Na 27. ledna připadá Mezinárodní den obětí holokaustu. Celý svět si připomíná, v den výročí osvobození nacistického koncentračního a vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau, utrpení miliónů nevinných obětí holocaustu za druhé světové války. Komorní pietní akt se uskutečnil také v Kutné Hoře, v zahradě bývalé synagogy, dnes sídla sboru Církve Československé husitské ve Smíškově ulici.
.
Kytici květin položil starosta Martin Starý k pamětní desce osazené před bývalou synagogou v roce 2012. Na desce jsou uvedena členů kutnohorské židovské komunity, kteří zahynuli v koncentračních táborech. Byli mezi nimi právníci, lékaři a učitelé, ale i příslušníci nižších společenských vrstev. V roce 1942 jich většina město opustila. Přes sto deset kutnohorských Židů skončilo v nacistických vyhlazovacích táborech.
(jok)
.
Norimberské zákony
15. března 1939 bylo Československo okupováno německými vojsky a vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. V následujících dnech schválila protektorátní vláda celý soubor protižidovských nařízení, kterými zakázala výkon lékařské praxe lékařům neárijského původu, zastavila praxi neárijských advokátů, bylo zakázáno prodávat, pronajímat a darovat nemovitý majetek a bylo omezeno nakládání s některými hmotnými movitými věcmi.
Norimberské zákony byly na území protektorátu vyhlášeny až 21. června 1939. Rozšiřoval se jimi počet lidí, kteří byli považováni za Židy, a kteří se tak stali objekty okupační židovské politiky. Za rozhodující se nepovažovala jen příslušnost k židovskému náboženství té které osoby, ale také jejích rodičů, prarodičů a dalších předků, případně partnera v manželství.
Od arizace k transportům
Arizace byla zahájena koncem dubna 1940 a fakticky dokončena počátkem roku 1943. Větší podniky byly arizovány a pokračovaly ve výrobě i po zabavení židovským majitelům. V Kutné Hoře se týkala celkem patnácti provozoven. K nejvýznamnějším patřila Strakoschova továrna na obuv, Reinigerova továrna na pletené a stávkové zboží, firma René na fotochemické potřeby, Reinerova továrna na lampy, Obila Millera a Stránského a další. Židovští majitelé se snažili převést svůj majetek na árijské spoluvlastníky, jak tomu bylo v případě Respa, které převzal A. Strnad, či na své životní partnery, jak tomu bylo v případě kina Modrý kříž.
Bezpečnostní orgány čelily preventivními opatřeními možným únikům židovského zboží. V Kutné Hoře četnictvo 1. března 1940 zapečetilo všechny židovské textilní a obuvnické podniky. 27. března 1940 provedlo domovní prohlídky v bytech, kde bydleli majitelé těchto firem. Pátralo se po cizích valutách, tuzemských i cizích cenných papírech, zlatém, stříbrném a platinovém zboží, drahých kamenech, uschovaném textilním a koženém zboží z vlastního obchodu. Prohlídky měli zjistit, jestli byly tyto věci řádně přihlášeny. V případě porušení výše uvedených předpisů by byly příslušné předměty zabaveny, odevzdány Okresnímu hejtmanství do úschovy a na majitele podáno trestní oznámení. Vlastnictví kutnohorských Židů bylo zabaveno roku 1938 nacisty a v roce 1945 jako německý majetek automaticky zestátněno. Původním majitelům byl navrácen pouze zlomek tohoto majetku.
Nejistota kutnohorských Židů ještě zesílila, když se začátkem roku 1942 začalo mluvit o transportu. Nevěděli, kam půjdou, živili naději, že půjde jen o vytěhování někam, kde jim bude umožněno žít. Všichni se museli na jaře 1942 dostavit do Kolína na registraci.
Kolínský oberlandrát, pod jehož pravomoc spadala i Kutná Hora, následně sestavil registrační seznamy, podle kterých se museli všichni Židé bydlící k 31. květnu 1942 v jeho obvodu dostavit do sběrného tábora v chlapecké škole na Ovčárecké ulici v Kolíně. Kutnohorští Židé šli do Kolína na transport už 2. černa. Několik dní trvalo odevzdání zbylého majetku a nakonec byly sestaveny transporty. Kutnohorští židé byli umístěni zejména do transportu označeného Aab, zbytek potom do transportu Aad. Jimi bylo do Terezína dopraveno celkem 2202 osob, z nichž 110 pocházelo z Kutné Hory. Hrůzy koncentračních táborů z nich přežilo pouze patnáct.
(Zdroj: knihy Marka Lauermanna, celý text na geocaching.com)
.