Druhou výstavu pro nové prostory Galerie města Kolína při Městském divadle v Kolíně kurátorsky připravil na základě dohody o spolupráci ředitel kutnohorské Galerie Felixe Jeneweina Aleš Rezler. Expozice s názvem souřadnice představuje dílo mladého výtvarníka Josefa Achrera. ……………………………………………….
Vernisáž výstavy v novém galerijním prostoru, který vznikl z bývalé divadelní zkušebny na základě projektu architekta Davida Vávry, byla naplánována na pondělní podvečer 1. července. Kurátorem výstavy a také autorem textu téměř čtyřiceti stránkového je ředitel Galerie Felixe Jeneweina Aleš Rezler, který se také ujal úvodního slova. Hudbou doplnil vernisážovou atmosféru kutnohorský blues band One Roast and the Others.
Dohodu o spolupráci mezi městy Kutná Hora a Kolín, týkající se činnosti kutnohorské Galerie Felixe Jeneweina a nově otevřené Galerie města Kolína (při Městském divadle Kolín), podepsali 29. listopadu loňského roku ve Vlašském dvoře starostové obou měst Ivo Šanc a Vít Rakušan. Spolupráce obou měst umožní redukování ekonomických nákladů díky společné realizaci výstavních projektů. Kooperace obou kulturních institucí se týká zejména jednotného odborného zajištění, zpracování koncepce a vlastní přípravy společných výstavních projektů kurátorem Galerie Felixe Jeneweina, finanční spoluúčasti na realizaci propagačních materiálů a jiných nákladech, jako jsou např. překlady, rešerše, poplatky za autorská práva apod. Transport a svozy exponátů zajišťuje speciálně vybaveným dopravním prostředkem Galerie města Kolína.
Jan Šmok
Josef Achrer vstoupil v roce 2004 do ateliéru malby docenta Michaela Rittsteina na pražské AVU, kde absolvoval v roce 2010. Mezitím ale ještě stačil projít dalším školením během stáže na VŠUP v malířském atelieru Stanislava Diviše v roce 2007 a následujícího roku 2008 ve Spojených státech na San Francisco Art Institute. Všechny tyto školy a zejména pedagogové jistě Achrerův projev formovaly. V interview s Helenou Staub zmiňuje, že zvlášť důležitý byl pro něj pobyt v Divišově ateliéru, kdy ho standartní zadávání úkolů přimělo k malbě v čistých barvách, k rychlým rozhodnutím a středovým kompozicím. Pobyt v San Franciscu znamenal ovšem vybočení. Achrerova malba se tehdy pohybovala spíše v duchu mytologické imaginace formálně uvozované primitivními kulturami s jednodušší vizuální znakovostí. Po návratu se ale vrací k původnímu výrazu čerpajícímu z geometrické symboliky.
Od roku 2006 se Josef Achrer prezentuje na společných generačních přehlídkách malby ateliérů VŠUP a pražské AVU, od roku 2007 pak s malířskou skupinou Obr., která povýšila princip barevné konstrukce na jednotící prvek sdružující umělecké charakteristiky jednotlivých jeho členů – Davida Hanvalda, Karla Štědrého, Josefa Achrera, Martina Krajce a původně i Ondřeje Malečka. S výjimkou posledních dvou se všichni vydali cestou abstrakce s revitalizačním obsahem, přiznávajícím barvě dominantní úlohu. Koncept Obr.u, v to čítaje i díla Josefa Achrera, je v současné malbě obohacující o jasný koncept a řád, promyšlenou intelektuální stavbu obsahu, procházejícího jednotlivými obrazovými plochami. S výjimkou Martina Krajce se všude setkáme s geometrickým podtextem, který nás upomíná na tradici konstruktivismu v českém umění, i když v případě Obr.u se s projekcí matematických principů setkáme jen u Davida Hanvalda.
V souvislosti s Achrerem se opakovaně mluví o využití struktury v malbě (M. Dostál, M. Fišer, A. Primusová). Abstraktní poloha je Achrerovi naprosto vlastní a pro jeho tvorbu je typická. Achrer propojuje obě výtvarné matérie – plátno i barvu a respektuje jejich přirozené vlastnosti. Barva prolíná strukturou plátna z rubové strany a vytváří na lícové straně řízené efekty doplňované o další zásahy barvou nebo ponechané v jejich vlastní specifické kvalitě. Tento jednoduchý formální postup konstruuje elementárním způsobem obrazovou plochu. Její obvykle jeden podkladový tón roztřišťuje jemná struktura malby prosakující režnou tkaninou v nepravidelných bodech, skvrnách a intenzitě.
Obecně jsou Achrerovi základním tématem geometrické labyrinty, obrysy staveb moderních kubických tvarů nebo i sakrálních. Geometrické tvary navozují podobu obytných modulů, architektonických konstrukcí nebo selektivních úložišť jako dokladu lidské přítomnosti s potřebou třídit a determinovat. Projevují se na plátně ve variabilních kompozicích. Prostor pak je konstruován jednoduchou perspektivou. Achrer mluví o znázorňování jakéhosi limitovaného existenciálního prostoru, ve kterém se odehrávají nejrůznější projevy lidské činnosti. Prostoru, který je symbolem stísněnosti, uzavření člověka a způsobem jeho dobrovolného vydělování se z přírody.
Jako určitá autoreakce se ale od roku 2010 vyskytuje v Achrerově malbě naopak téma otevřené krajiny jako volného autonomního prostoru a vznikají první obrazy cyklu Neobydlený sektor. Krajinná stylizace s axonometrickým pohledem, připomínající díla německých či vlámských kartografů 16.století Sebastiana Munstera nebo Abrahama Ortelia nebo čínských kaligrafů, funguje jako projev touhy po hledání vyššího řádu, ale zároveň vizualizace prostoru limitovaného jiným principem. Monochromatické obrazy krajin v neobyčejně citlivém podání s náznaky vrcholků hor, meandrů řek a cest jsou připomenutím protikladného systému, ze kterého člověk vzešel.
Názvy Achrerových obrazů nebo cyklů – teritoria, terária, sektory, naznačují zájem o znázorňování vymezeného prostředí souvisejícího s lidskou existencí a s postavením individa v reálném světě. Osamocenost pusté horské krajiny se ale v roce 2011 začala opět prolínat s geometrickým rastrem a konstrukcemi v základních tónech a oba principy existence se znovu setkávají.
Aleš Rezler, červen 2013
1. 7.|29. 9. 2013 JOSEF ACHRER, SOUŘADNICE, Galerie města Kolína při Městském divadle v Kolíně, Smetanova 557, Kolín IV.
.
Nebyly nalezeny žádné obrázky
.