Pravděpodobnou barevnost dědičného erbu Beneše z Trničí, nejvýznamnějšího majitele dnešního Sankturinovského domu, nově představuje Galerie Felixe Jeneweina v rámci expozice Alchymie a renesančních věd. Na základě vlastní iniciativy vytvořila galerie po více než třech měsících badání ve spolupráci s výtvarníky Tomášem Honzem a Renatou Cirokovou 3D model erbu a na základě konzultací s heraldiky, např. se Zdeňkem Kubíkem z Brna, mu dodali nejpravděpodobnější původní barevnost.
„Erbovní dědičné právo bylo vladykům z Trnice, bratrům Benešovi a Řehoři, uděleno králem Vladislavem II Jagelonským za jejich zásluhy v roce 1491. Významné informace o erbu, umístěném ve vrcholu kaple ve 2. patře gotické věže Sankturinovského domu, podrobně dokládá stavebně historický průzkum z roku 1965 od předního českého historika Dobroslava Líbala,“ uvedl Aleš Rezler, ředitel Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory. Honosnou, pozdně gotickou stropní výzdobu kaple s erbem si Beneš z Trničí nechal zhotovit v roce 1492 mistrem kamenické dílny Bricciem Gauskem, a jak ředitel galerie doplnil, dochovány jsou červené pigmenty na zahloubeném okruží plochého kamenného terče, na němž erb ve středu klenby leží. Na samotném terči jsou patrné zbytky pigmentů modrého kobaltu. Kamenické rostlinné ornamenty ve výsledku tvoří obrazec dvojité osmilisté růže symbolizující Pannu Marii, královnu nebes, neboli Rosa Coeli.
Anna Dvořáková, edukátorka galerie, při hledání spojnic mezi výzdobou kaple Sankturinovského domu s chrámem sv. Barbory konstatovala: „Ve Smíškovské kapli v chrámu svaté Barbory je vyobrazen erb vladyků z Trnice v klenbě presbytáře s datací 1701, v klenbě hlavní lodě najdeme erb Benešova syna Jiříka z Trniči. Datován je rokem 1547. Je nezvyklé, že tato rodina měla v chrámu sv. Barbory hned dva erby,“ dodala. Ředitel galerie podotkl, že v Otově naučném slovníku je uvedeno, že Jiřík byl nadšeným podporovatelem chrámu sv. Barbory, tedy důvod k umístění erbu tam byl. V knize Umělecké řemeslo v Kutné Hoře, jejímž autorem je Emanuel Leminger a vyšla v roce 1962, je mimo jiné uvedeno: Beneš z Trničí požíval nemalé vážnosti v obci i cechu zlatnickém. 1482 zhotovil monstranci k Vysokému kostelu. Mezi pány obecními zasedal 1484–1503 a byl často pověřen hodností šepmistra, 1480–1485 byl cechmistrem.
„Podle heraldiků je obvyklým vysvětlením, proč se barevnost erbu v gotické věži nedochovala, takové, že pozdější majitelé domu neměli důvod zdůrazňovat symbolickou přítomnost majitele předchozího, a pigmenty záměrně nechali zcela odstranit a zakrýt přezlacením všech jeho hlavních částí,“ konstatoval Aleš Rezler a poukázal na další možné spojitosti výzdoby chrámu sv. Barbory s kaplí Sankturinovského domu. „K freskové výmalbě na stěně, kterou se vstupuje do kaple, se opakovaně uvádí v různých pramenech, že se jedná o autora, který prošel školením v duchu zaalpské renesance. To jest používá stejné vizuální efekty, perspektivní vidění krajiny, barevnost, jako můžeme vidět na výzdobě Smíškovské kaple v chrámu sv. Barbory. To nám dává důvod si myslet, že byl autor fresky v Sankturinovském domě a ve Smíškovské kapli v Barboře tentýž, ostatně obě malby si odpovídají v podstatě navzájem i dobou vzniku,“ konstatoval Aleš Rezler. „Mimochodem ve stavebně historickém průzkumu je uvedeno, že ve věži Sankturinovského domu napravo v jihovýchodním křídle okna byl umístěn konsekrační kříž. To znamená, že to nebyla místnost světského účelu, ale byl to regulérní sakrální, liturgický prostor, kde probíhaly bohoslužby. V průzkumu jsou doloženy i gotické nápisy nad dvěma protilehlými okny. Nápisy zřejmě zanikly v letech 1969 až 1970, kdy komunistická strana začala využívat objekt jako dům politické výchovy, takzvaný kutnohorský VUML,“ domnívá se Aleš Rezler. „Dlouhodobějším cílem je projednat s restaurátorským oddělením národního památkového ústavu úplnou obnovu barevnosti erbu Beneše z Trničí i odkrytí maleb, které kaple dnes návštěvníkovi stále skrývá“, dodal Aleš Rezler.
pra
