Po šedesáti letech od narukování k základní vojenské službě u VÚ CO 2483 Kutná Hora se setkali 17. června ve městě pod Barborou tři nerozluční kamarádi. Milan Wurm přijel z Prahy, Jaroslav Kapsa z Rakovníka a Mirek Hrouzek z Brna. Zavzpomínali na svého kolegu Láďu z Třebíče, který se setkání již nikdy nezúčastní. Zemřel loni v prosinci. Další z pětice přátel doktor Štika nemohl dorazit ze zdravotních důvodů. Po absolvování přijímače, přísaze, vyráželi jako vojáci společně na pomoc lidem v nouzi, například při odstraňování následků povodní na Slovensku, ale i při větrných a sněhových kalamitách. Útvar, který později působil na Žižkově v kasárnách, byl zrušen. V areálu bývalých kasáren na Žižkově v Kutné Hoře má vzniknout výcvikové středisko policie.
„K vojenskému útvaru civilní obrany 2483 v Kutné Hoře jsme narukovali 1. října 1963. Část mužstva zpočátku působila ve Voršilském klášteře, další v kasárnách ve Velimi, kam jsem také nastoupil, a menší část odešla na poddůstojnickou školu do Frýdku Místku,“ uvedl Milan Wurm a vzpomenul na první měsíc v přijímači, kdy absolvovali až třináctikilometrové pochody s plnou polní, poplachy, rychlé přesuny. Jak dodal, při nácviku květnového pochodu prošlapal dvoje kanady. Po složení vojenské přísahy působili od roku 1964 v Kutné Hoře na vojenské ošetřovně. „Naším velitelem byl Jarda Kapsa, na povel nás měl doktor Štika. Mirek Hrouzek byl řidičem sanitky (to se stalo i jeho životním povoláním a třicet let jezdil se sanitou v Brně), Láďa a Franta byli na svých rotách a podle potřeby jsme je uvolňovali,“ řekl Milan Wurm a zavzpomínal na výstavbu nových kasáren a PTP. S brašnou první pomoci vyráželi mimo jiné ošetřovat i účastníky vzájemných potyček a někdy i hromadných rvaček v restauraci Dačický, který jak říká, byl „hlavním stanem“, kde se všichni scházeli na pivko. „Jinak jsme prováděli všechna potřebná ošetření od angín, rýmy, aplikací injekcí až po poskytnutí první pomoci po průstřelu plic, ke kterému došlo neopatrnou manipulací se zbraní. Vojína jsme po prvotním ošetření převáželi nejprve ke kontrole do kutnohorské nemocnice a poté do ÚVN Praha,“ zavzpomínal Wurm.
„Kutná Hora se mi líbila odjakživa. Rádi se sem vracíme. Zpočátku jsme se scházeli po pěti letech, potom po třech a teď už každý rok., Udělal jsem i pamětní listy. Vždyť jsme tady toho zažili moc,“ dodal Milan Wurm a otevírá knihu, jejíž stránky jsou zaplněny černobílými fotografiemi ze zásahů, kde společně působili. „Tady jsou fotografie, jak jsme pomáhali odstraňovat následky povodní v Komárnu. Celý útvar tam odjel a pobývali jsme tam měsíc. Na zdejším útvaru byli chemici, pyrotechnici, ženisti. My jsme byli „lapiduši“ na zdravotní ošetřovně. Další fotografie dokumentují jak v roce 1965 pomáhali celý týden při sněhové kalamitě v Praze. „Je škoda, že útvar zanikl,“ dodal.
Monika Pravdová
