité bylo operativně měnit celou programovou náplň akce ve chvíli, kdy historické bádání najednou přineslo objevy, které vyprávějí trochu jiný příběh?
Eva Altová, kurátorka výstavy, České muzeum stříbra:
Za sebe jako spoluautorku výstavy mohu říci, že když jsme začali s rešeršemi k jezuitům a Kutné Hoře, přirozeně jsme navázali spolupráci s institucemi a místy, která jsou svou historií s řádem spjatá. Příjemným překvapením pro mě bylo navázání spolupráce s Feldekovým mlýnem. Místem s mimořádně působivým geniem loci, krásně dokládajícím koncept barokní krajiny. Tematicky nám to navíc hrálo do karet, protože od začátku jsme chtěli ve výstavě představit také hospodářské zázemí jezuitů. Výstava má totiž velmi široký záběr a snažíme se v ní představit působení řádu nejen v Kutné Hoře, ale v mnoha oblastech života a v širších, až globálních souvislostech. Celý projekt mi přinesl radost z propojení s dalšími subjekty, ale také určitý záchvěv badatelského dobrodružství. Překvapivá zjištění z archivní rešerše mi připomněla, že je stále co objevovat. A že co je psáno, nemusí být dáno.
Ačkoliv byl program původně koncipován tak, aby akcentoval především jezuity, nové archivní objevy prý zcela boří zažité představy o jejich vlastnictví areálu. Můžete poodhalit, jak velký přepis historie mlýna nás vlastně čeká a o čem přesně si tehdejší mlynář Jan Šenkýř dopisoval přímo s českým panovníkem Rudolfem II.? A kde a kdy byly tyto materiály objeveny?
Jindřich Záhorka, religionista a stavební historik, NPÚ:
Až dosud se soudilo, že mlýn získali spolu s panstvím Přítoky, pod které Bylany patřily, v roce 1631 kutnohorští jezuité. Nicméně podrobnějším studiem map a archivních zpráv se zjistilo, že pozdější Feldekův mlýn nepatřil k tomuto panství a nepatřil ani k Bylanům. Správně náležel pod Kutnou Horu, ale byl vždy v soukromých rukou. Proto se například nemohl stát součástí pobělohorských konfiskací.
Archivní materiály uchovávané v různých fondech Státního okresního archivu v Kutné Hoře zatím odhalily, že nejstarší dosud nalezená zpráva o areálu mlýna pochází z roku 1507, kdy jej získalo město Kutná Hora a využívalo jej jako soukenickou valchu. Vzhledem k dolovaní stříbra a jiných rud v Kutné Hoře a okolí, je ovšem pravděpodobné, že ještě předtím se na stejném místě nacházel mlýn na zpracování vytěžené rudy. Mlýn je potom v pramenech nejčastěji nazýván vzhledem ke své poloze jako Zabylanský. K mletí obilí sloužil jistě od počátku 17. století, avšak některé prameny ukazují na to, že měl dvě kola a tak jedno mohlo pohánět ústrojí na mletí obilí, zatímco druhé mohlo sloužit například k výrobě krup.
Co se týče mlynáře Jana Šenkýře, ten na začátku 17. století bojoval o právní postavení mlýna i své vlastní. Za předchozích majitelů byl mlýn veden v městských knihách jako jejich dědičná držba. Janu Šenkýři ale město odmítlo mlýn stejným způsobem zapsat a zařadilo jej do knih obecních důchodů. Šenkýř se obával, že tím chce jeho, jeho ženu i děti učinit svými dědičnými poddanými. Roku 1605 se proto obrátil přímo na císaře Rudolfa II. a žádal jej o nápravu. Obdobné spory doprovázely mlýn v jeho historii opakovaně. Kromě města a bylanské vrchnosti se do nich vzhledem k úzkému propojení zdejších mlýnů s dolováním vkládal i horní úřad.
Zatím jediný detailnější popis mlýna pochází až z roku 1902, kdy mlýn odkoupilo město Kutná Hora. V popisu se mimo jiné praví, že ve mlýně bylo jedno kolo o průměru 5,85 m na vrchní vodu, které pohánělo tzv. české složení uvnitř mlýnice.
Dochovaná mlýnská stolice byla datována pomocí dendrochronologie do let 1789-1799, avšak stropní trám a průvlak nad přízemím dokonce do let 1737 a 1739. Z těchto dat lze usuzovat, že v té době došlo k velké barokní přestavbě celého mlýna.
