V listopadu letošního roku si kutnohorské Městské Tylovo divadlo bude připomínat 80. výročí slavnostního otevření. V jedenáctidílném seriálu Miroslava Štrobla vás provedeme historií uplynulých desetiletí. Postupně tak budete mít možnost z jednotlivých částí vytvořit kompletní publikaci o kutnohorském divadle, které dnes patří mezi technické památky české architektury.
Předchozí část našeho seriálu jsme ukončili v roce 1926, kdy v horní části města, v těsné blízkosti dnešního Domu dětí Dominik byl slavnostně položen základní kámen k uvažované stavbě Tylova divadla. Divadlo zde však nikdy postaveno nebylo. Jak to tedy bylo dál ? 21. února 1927 získalo město z podnětu Družstva pro postavení divadla od filiálky Moravské banky v Kutné Hoře pozemek bývalé cementárny na tehdejší Riegerově, dnes Masarykově ulici. To místo si můžeme definovat naprosto přesně, protože dnes tam Tylovo divadlo opravdu stojí. Ale jsme teprve na začátku a od jeho slavnostního otevření nás dělí ještě více jak šest let. Takže nepředbíhejme.
Občané rozhodli v referendu
Do nejednoduchých úvah o umístění budoucího divadla se dostaly dvě lokality: zahrada na Žižkově s opuštěným „základním kamenem“ a pozemek zmíněné bývalé cementárny na opačném konci města. Právě tato druhá lokalita se zdála být optimální, protože byla v těsné blízkosti výjezdové silnice ze středu města a navíc v území, kde se počítalo s moderní výstavbou, kterou koncem 20. let reprezentoval mimo jiné rozlehlý areál Průmyslové školy, Masarykovy školy či tzv. Gážistický dům špičkového českého architekta Jiřího Krohy. Město spolu s Družstvem svěřilo závěrečné rozhodnutí o umístění budoucí novostavby Tylova divadla hlasům občanů. Ve vypsaném referendu se pro stavbu na Riegerově třídě kladně vyjádřilo hlasovacími lístky 1 250 občanů, zatím co pro zahradu na Žižkově hlasovalo pouhých 508 občanů. Bylo tedy rozhodnuto.
19. března 1927 se koná další schůze (kolikátá již ?), na níž jsou pro vybrané místo přesně definovány stavební požadavky: celkový rozpočet je limitován částkou 2 miliony korun, kapacita hlediště bude 650 míst k sezení a 150 míst k stání, budoucí divadlo musí mít prostorné společenské zázemí, ústřední vytápění a byt pro domovníka. Stanovené podmínky byly uvedeny ve vypsaném výběrovém řízení. V krátké době, přesněji do 7. června 1927 byly městu doručeny 24 projekty, označené nikoliv jménem autora , ale anonymní značkou, což ostatně byla jedna z podmínek výběrového řízení.
Podle výroku odborné komise, hodnotící jednotlivé zaslané projekty však žádný nesplňoval beze zbytku zadané podmínky, takže první cena, vypsaná pro jednoznačného vítěze, udělena nebyla. Nicméně favority se v celé záležitosti stali ing. Rudolf Hraba, městský inženýr v Kutné Hoře a jeho bratr ing. Josef Hraba, pražský projektant. A právě podle jejich předloženého projektu se mělo začít stavět, i když při výslední realizaci měly být použity některé prvky z projektů dalších.
Hledají se dva miliony
Tento verdikt lze přijmout pouze s určitými výhradami. O mnoho let později, v roce 1990 je v katalogu k výstavě, pořádané v Kutné Hoře zveřejnil náš přední odborník na meziválečnou architekturu Dr. Rostislav Šácha: Chybou jistě bylo, že nikoliv pražští architekti Josef Gillar, Otakar Novotný, či Josef Hausenblas, nýbrž kutnohorský Rudolf Hraba nakonec postavil Tylovo divadlo. Za těchto okolností se přední pražští architekti přestali o Kutnou Horu zajímat a uplatnili se ve městě mnohem méně., než v sousedním Kolíně, nebo Čáslavi.
Zanechme planých kalkulací o tom, co se stát mělo a nemělo. Faktem je, že budoucí Tylovo divadlo dostávalo zvolna svojí tvář, byť zatím pouze na projektových plánech. Čeho se však nedostávalo, byly peníze. A opět – významnou pomoc poskytuje v těchto okamžicích tehdejší Spořitelna města Kutná Hora bezúročnou půjčkou 500 000,-Kč a Družstvo pro postavení Tylova divadla tak mohlo disponovat částkou 1 652 602,-Kč. S tím se již stavba divadla mohla začít. Družstvo však i nadále vyhledávalo další zdroj finančních prostředků, ať již požadavkem o vyšší zúročení výnosů z prodeje městských nemovitostí, či pořádáním celé řady účelově definovaných dobročinných akcí, jako byly bazary, společenské zábavy apod. Stručně řečeno, členové Družstva nebyli žádní troškaři. Jejich požadavky, i neústupnost v řadě složitých jednání však byly na místě. Ostatně k dokončení díla bylo ještě daleko a potíží, či nečekaných zvratů bylo až až.
A už se staví!
Usnesením obecního zastupitelstva ze dne 28.března 1931 byly vybraným firmám zadány práce podle jejich profesního zaměření. Hlavní stavební práce byly svěřeny spojeným kutnohorským podnikatelům ing. Ryšán – ing. Dajbych – J. Král v celkovém objemu 730 083,-Kč. Na provedení stavby bylo vybráno téměř 20 větších, či menších firem. Samozřejmě zde převažovaly firmy kutnohorské, jako například klempířství Ferdinanda Reimanna, truhlářství Karla Hrabánka, zámečnictví Viléma Šubrta, malířská firma Josefa Richtera, či sklenářství Květoslava Hlavatého. Nezapomínejme ani na Městskou cihelnu Kutná Hora i Elektrické podniky města Kutná Hora. V podrobném soupisu všech vybraných firem bychom ale našli i firmy z Prahy, Hradce Králové a Kolína. Sečteno a podtrženo, byly zadány práce v souhrnu 2 162 055,90 Kč. 8. dubna téhož roku byl Obecnímu zastupitelstvu doručen dopis podepsaný sedmnácti podnikateli, kteří ve výběrovém řízení na dodavatelské firmy neuspěli a snažili se zahájení stavby různými argumenty zabránit. Dopis byl sice vzat na vědomí, ale bez dalšího účinku. Den zahájení stavby Tylova divadla se nezadržitelně blížil. Kdo by však čekal velkolepou slavnost s pokládáním základního kamene plamennými projevy a průvodem, byl by zklamán. Družstvo si zřejmě bylo vědomo nežádoucího fiaska s položením „základního kamene“ v roce 1926 a tak jen náhodní kolemjdoucí si 7.září 1931 povšimli skupiny dělníků, jejichž krumpáče provedli první výkopy na Riegerově třídě, kde bude postupně vyrůstat Tylovo divadlo. Ale o tom až příště…
Miroslav Štrobl
Jeden ze zaslaných a nerealizovaných návrhů na kutnohorské Tylovo divadlo. Autor: Josef Gillar, Praha
.