V listopadu letošního roku si kutnohorské Městské Tylovo divadlo bude připomínat 80. výročí slavnostního otevření. V jedenáctidílném seriálu Miroslava Štrobla vás provedeme historií uplynulých desetiletí. Postupně tak budete mít možnost z jednotlivých částí vytvořit kompletní publikaci o kutnohorském divadle, které dnes patří mezi technické památky české architektury.
Předchozí část našeho seriálu, mapujícího osmdesátiletou historii kutnohorského Tylova divadla jsme ukončili datem 7. září 1931, kdy bez velkých oslav a projevů byly na tehdejší Riegerově, dnes Masarykově, třídě zahájeny výkopové práce pro budoucí novostavbu divadla. Do slavnostního otevření zbývá pouhých šestadvacet měsíců.
Času tedy nebylo nazbyt a ani peněz nebylo na rozhazování. Bylo nutno neustále doplňovat vysychající pokladnu Tylova fondu. Ve prospěch stavby se tedy pořádají různé benefiční akce, kutnohorské spolky odvádějí část výtěžku ze své činnosti na účet fondu a takříkajíc manifestačně se spolu s naprostou většinou kutnohorských občanů účastnily lidové veselice, pořádané 28. září 1932 přímo na staveništi divadla. Tato akce, stejně jako prodejní výstava obrazů, realizovaná pod názvem Umělci Tylovu divadlu přispěla určitými částkami do kolonky Dal v účetních knihách Družstva. Také velký Vánoční bazar uměleckých předmětů, uspořádaný na závěr roku 1932 byl svým čistým výtěžkem 35 000,-Kč příjemnou injekcí do chřadnoucích financí Družstva. Ale obdobných akcí bylo samozřejmě víc.
Stavělo se rychle a kvalitně
Koncem první poloviny roku 1932 byla hrubá stavba téměř hotova a kolemjdoucí kutnohořané si mohli s trochou fantazie představit, kudy budou vstupovat do hlavního foyeru divadla, či do lóží, obloukovitě vynesených nad přízemí budoucího hlediště. Spojení kutnohorští stavitelé ing. Dajbych, ing. Ryšán a stavitel Král pracovali rychle a také kvalitně. Až svoji práci dokončí, bude mít přízemí hlediště kapacitu 440 míst k sezení a 250 míst k stání, na prvním balkoně bude 76 a na druhém pak 112 míst k sezení. Druhý balkon bude mít i tak zvané „bidýlko“, čili ta nejzadnější místa k stání. Budou je využívat hlavně studenti, jichž se tam vejde rovných 100. Kapacita postranních lóží bude 48 míst, takže sečteno a podtrženo, budoucí Tylovo divadlo pojme 926 diváků. V poměru k tehdejšímu počtu obyvatel Kutné Hory to bude kapacita nejen dostačující, ale v prvních letech činnosti divadla velmi často využívaná do posledního místečka.
Pojďme však pokračovat v procházce po místech, kde zatím vládnou mistři různých řemesel. Budoucí divák vstoupí po krátkém schodišti, zakončeném třemi sloupy, obloženými slovenským mramorem do úvodního prostoru, po jehož pravé i levé straně budou umístěny pokladny. Odtud dvěma širokými dveřmi postoupí do hlavního foyer, z něhož po levé i pravé straně povedou schodiště k balkonům a lóžím. Po obou stranách hlavního foyeru budou nejen šatny pro diváky, ale i místnosti pro požární hlídku a zdravotníka. Hlediště v přízemí, provedené podle návrhu pražského architekta Zelenky bude řešeno jako svažité, zatím co hlediště 1. i 2. balkonu bude řešeno jako stupňovité. V prvním patře, před vchodem na balkony bude salonek, sloužící ke společenským setkáním diváků a zároveň jako bufet. Od průchozí části promenoáru bude odděleno skleněnou vitráží, znázorňující výjevy z Tylovy hry Strakonický dudák. Výtvarný návrh provede kutnohorský profesor Fiala, realizace se pak ujme významná kutnohorská sklenářská firma Květoslav Hlavatý. Diváci budou usedat do dřevěných sklápěcích sedadel, dodaných firmou Thonet a Mundus. Potud tedy stručný popis budoucích prostor pro diváky.
