Rozhodl jsem se podělit o zážitky z pondělní přípravné schůzky věnované ustavení osadního výboru pro Kutnou Horu Vnitřní město.
Přestože toto shromáždění ani osadní výbor, který případně vznikne usnesením zastupitelstva, nemají žádné rozhodovací pravomoci a jejich role je jen poradní, byl průběh tohoto setkání (už druhého) poměrně rušný a chvílemi až vzrušený. Se svými silnými dojmy se vyrovnávám částečnou ironií, kterou doufám nikdo nebude vnímat jako příliš útočnou.
V úvodní části si dost času a pozornosti vynutil pan Kozák, jednak z pozice starousedlíka s kořeny někdy v dobách prvních nálezů stříbra, jednak jako údajný zástupce několika dalších občanů – někdo z nich prý dokonce žije v zahraničí a někdo panu Kozákovi dokonce udělil plnou moc (nevím k čemu, ale respekt k tomu samozřejmě mám jako ke každému úřednímu dokumentu). Z dikce pana Kozáka by člověk mohl usuzovat, že už snad je předsedou nějakého výboru („My se úzké spolupráci s částí Vrchlice nebráníme, ale…“).
Na vysvětlenou krátce odbočím k tématu Vrchlice a obsahu těch „ale“:
Jednou z variant připravovaných pro zastupitelstvo bylo, aby se do výboru zapojili také obyvatelé několika domů v městské části Vrchlice, protože polohou a různými vazbami do centra města určitě patří. Kromě pana Kozáka zaznělo ještě pár hlasů proti tomu, a přestože jich nebylo mnoho a nestihly zaznít hlasy opačné, odradilo to přítomné obyvatele Vrchlice natolik, že svůj zájem o účast stáhli.
Po určité trochu nepřehledné fázi jsme dospěli k představování uchazečů o členství v osadním výboru (těch, kteří se představit chtěli) a dvou uchazečů o předsednictví – Jany Buřičové a Jakuba Obraze. Většina krátkých prezentací se omezila na to, jak dlouho je kdo v Kutné Hoře, někdy bylo zmíněno profesní zaměření, nepříliš konkrétní představy o činnosti výboru (toto není kritika) a vyskytli se také „srdcaři“. Svým vystoupením mě zaujal pan Střihavka. Jednak v rozporu s občanským principem členství a fungování osadního výboru uvedl, že v něm chce působit za „největší lobbistickou skupinu v ČR – Hospodářskou komoru“ (ve Vnitřním městě sice sídlí, ale že by mělo jít o nějaké kolektivní členství?). Jednak by chtěl prostřednictvím osadního výboru podpořit podnikání v naší městské části (v tom nebyl a není sám) a zmínil jako příčinu „více než 40 prázdných nebytových prostor v centru“ to, že „turisté chodí jen do Barbory“ (podle dostupných dat to tak zdaleka není). Měl jsem nejasný pocit, že mi to něco připomíná (nebyl to před volbami ten komunista Klán, kdo chtěl něco jako zdanit církev za ošlapávání městských chodníků turisty?).
Teď chvíli bez té ironie – pokud by se osadnímu výboru podařilo přispět k rozkvětu podnikání, bylo by to vzhledem k jeho velmi omezeným možnostem unikátní, podivuhodné a obdivuhodné, ale nutným předpokladem by bylo nezjednodušovat a důkladně zkoumat příčiny současného stavu.
Pak jsme se dostali k volbě mezi dvěma uchazeči o předsednictví. Přestože výsledek hlasování je jen nezávazným doporučením pro zastupitelstvo, někteří se na něj upnuli a prožívali ho intenzivně, jako by fandili svému sportovnímu klubu (odtud asi inspirace ke sportovně laděnému titulu tohoto textu). Zkrátka – oznámený výsledek hlasování 13 : 13 se nezdál dost atraktivní, a tak se do věci vložil pan Šalátek. Z role trenéra se snažil přejít do role rozhodčího a prohlásil, že by bylo korektní zkusit hlasovat znovu. Proti tomu se celkem pochopitelně vyslovil místostarosta Šnajdr, který setkání řídil, a někteří z ostatních účastníků (včetně mě). Šalátek ještě namítl, že „to tady lidi chtějí“. Jeho soutěživě až bojovně naladěnému týmu přišly vhod dvě posily, které se právě objevily ve dveřích, a také místostarostova chyba, že tyto nově příchozí už po sečtení a oznámení výsledků nechal dodatečně hlasovat. Takže v prodloužení 15 : 13.
Málem ale došlo na nájezdy, a to přímo z trestné lavice (nebo marodky?). Panu Střihavkovi výsledek stále nestačil a pokusil se recyklovat 3 neplatné hlasy odevzdané pro něho (neplatné proto, že Střihavka na předsedu vůbec nekandidoval). To už ale neprošlo, a tak si pan Šalátek ve stylu „zloděj křičí: chyťte zloděje“ postěžoval „Připadá mi, že se to tady někam tlačí.“.
Jak to shrnout? Moje vnímání průběhu schůzky je asi jasné ze stylu psaní, snad bych ještě chtěl vyjádřit naději, že osadní výbor bude nejen zdárně ustaven, ale také v něm převáží konstruktivní přístup a pozitivní motivace, ke které se účastníci hlásili.
Pavel Dostál, 3. 3. 2020