V listopadu letošního roku si kutnohorské Městské Tylovo divadlo bude připomínat 80. výročí slavnostního otevření. V jedenáctidílném seriálu Miroslava Štrobla vás provedeme historií uplynulých desetiletí. Postupně tak budete mít možnost z jednotlivých částí vytvořit kompletní publikaci o kutnohorském divadle, které dnes patří mezi technické památky české architektury.
.
V předchozí části našeho seriálu jsme vstoupili do poválečného období a počínajících padesátých let minulého století, kdy kultura se stává předmětem politikaření vládnoucí Komunistické strany. Atmosféra „radostného budování“ na straně jedné a násilné ideologizace společenského života na straně druhé poznamená i život kutnohorského Tylova divadla a tím samozřejmě i ochotnického spolku. 1. dubna 1948 se rozhodnutím tzv. akčního výboru spolku stává jeho předsedou bývalý jednatel Městského osvětového sboru Květoslav Bloudek, tvrdý zastánce „nové kulturní politiky KSČ“. Dostává se mu dispozičního práva ke spolkovým účtům, nepřiměřeně širokých pravomocí a za vzniklé situace se stává jakýmsi neoficiálním ředitelem divadla.
Soudruzi místo bratrů
K ilustraci atmosféry té doby nám poslouží citace části zápisu z jednání Správního výboru ochotnického spolku TYL ze dne 25. října 1950: Správní výbor se jednomyslně usnesl, aby mimořádné valné hromadě spolku, svolané na 3.prosince 1950 byl předložen návrh, aby dosavadní Ochotnický spolek TYL na Horách Kutných se všemi členy, se vším majetkem, právy a povinnostmi zapojil se do závodní organizace ROH nár. podniku Modena v Kutné Hoře a užíval označení J. K. Tyl, dramatický odbor ZK ROH n. p. Modena na Horách Kutných. Krkolomnější název snad vymyslet nešlo. Ale nešlo o název. Šlo o výraznou změnu v atmosféře dosavadního spolkového života. Další citace ze zápisu z výše zmíněné valné hromady ze dne 3. prosince 1950 pak tuto tezi jen potvrzuje: …všichni členové spolku se budou mezi sebou oslovovat namísto dosavadního bratře – sestro, oslovením soudruhu – soudružko. Po zapění Písně práce byla valná hromada spolku TYL ukončena v 11 hod. dopoledne. Těžko k tomu co dodat. Vzpomeňme si v tomto okamžiku na slib, daný tehdejším starostou města Bouškou při otevření Tylova divadla v roce 1933. Tehdy předal kutnohorským ochotníkům užívání divadla zdarma na následných 50 let, teoreticky tedy do roku 1983. Nicméně – za necelých 20 let bylo všechno jinak.
Do Vídně za krajany
V roce 1953 se divadlo stalo součástí nově vzniklé instituce – Domu osvěty J.K.Tyla. Jeho ředitelem a zároveň tedy ředitelem divadla je na následujících 12 měsíců Bohumil Brožek. Naštěstí však i v těchto nejednoduchých dobách zůstává ve funkci tajemníka divadla muž, o němž již byla řeč mnohokrát: Antonín Bojanovský. Jeho bohaté zkušenosti i organizační schopnosti byly nepostradatelné. Dům osvěty J. K. Tyla byl provozovatelem divadla až do roku 1959 a na postech ředitelů, spravujících z titulu své funkce i Tylovo divadlo, se vystřídala řada jmen. Bohumila Brožka střídá v roce 1954 Alois Pipek, v následujícím roce přichází Vladimír Jeřábek, který zde zůstává na další tři roky. Koncem roku 1958 je Tylovo divadlo vyjmuto z organizační struktury Domu osvěty a stává se součástí nově ustavené Osvětové besedy v čele s tehdejším předsedou kulturní komise Místního národního výboru Miroslavem Justem. Ani tato poněkud nešťastná kombinace nevydrží dlouho a již v roce 1961 se divadlo opět vrací pod „křídla“ Domu osvěty J. K. Tyla, jemuž v onom roce šéfuje Josef Kouba. Poněkud rozporuplná osobnost, ale stojí za poněkud širší zmínku. Byť poslušně plnil direktivy stranického aparátu OV KSČ, dokázal v oněch nelehkých dobách zorganizovat první a zatím poslední zájezd kutnohorského ochotnického spolku do zahraničí. Představení, uvedená ve Vídni a určená českým krajanům, žijícím v Rakousku zde sklidila velký úspěch. Jen pro upřesnění uveďme, že ochotnický spolek se v tomto období již vrátil na svojí mateřskou scénu Tylova divadla a při pohledu na aktivitu jeho činnosti dojdeme k poněkud udivujícímu závěru, že to bylo období, kdy v ročních soupisech uvedených inscenací jdou čísla do několika desítek.
