Ve středu 13. listopadu 2024 se v Dačického domě konal další večer v cyklu Disputace, který pořádá Klub rodáků a přátel Kutné Hory. Hostem byla tentokrát kutnohorská výtvarnice Jitka Jelínková.
V úvodu přítomní shlédli medailon Pavla Maliny „Jitka Jelínková – obrazy a jiné“, který vznikl v roce 1989 jako jeho absolventská práce na konzervatoři. Poté, jako obvykle, přišla řeč nejprve na dětství a mládí hosta Disputací. Výtvarný talent zřejmě Jitka Jelínková podědila po svém pradědečkovi, který byl malířem na porcelán v podbořanské keramičce L. & C. Hartmuth. Pradědeček se dožil vysokého věku, a tak Jitka od něj stihla leccos pochytit. Ostatně ke svým prvním výtvarným pokusům použila pradědečkovy barvy a paletu. Do čtrnácti let žila u prarodičů, dědeček byl ochotník a organizátor, inu další geny. Do deváté třídy již začala chodit v Praze, kam se rodina přestěhovala, když rodiče konečně získali byt. Potom nejprve SVVŠ na Sladkovského náměstí v Praze a po ní v letech 1966-69 studium medicína na přání otce, lékaře. Táhlo ji to ale k výtvarnému oboru, proto v letech 1970-72 nejprve absolvovala Střední odbornou školu výtvarnou, řečenou „Hollarka“ („nejlepší škola mého života“), a po intermezzu v propagační agentuře Merkur přišla Akademie výtvarných umění (1974-1979, ateliér prof. Karla Součka). Brzy po zahájení studia se se vdala a na začátku třetího ročníku porodila v roce 1977 syna, šest týdnů po promoci v roce 1979 se narodila dcera.
S manželem architektem se krátce poté usadili v Kutné Hoře, kde manžel našel práci a rodina nový domov v domě vedle kostela sv. Jakuba, kde žijí dodnes. Kromě velmi různorodého výtvarného působení (malba, grafika, ilustrace, koláže, knižní tvorbu, kalendáře, objekty – keramika, kříže na rozcestí, venkovní obrazy na domy, reklama, plakáty, návrhy mincí, nábytku, webdesign …) se věnovala dalším aktivitám, mj. po dvě desítky let působila jako pedagog na Církevním gymnáziu sv. Voršily v Kutné Hoře, kde pro tyto účely vytvořila i obsáhlá vlastní skripta dějin umění. V devadesátých letech se také stala duší dobrovolnické větve Královského stříbření Kutné Hory, tvořila a vyráběla kostýmy, podílela se na programu a organizaci. Shromáždila fundus nejen gotických kostýmů, s jehož využitím organizovala řadu tematických módních přehlídek.
S velkým zaujetím si přítomní vyslechli příběh převyprávění a nového vydání Kutnohorských pověstí, které ilustrovala. V závěru se na dotaz jednoho z účastníků Disputací podělila o své působení v kloboučnickém oboru. S dcerou kloboučnicí založila Salon Meluzína (zajímavý příběh volby tohoto názvu), který vytváří módní i historické klobouky.
Jitka Jelínková při Disputacích potvrdila pověst rozené vypravěčky. Předvedla se jako úžasná znalkyně historie Kutné Hory a historie vůbec, jako osobnost, jako skutečná kulturní a společenská hybatelka v tom nejlepším slova smyslu.
V závěru moderátor Vlastislav Navrátil vyjádřil přání, abychom se do roka a do dne s Jitkou Jelínkovou opět sešli při projekci nového dokumentu Pavla Maliny „Jitka Jelínková – obrazy a jiné II“, aneb Jitka Jelínková po 35 letech. Zároveň pozval přítomné na vánoční setkání rodáků a přátel Kutné Hory v knihovně v sobotu 30. listopadu v 16 hodin a na prosincové Disputace s historikem Petrem Blažkem, ředitelem Muzea paměti XX století ve středu 4. prosince v Dačického domě.
