V úterý odpoledne pokřtili v konferenčním sále GASK novou knihu o Kutné Hoře. Zástupci Města, starosta Martin Starý a vedoucí oddělení kultury Lenka Kratochvílová, při této příležitosti představili plány na oslavy 20. výročí zápisu Kutné Hory na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO, které proběhnou v příštím roce.
.
Knihu „Kutná Hora“ vydává pražské nakladatelství Foibos Books ve své edici Památky UNESCO. Jako editora si vybralo historika umění, kutnohorského památkáře a vysokoškolského pedagoga PhDr. Aleše Pospíšila.
„Mým hlavním cílem je ukázat neuvěřitelnou pestrost v tom nejvýznamnějším, co Kutná Hora má a co vytváří její nezaměnitelný a charakteristický obraz – na historickou architekturu vyšperkovanou ostatními druhy výtvarného umění. Každé slohové období od 14. do 18. století tu zanechalo stavby evropské kvality a na jejich realizaci se podíleli ti nejvýznamnější stavitelé a umělci působící zároveň v hlavním sídelním městě – Praze. Kutná Hora je skutečná a v mnohém dosud neobjevená pokladnice,“ uvedl PhDr. Aleš Pospíšil, jehož podíl na publikaci spočívá kromě editorské práce také v kapitolách o gotické architektuře a památkové péči. Více informací…
Oslavy se prolnou celým rokem 2015
Zástupci Města, starosta Martin Starý a vedoucí oddělení kultury Lenka Kratochvílová, při této příležitosti představili plány na oslavy 20. výročí zápisu Kutné Hory na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO které budou probíhat v příštím roce. V souvislosti s výročím se v Kutné Hoře uskuteční řada kulturních a společenských akcí. Jejich výčet a aktuální informace budete moci od nynějška najít na nově zřízených webových stránkách. Předběžný program oslav najdete ZDE.
Kutná Hora je již 20 let součástí rodiny světových památek UNESCO!
V roce 1995 došlo k jednomu z nejvýznamnějších mezníků v novodobé historii Kutné Hory: „Historické centrum města s chrámem sv. Barbory a katedrálou Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci“, jak je uvedeno v oficiálním dokumentu, bylo dne 9. prosince zařazeno na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. V rámci České republiky to tehdy byla v pořadí čtvrtá lokalita, kdežto dnes již na tomto nejprestižnějším světovém seznamu představuje jednu z dvanácti.
Historické centrum Kutné Hory zaujímá plochu 62 hektarů a uchovává ve svých hranicích 319 kulturních památek a 2 národní kulturní památky – Vlašský dvůr a chrám sv. Barbory. Po Praze, Olomouci a Brně je tedy čtvrtou největší městskou památkovou rezervací v České republice. Kutná Hora je ale především specifická svojí atmosférou původně hornického města, jehož historické jádro tvoří pozoruhodnou srostlici uliční sítě a menších náměstí na svažitém terénu s nepravidelnou parcelací zástavby domovních bloků i různorodostí jednotlivých solitérních objektů. Hluboko pod nohama se rozprostírá podzemní svět protkaný hustou sítí chodeb a štol, většinou již zasypaných nebo zatopených, které však tu a tam svoji existenci připomenou. Kutná Hora má také jedno z nejcharakterističtějších městských panoramat: Asi nejpůsobivější pohled na něj se naskýtá z údolí říčky Vrchlice, kde jen mírným pootočením na patě zhlédneme půl kilometru dlouhý prospekt vedle sebe na údolní hraně řazených nejvýznamnějších staveb města. K historickému centru také neodmyslitelně patří dnešní předměstí Sedlec s někdejším klášterem cisterciáků. Ten v době své největší slávy ve středověku tvořil městu protipól; zatímco Kutná Hora byla dnem i nocí tepoucí organismus, sedlecký klášter představoval tiché místo modlitby a kontemplace. Nejvýznamnější stavbou je tu dodnes katedrála Nanebevzetí Panny Marie.