Počátek šedesátých let
Počátek 60. let přináší další změny. Dům osvěty v čele s Josefem Koubou je pověřen „oživením kultury na vesnici“ a při Městském národním výboru vzniká Kulturní středisko, jehož vlajkovou lodí se stává právě Tylovo divadlo. Nová instituce – nová tvář v čele. Teď se jí stává Milan Pospíšil. Ne však nadlouho. Na počátku roku 1968 je divadlo převedeno pod další nově vzniklou instituci – Domu kultury a vzdělání v Kutné Hoře. V podstatě to je přejmenovaný již zmíněný Dům osvěty J. K. Tyla a v ředitelském křesle stále sedí nám známý Josef Kouba. Na následující tři roky se tak vrací i do ředitelského křesla divadla. Ani tento stav však nevydrží dlouho. Srpnová invaze tzv. spojeneckých armád smete Josefa Koubu, jehož negativní postoj k okupačním vojskům byl nově nastupujícím normalizátorům naprosto nepřijatelný. Divadlo zůstává na krátkou dobu bez ředitele. Následuje další (kolikátá již?) institucionální a personální změna. V roce 1972 je ustaveno Městské kulturní středisko, jehož ředitelem se stává dlouholetý člen ochotnického spolku TYL Jan Pospíšil. K jeho cti nutno konstatovat, že za svého ředitelského působení částečně vrátil Tylovu divadlu určitý společenský lesk, připomínající slavnou éru let předválečných. Městské kulturní středisko je již personálně vybavená instituce se svým ekonomickým úsekem i metodiky pro různé obory kulturní činnosti. Jedním z nich je tehdy velmi mladá Jana Kozáková, která – ale teď poněkud předbíháme – později převezme žezlo ředitelky Tylova divadla na celých dvacet let. To však budou již zcela jiné společensko-politické poměry a my se musíme vrátit do let 70., se všemi složitostmi tzv. normalizace.
Léta normalizační
V roce 1973 odchází Jan Pospíšil do důchodu a střídá jej organizačně velmi zdatný Zdeněk Vrba, také dlouholetý člen kutnohorského ochotnického spolku, který je s Tylovým divadlem spojen od svého mládí i prostřednictvím svých rodičů – nadšených ochotníků. Pod jeho ředitelskou taktovkou se Tylovu divadlu dostane velké pozornosti jak z hlediska potencionálních diváků, ale hlavně z hlediska těch, kdo tehdy rozhodovali o financích na opravy a úpravy, které divadlo po těch desítkách let své činnosti nezbytně potřebovalo. Bude to mít však značně složité. Rozhodnutím městských stranických, státních a odborářských zařízení v Kutné Hoře byl na počátku roku 1974 zřízen Jednotný klub pracujících ROH, sdružující většinu tehdejších kutnohorských podniků a do jeho čela byl postaven právě Zdeněk Vrba. Funkcí ředitele Městského kulturního střediska a tedy i ředitele divadla byl na vymezenou dobu pověřen Josef Moravec, muž zkušený, leč v důchodovém věku. Bylo jen otázkou času, kdy se Tylovo divadlo přičlení organizačně do onoho Jednotného klubu pracujících v čele s ředitelem Vrbou. Stalo se tak poměrně brzy, z Jednotného klubu pracujících ses stal Sdružený klub pracujících, Tylovo divadlo opravdu bylo včleněno do organizační struktury a řízeno tedy ředitelem Zdeňkem Vrbou z kanceláří, umístěných v tehdy novém kulturním domě Lorec se připravovalo k dosud nejrozsáhlejším stavebním úpravám a investicím v celé jeho čtyřicetileté historii.
Sluší se připomenout, že v těchto dobách má divadlo také svůj personál. Jeho jediným pracovníkem na plný úvazek byl tehdejší správce Josef John. Na částečné úvazky bychom zde našli další pracovníky: výtvarníka Josefa Zedníka (v divadle působil prakticky od jeho otevření), Václava Kadlece, Václava Veřmiřovského, ale i osvětlovače Josefa Jírovského, či zvukaře Vladimíra Kutílka a samozřejmě šatnářky, uvaděčky atd. Provozně bylo divadlo spravováno Sdruženým klubem pracujících v čele s ekonomkou Kamilou Kutílkovou, programovými pracovníky Janou Kozákovou, Janou Dykovou-Fraňkovou a dalšími.
Koncem první poloviny 70. let byly pod taktovkou ředitele Zdeňka Vrby zahájeny rozsáhlé rekonstrukce a úpravy. Dodaly divadlu nejen na svojí dobu moderní technické vybavení, ale i výrazně změněný interiér, jehož provedení přispělo k odstranění poněkud problematické akustiky hlediště. Podrobnějšímu popisu této již novodobé etapy historie divadla se budeme věnovat v závěrečné části našeho seriálu.
Miroslav Štrobl
Poznámka redakce: Publikace k historii kutnohorského Tylova divadla vyjde v rozšířeném textovém obsahu za finanční podpory Města Kutná Hora. Její křest se uskuteční v sobotu 9. listopadu 2013 před premiérou slavnostního představení Tylovy hry Tvrdohlavá žena, nastudované kutnohorským ochotnickým spolkem TYL u příležitosti letošních oslav.
.