Výstava obrazů Zbyňka Sedleckého s názvem Torzo byla v Galerii Felixe Jeneweina města Kutné Hory v Sankturinovském domě zahájena 15. listopadu. Úvodního slova se ujal Aleš Rezler, ředitel galerie. Představil autora a jeho dílo. Připomenul mimo jiné, že Zbyněk Sedlecký se v roce 2011 účastnil jedenáctého ročníku sympozia Jenewein – Kutná Hora. O hudební zpestření při vernisáži se postaral kytarista Martin Sedlák.
Výstava obrazů Zbyňka Sedleckého Torzo bude otevřena až do 29. prosince (mimo 24. – 26. 12) denně od 9 do 12 a od 12.30 do 17 hodin.
pra
Aleš Rezler, ředitel GFJ představil autora těmito slovy:
ZBYNĚK SEDLECKÝ (*1976, Ostrava) získával profesní umělecké vzdělání nejprve v Brně na Fakultě výtvarných umění v ateliéru malby prof. Jiřího Načeradského poté v letech 1998 – 2002 na pražské akademii u prof. Jiřího Sopka.
Sedlecký se na začátku své malby zajímal především o městský prostor, ať už obydlený či nikoliv, prostor, který má schopnost si udržovat svoji atmosféru a příběhovost. Skrývá v sobě schopnost upoutat pozornost, protože pracuje vždy s něčím, co známe anebo si můžeme myslet, že nám to, co vidíme, něco připomíná, a tak je zajímavé svou osobní blízkostí. Jednotící je u Sedleckého způsob malby, tlumenější barevnost a volná zkratka se smyslem pro detail.
Aktuálně jeho práce tematizují vztah místa a času k povaze lidské paměti. Výsledkem jsou stylizované, často záměrně rozostřené kompozice, jež mohou působit jako záznamy z kamer či zastřené vzpomínky.
Sedlecký čerpá z reálných situací a okamžiků, zdánlivě jakýchkoliv, důležitý je ale jejich transfer na obrazovou plochu, filtr emocionality a umělecké zkušenosti, kterou procházejí, z nich dělá absolutně osobní výpověď.
Zbyněk Sedlecký se v roce 2011 účastnil jedenáctého ročníku sympozia Jenewein – Kutná Hora, v té době byl zaujat náměty z městského prostředí s jasně dokumentační tendencí zaměřenou na úlomky vědomí, střípky vizuální paměti, v současných jeho pracích se mnohem více vztahuje k figuře, jejím částem nebo se opírá o intimitu zátiší.
Sedleckého princip autentičnosti, kterým posvěcuje banalitu, jakkoliv zajímavou, zůstává stejný. Je o autorovi. Výstava Torzo sestává z několika tematických okruhů z let 2022 – 2024. V prvé řadě výseky portrétů a autoportrétů, pak zátiší s předměty nejrůznější denní potřeby jako Lžíce (2024), Velká lžíce (2024), Zátiší s vejci 1-3 (2024), Talíř 1-2 (2024), Tonetka 1-2 (2024), Tlapka (2024), Zátiší s mušketou (2024), aj. a za třetí detailní studie přírodních námětů Jablka (2023), Jablka větší (2023), Třešeň 1-2 (2024), Větvička 1-3 (2024).
Od své starší malby zaměřené především na městský prostor k dnešnímu zájmu o monumentalizovaný detail dospěl Sedlecký díky svému ateliérovému působení na uměleckoprůmyslové škole. Prostředí ateliéru, interiéru nabitého koncentrací na studium elementárních předmětů, figury a jejích částí ho logicky vede k využívání těchto námětů.
Základem Sedleckého malby je fotografie. Nikoliv převzatá ale jím prováděné záznamy situací, které pak převádí na plátno. Je zřejmé, že se vyjadřuje realistickou formou, ale takovou, která nemá s fotografickým základem hyperrealismu nic společného. Naopak. Sedlecký využívá vlastností fotografie pro její schopnost manipulace, manipulace s rozostřením nebo naopak zaostřením detailu, schopnosti dramatizace námětu prostřednictvím hry světla a stínu. Na svých obrazech záměrně volí barevnost evokující historickou formu malby, nezřídka s návazností na šerosvitové principy barokní malby. Přiblížením se k zobrazovanému díky zvětšení, oprošťuje se od nepodstatných dějů celku a širšího záběru. Zajímá ho už jen to, co se odehrává v rámci jedné zvětšené sekvence, která nabízí sama o sobě určité „divadlo“.
Ačkoliv je možné jeho obrazy vnímat skrze jejich narativní složku a každý má určitě vlastní příběh, není to jejich primární účel. Všechny jsou zejména o malbě. U obrazů vznikajících na podkladu fotografie bychom čekali mnohem vyšší míru podílu kresby, není tomu tak. Sedlecký je naprosto involvován úlohou barvy a celý námět konstruuje vždy jen barvou. Barva je zde absolutně autonomní složkou díla, ovládající vše, tj. kompozici, tvary, formu, charakter sdělení i samotný obsah. A ne běžným, ale zcela fascinujícím způsobem. Obrazová plocha je místem odehrávajícího se tvůrčího zápasu, nikdy ne klidného, dynamického, plného jisté profesionální malby, schopné podávat přesvědčivým způsobem kvality svého autora. Plochy zpracovávané štětcem technikou olejomalby jsou aktivovány expresivními vrypy, detaily, které obohacují části malby. V každém případě zvláštní osobní intimita, kterou Sedleckého malba nabízí, je její možná nejzákladnější devizou. Není jen o přístupu k vlastní autobiografii, osobním portrétům, anatomii a částem těla, je o všem, co ho obklopuje jako nejbližší autorův svět.
Aleš Rezler, listopad 2024
