Prvním v řadě vytavujících v Galerii Felixe Jeneweina ve Vlašském dvoře je malíř Jiří Petrbok. Vernisáž výstavy „Po pitvě – obrazy, domalované předlohy“ v pátek 9. ledna hudebním vystoupením doprovodil Václav Kořínek. Výstava potrvá do 22. února letošního roku.
.
Jiří Petrbok (* 28.3.1962 Kladno) je významným představitelem současné české malby. Od poloviny devadesátýčh let dvacátého století je jeho dílo prostoupeno přítomností hmatatelného pocitu frustrace z reálného života. Nabízejícím se defenzivním řešením je pak vytváření vlastní reality s jinými iracionálními zákonitostmi. Potenciál tvůrčí imaginace exploduje v předkládanou změť nejrůznějších dějových linií, jimiž se ubírají jeho postavy. Iracionalita výjevů se rozvíjí ze základního motivu postav převzatých z fotografií, reprodukcí z časopisů a novin nebo z erotických magazínů.
Konec osmdesátých let, kdy se obecně projevuje v malbě postmoderna, vsunul do Petrbokových tvůrčích principů modul pracovat s obecně známými zástupnými symboly. Jejich nová vizuální funkce je v Petrbokových obrazech a kresbách krystalickou esencí metaforické podstaty zobrazovaného a udržela se u něj až do současnosti – ufon je symbol neuchopitelnosti, děsivého neznáma, absurdity (Pomník v Praze, 2014) nebo genetické deformace, esesman představuje čisté zlo a brutalitu, religiózní ikonografie je spojnice s kulturní tradicí a historií.
Jiří Petrbok záměrně využívá jako model předlohy svých děl výsledek působení jiných umělců – Damiena Hirsta, Krištofa Kintery, Marka Quinna, Jeffa Koonse, Maurizia Catellana, Cindy Sherman nebo bratří Jakea a Dina Chapmanů, kteří operují s mutacemi ženských postav, persiflážemi, pornografií, nacistickými symboly a postavami. Petrbok ovšem tyto výseče a vzory přetavuje vlastním způsobem a významy se násobí a posunují v jakési geometrické řadě. Cyklus Domalované předlohy (2013), kde využívá digitálních tisků, které umožňují deformovat původní námět, působí autonomně, ale ve svém menším formátu slouží pak často pro realizaci Petrbokových velkých formátů (cyklus Objekty). S principem přepisu formy nebo námětu souvisí i starší cyklus Malované portfolio (2010), záměrně přetransponované fotografické záznamy skutečných výstav nebo instalací. Oproti tomu v cyklu tzv. „objektů“ velkoformátových maleb z let 2012- 2014 se pracuje sice se skutečným reálným prostorem, např. interiérem prestižní vídeňské galerie Mumok, nicméně zásadní téma objektu je fikcí, která nevylučuje ani možnost, aby byla někdy reálnou.
Název této prezentace vychází ze dvou klíčových obrazů výstavy, jimiž jsou Srdce a Červený drak. Domnívám se, že obě díla jsou personifikacemi základních principů Petrbokovy malířské osobnosti. Srdce představuje schopnost umělecké emocionality, ucellovský drak je metaforou nejenom vůle, s níž vstoupil na současnou uměleckou scénu ale i jeho postojů vůči okolnímu světu. Kromě vlastní tvorby se věnuje i významné činnosti pedagogické. Od roku 1995 působil jako odborný asistent na Akademii výtvarných umění v Praze a sice v ateliéru kresby prof. Jitky Svobodové, po jejím odchodu z AVU v roce 2011, vedení tohoto ateliéru převzal.
Výstava je součást společného projektu s Galerií města Kolína při Městském divadle v Kolíně, kde druhá část výstavy Jiřího Petrboka s názvem Pitva draka, obrazy, malby, probíhá od 14.1. do 28.3.2015. K oběma výstavám je také vydán společný katalog.
Aleš Rezler, ředitel GFJ
.
[nggallery id=592]
.