Výstava s názvem Dřevo – ruce – srdce byla ve Spolkovém domě v Kutné Hoře slavnostně otevřena 11. července. Představuje autorskou tvorbu Martina Patřičného a Silvie Belis v kontextu výtvarného umění a edukace. Zahájením výstavy provázela Dagmar Ostřanská, vedoucí odboru cestovního ruchu, školství a kultury. O hudební zážitek při vernisáži se postarala Krystyna Skalická. Výstava plastik a obrazů doplněná o autorskou hravou expozici pro celou rodinu na téma „Svět dřeva“ potrvá do 1. září.
Výstava zobrazuje dřevo jako tvůrčí materiál s širokým spektrem využití. Nahlíží na něj nejen z pohledu uměleckého, ale z různých úhlů pohledu a tím rozkrývá kouzlo jeho významové mnohovrstevnatosti a hloubky. Výstava nabízí nejen zážitek z estetického pojetí tohoto materiálu, ale také vzdělávací potenciál, který nese edukační složka výstavy určená pro širokou veřejnost.
Interaktivní část expozice „Svět dřeva“ představuje lidskou ruku jako nejzákladnější symbol tvůrčí práce – nejdokonalejším univerzálním nástrojem pro každého výtvarníka jsou jeho ruce. Ruce jsou umělcovým nejdůležitějším nástrojem. Veškeré předměty na výstavě představené jsou výsledkem práce lidských rukou.
red, foto M. Pravdová
Více o autorech:
Martin Patřičný
*1955
Výtvarník a spisovatel. Má za sebou přes 120 výstav v tuzemsku i zahraničí. Je autorem dvanácti knih, sedm z nich je stále na knižním trhu. Byl prvním, kdo poprvé vystavil Dřevo jako takové, v letech 1998-9 v Národním muzeu.
(Certifikát muzea rekordů, Pelhřimov)
Jeho hlavní prací je vytváření dřevěných obrazů skládáním dřev. Jako první použil snad všechny jeho formy, včetně dřev starých, narušených apod.
V roce 2000, konkrétně 20. října 2000, s Václavem Větvičkou vyhlásili poprvé Den stromů, původně Den stromů a dřeva, za podpory Národního muzea, nadace Partnerství, Hany Hegerové a dalších.
Byl spoluautorem scénáře a průvodce 26 díly velkého televizního dokumentu Kus dřeva ze stromu – Nadace Dřevo pro život, režie Bedřich Ludvík, ČT 2/ 2008, 2009, 2020.
Je zastoupen v celé řadě soukromých sbírek a také ve sbírkách – Národní muzeum, Národní Zemědělské muzeum, Česká filharmonie.
Je patronem prvního Muzea Dřeva u nás, které připravuje Národní zemědělské muzeum na zámku Kačina (Stálá expozice Příběh dřeva).
Člen PEN klubu.
Silvia Belis
* 1983
Výtvarnice, kurátorka a lektorka
Silvia Belis zkoumá způsoby vyprávění a naslouchání příběhům, které nachází v přírodě, mytologii, duchovních naukách i osobní rodinné historii. V posledních letech se zaměřila především na práci se dřevem, které k ní v tomto smyslu svou strukturou, matérií a tvarem promlouvá. Dává do souvislosti plynutí lidského času a času přírody, které jak na nás, tak na dřevě, zanechávají své stopy. Práce s organickou hmotou je proto pro autorku dialogem – tázáním se po její minulosti a sdílení té vlastní. Díla jsou pak výsledkem citlivého a intuitivního procesu, a současně soustředěné řemeslné práce.
Důležitým tématem je v pro Silvii její rodinný původ. Pochází z linie tzv. Volyňských Čechů, kteří v 19. století emigrovali do carského Ruska, území dnešní Ukrajiny. Toto etnikum má za sebou dramatickou minulost, plnou putování a snahy o svobodu, autonomii a integritu. Silvie se ve svých dílech navrací ke svým předkům, ale i k “dávným dobám” v obecnější rovině, kdy jí jako základní kameny lidských i nelidských příběhů slouží přírodní živly, prastaré mýty, ale i lesní bytosti.
Silvia Belis je interdisciplinární umělkyní, která v současné době pracuje především v médiu dřevěné sochy a plastiky. Vychází však z praxe v oblasti divadelní scénografie, site specific, loutkářství, ale i ilustrace a kurátorství. Vystudovala scénografii a loutkové divadlo na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze a v současnosti dokončuje doktorské studium Didaktika výtvarné výchovy na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Její výraznou tvůrčí linkou jsou interaktivní instalace, které vytvořila např. pro projekt Orbis pictus – Play (2011-2012) či Národní zemědělské muzeum (od r. 2016). V letech 2013-2021 působila jako kurátorka galerie Ve Věži v Mělníku.
Autorka textu o autorech: Barbora Ciprová, kurátorka (Společnost Jindřicha Chalupeckého)