Kutná Hora byla ve středověku druhým nejvýznamnějším městem Českého království hned po Praze. Stavebníci i objednavatelé uměleckých děl nechtěli za Prahou zůstávat pozadu, a tak k velkolepým úkolům zvali vždy ty nejvýznamnější stavitele a umělce, působící zároveň v hlavním městě. Připomeňme jen některá zvučná jména, jako byl Petr Parléř nebo Benedikt Ried či nám dosud neznámý tzv. Mistr Smíškovské kaple, v baroku Domenico Orsi, Jan Blažej Santini, Kilián Ignác Dientzenhofer nebo Petr Brandl, v 19. století Josef Mocker či Friedrich Ohmann a na počátku 20. století pak například Pavel Janák. Ti všichni tu vytvořili architektonicky i typologicky nesmírně bohatý soubor, v němž je navíc každá etapa od 14. do 18. století zastoupena stavbou evropské kvality. To v Čechách o sobě může říci skutečně jen Praha.
Proměny posledních dvaceti let
Za posledních 20 let se historické centrum města zcela proměnilo. Stavební a restaurátorské akce v těchto letech probíhaly v nebývalém rozsahu a v četnosti rozhodně předčily i období záchrany místních památek na konci 19. století. Na prvním místě stojí obě kutnohorské „katedrály“ – chrám sv. Barbory v letech 1996–2012 a katedrála v Sedlci 2001–2008. Započala obnova Vlašského dvora a kostelů Panny Marie Na Náměti a Všech Svatých na hřbitově nedaleko městského centra. Zasloužené pozornosti se dočkal rozsáhlý areál Jezuitské kole a jeho adaptace pro galerijní využití, kde vznikla, viděno rozsahem ploch výstavních prostor, druhá největší instituce tohoto typu v Čechách. Samostatnou kapitolu tvořila revitalizace domovní zástavby. Stěžejní akcí, která výrazně proměnila vnímání „interiéru“ města, byla rekonstrukce komunikací, zahrnující v letech 2009–2011 dvacet ulic, čtyři náměstí a dva parky. Přitom nešlo jen o výměnu povrchů, ale i o přeložky inženýrských sítí (výkopy často pronikaly i do archeologických situací), osazení nových svítidel, mobiliáře nebo informačního systému. Namísto asfaltového povrchu s četnými záplatami a výtluky došlo ve velké míře k navrácení historických dlažeb z lomového kamene – tzv. valounů nebo drobného štětu, jak to například reprezentuje trasa od kostela sv. Jakuba k Hrádku. Některé prostory změnily svůj charakter, zrušením chodníků tak byla obnovena jejich starší podoba.
Poslední dvacetiletí bylo také pro kutnohorskou rezervaci příznivé z hlediska finančních prostředků na obnovu památek a městského jádra. Šlo o dotační programy Ministerstva kultury ČR, dále prostředky uvolněné přímo ze státního rozpočtu na restaurování chrámu sv. Barbory, z rozpočtu Středočeského kraje na Jezuitskou kolej i krajský Fond obnovy památek či dotace ze strukturálních fondů EU na rekonstrukci komunikací. V roce 2003 zřídilo samo město Kutná Hora dotační program nazvaný Fond regenerace, jehož prostřednictvím přispívá ze svého rozpočtu soukromým vlastníkům a církvím na obnovu jejich majetku. Pokud sumarizujeme tyto částky za posledních 20 let a připojíme k nim také poměrnou část ze soukromých zdrojů, dospějeme k závěru, že na obnovu historického jádra byly vynaloženy přibližně dvě miliardy korun.
Zápis na seznam světového dědictví UNESCO v roce 1995 se stal zásadním momentem v novodobé historii města Kutné Hory. Dlouhodobým úsilím mnoha zástupců státních orgánů, městské samosprávy i soukromých majitelů a církví se podařilo uchovat a obnovit to nejcennější. Je pochopitelné, že zbývá ještě množství dalších památek, které potřebují naléhavou opravu, a také město jako celek vyžaduje citlivý přístup k dalšímu rozvoji. Lze však jistě právem konstatovat, že Kutná Hora si uchovala svůj jedinečný charakter i výraz a upevnila své trvalé postavení mezi nejvýznamnějšími historickými sídly Evropy.
Aleš Pospíšil, jok
.
[nggallery id=578]
.