Pomalu se také začíná rýsovat prostor jeviště. Od hlediště bude odděleno předsunutou bezpečnostní protipožární železnou oponou 11 m širokou, 7,5m vysokou, zhotovenou z dvojitých plechů s nehořlavou mezivložkou. Za ní bude následovat sametová opona, rozebíratelná oboustranně od středu k postranním portálům. Za touto oponou se otevře prostor jeviště o světlé šířce 17,6 m, hloubce 11m s možností dalších prohloubení o dalších 3,5 m. Po stranách jeviště budou provedeny proscéniové portály s osvětlovací teleskopickou římsou, tvořící klasickou linii tzv.kukátkového divadla. Pohyblivé řešení portálů umožní měnit velikost průhledu na jeviště od maximálních 8,5x7m do minima 5,5x2m. Na prostor jeviště bude po levé straně navazovat tzv.boční scéna, umožňující nejen skladování tehdy obvyklých vysokých kulis, ale také poměrně rychlé výměny scénického osazení jeviště podle proměn v té které hře. V podlaze jeviště bude instalováno propadlo o rozměrech 8,5x2m, ovládané v prvních letech ručním rumpálem,později elektromotorem, dimenzované na zatížení 1 500 kg. Jím bude možno nejen stěhovat na jeviště scénické prvky ze suterénních skladů kulis, umístěných 3,2m pod podlahou jeviště, ale také umožní vytvořit zvýšené pódium uprostřed scény s maximálním vyvýšením 1,3 m. K zavěšení dekorací, látkových horizontů i světelných ramp bude k dispozici 30 tahů, složených z ocelových tyčí, dlouhých 11,5 m a zavěšených vždy na třech ocelových lanech, která budou svedena k pravé části jevištního zákulisí, kde budou vázána do tarovacích kotev s konopnými lany a železným kladkovým vedením. Ve výšce 8 m nad jevištěm budou konstruovány postranní osvětlovací lávky, spojené příčným můstkem a nad nimi ve výšce 15 m bude umístěna manipulační lávky. Celková výška prostoru od podlahy jeviště po střechu bude 25 m.
Mezi hledištěm a jevištěm bude zapuštěné orchestřiště o rozměrech 17,5x3m se samostatným vchodem pro hudebníky. Očím dnešního diváka je orchestřiště zakryto vyjímatelnými podlahovými segmenty. Převážná část technických provozů divadla bude umístěna v rozlehlých přízemních prostorách, vyprojektovaných zcela odděleně od společenských prostor. Půjde například o vlastní kotelnu se třemi nízkotlakými kotly, na níž bude navazovat sklad koksu, truhlářskou dílnu, a řada dalších prostor. Původně zde bude umístěna i kabina pro osvětlovače, než se v 70.letech přemístí do zadní části hlediště. Ale k tomu je ještě daleko. Do dokončení stavby bude postupně spotřebováno 700 000 ks cihel, 720m3 lomového kamene, 3 000 m3 labského písku, 55 vagonů cementu, 20 vagonů vápna atd. atd. Mohli bychom se ještě mnohem déle a mnohem podrobněji zabývat technickým popisem budoucí novostavby, která se blížila ke svému dokončení stejným tempem, jak se blížil termín jejího slavnostního otevření.
A tomu se budeme věnovat v dalším pokračování našeho seriálu…
Miroslav Štrobl
.
Jaro 1932, bednění budoucích lóží a prvního balkonu. Foto: Archiv M. Štrobla
.
Podzim 1932, dokončení hrubé stavby. Foto: Archiv M. Štrobla