Před třemi lety se Den architektury ve Feldekově mlýně zaměřil na záchranu vzácné barokní stodoly. Letošní ročník, který nově spolupořádáte ve významné spolupráci s Českým muzeem stříbra a Národním památkovým ústavem, přesouvá pozornost k samotné mlýnici a s ní spojeným archivním objevům. Co je podle vás na celém areálu nejcennější?
Pavel Moc, majitel areálu:
Možná bych si s dovolením dovolil poopravit vnímání mlýna po jednotlivých budovách. I když každá z nich má, samozřejmě, svou památkovou hodnotu, tak výjimečnost a největší kvalita celého areálu je v jeho zachované celistvosti a hlavně v krajinném kontextu, do kterého je zasazen. To, že se mlýn nachází v dochozí vzdálenosti od centra města a přesto v jeho nejbližším okolí není žádná rušivá a nevkusná novodobá zástavba je pozoruhodné. Areál mlýna se svým okolím se uchoval jako vzácný relikt historické kulturní krajiny. Nyní se nám po dvou letech úvah podařilo získat i rybník, který sloužil jako zdroj vodní síly pro pohon mlýnského kola. I když nás čeká mimořádně náročný úkol s jeho obnovou, věříme, že ve spojení s připravovanou opravou hlavní budovy mlýnice vyniknou v plné míře právě krajinářské kvality celého místa.
V čem je pro vás toto propojení se zavedenými institucemi důležité a co vás osobně na nečekaných historických zjištěních překvapilo nejvíce?
Pavel Moc, majitel areálu:
Na prvním místě bych řekl, že propojení nám přijde zcela přirozené a normální. Instituce přece nevznikly ze sebe a pro sebe, i když, pravda, mnohé se tak chovají. Avšak v kulturní sféře ještě, naštěstí, většinou funguje vzájemná interakce. Spolupráce má svůj racionální důvod. Pro úspěšnou opravu památkového objektu je důležité objekt na samém začátku důkladně poznat a pochopit. To není stavebník schopen zvládnout sám. Spolupráce s NPÚ je jasně daná tím, že mlýn je zapsaný jako památka a letošní a doufám, že ne poslední spojení s ČMS na Hrádku vzešlo z probíhající výstavy o jezuitech v Kutné Hoře, kam jsme zapůjčili zrestaurovanou sochu sv. Jana Nepomuckého z průčelí hlavní budovy mlýnice. Při přípravě výstavy byly otevřeny všechny dostupné archivní prameny a shodou šťastného načasování jsme i my v tu dobu řešili, kdo nám zpracuje kvalitní archivní rešerši týkající se obecné a stavební historie mlýnice. A protože jsme, jako všichni, přijímali obecně uznávaný úzus o vlastnictví mlýna kutnohorskými jezuity, byla spolupráce domluvená během krátké chvíle. To, kam to celé vedlo a co se vlastně zjistilo je vtipné, dobrodružné a fascinující.
Máme iluzi, že vše v dnešní době je inventarizované, katalogizované a digitalizované. Stačí se však znovu začíst do originálních pramenů, otevřít městské knihy, registra a šanony do kterých celá desetiletí i staletí nikdo nenahlédl a najednou se nám zjeví zcela jiný příběh. Jak řekla v úvodu kurátorka výstavy Eva Altová: dobrodružství poznávání. I dnes je stále co objevovat.
PŘEHLED PROGRAMU
Den architektury: Feldekův mlýn u Kutné Hory
3. října od 10:00 do pozdního odpoledne
Vstupné: Zdarma
Na co se můžete těšit:
- Jindřich Záhorka: Komentovaná prohlídka, překvapivá historie mlýna a boření protijezuitských mýtů.
- Rudolf Šimek: Dějiny mlynářství a staré technologie drcení stříbronosné rudy.
- Martin Bartoš: Exkurz do problematiky zaměřování a 3D skenování historických objektů.
- Alfréd Strejček: Umělecký přednes nově nalezené korespondence mlynáře s císařem Rudolfem II.
- Chairé, vokálně instrumentální soubor dobových nástrojů: Závěrečný koncert staré hudby. Zazní skladby 14.- 16. století, hudba barokní, části díla Adama Michny z Otradovic i lidové písně. To vše se zasvěceným komentářem vedoucího souboru, muzikologa Josefa Krčka.
Mlýn bude volně přístupný po celý den, na místě je zajištěno občerstvení. Akci spolupořádají Feldekův mlýn, České muzeum stříbra Kutná Hora a Národní památkový ústav.
pra, foto: archiv P. Moc
Psali jsme v roce 2023: