Objektivem Adama Plavce: Výstava obrazů Jiřího Kuděly byla 29. února zahájena v Galerii Felixe Jeneweina v Kutné Hoře

Galerie Felixe Jeneweina hostí od 29. února dílo ostravského výtvarníka Jiřího Kuděly. Úvodního slova při vernisáži se ujal a autora představil ředitel galerie Aleš Rezer. Nechybělo hudební zpestření. Výstava potrvá do 26. dubna. Galerie je otevřena denně od 9 do 12 a od 12.30 do 17 hodin. Každou první sobotu v měsíci vstup zdarma.

red, foto: Adam Plavec

JIŘÍ KUDĚLA je osobností současné malířské scény v Ostravě. Poprvé svou výtvarnou práci samostatně prezentoval v roce 1996 ve Frýdlantu nad Moravicí (se Zbyňkem Sedleckým). Podstatnější byly pak jeho prezentace po roce 2000 v Ostravě v Galerii Černý pavouk, na Dole Michal, v Galerii Jáma 10 a dalších místech s kvalitním kurátorským programem. Po studiu na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti v letech 1991-1995, v letech 1995-2002 pokračoval na Fakultě výtvarného umění v Brně v ateliéru malby prof. Jiřího Načeradského. V roce 2000 byl studentem Fakulty krásných umění v Castilla la Mancha ve Španělsku. Vysokoškolské studium úspěšně završil doktorandským studiem na ASP ve Wroclawi u prof.Pawla Jorodzkého v letech 2014-2017. Od roku 2007 působí jako odborný asistent v ateliéru Malba II Františka Kowolovského na Fakultě umění Ostravské univerzity. Na výstavě Black Milk v Galerii Felixe Jeneweina v Kutné Hoře v únoru 2019, což byla širší prezentace současné expandující ostravské scény, jsme mohli vidět několik Kudělových prací. Vzhledem k jejich charakteru byla na následující rok zařazena do galerijního plánu samostatná výstava více než padesáti prací tohoto autora – zejména obrazy, pak monotypy, objekty, videa. Ta nyní dokládá, proč se Jiří Kuděla stal významnou malířskou personou v Ostravě a zatím nepozorovanou, i když neprávem, v hlavním centru v Praze. Výběr jeho prací v GFJ vymezuje úsek let 2008 až 2020, dá se tedy tvrdit, že charakteristickými tématy Jiřího Kuděly je portrét, prostor a krajina. A to přesně v tomto pořadí důležitosti. Na první pohled je zřejmé, že autor čerpá a je poučen z nejrůznějších vlivů evropského moderního umění. A to počínaje kubismem, modernismem, modernistickým symbolismem. Z toho plyne také značný ústup od realistických forem směrem k výrazné znakovosti. Ta má ovšem výhodu reagovat aktuálním způsobem na současnou dobu a mísit výhody současné malby s významovými složkami. Reagovat na portrét vlastními postupy. Kuděla jen málokdy sleduje reálnou podobu osobnosti a popisuje její psychiku zástupnými manévry, koncentruje se na význam barvy, pracuje se šablonami a sprejem (Anežka, 2010; Pilát, 2011). Maluje akrylem na plátno nebo dřevo. K nejpozoruhodnějším jeho výsledkům patří práce, kde se objevuje široká stopa štětce obsahující škálu od nejsvětlejších po nejtmavší valéry (Dáma s kohoutem, 2017; Kubohlava, 2017; Zik zak, 2018; František Hnilica, 2019). Má funkci hlavní významové kresebné linie nebo přímo skládá zobrazovanou formu (Střeva, 2017; Pád, 2017). Náznaky tendence k využívání znaků gestické malby bychom našli u Kuděly, ale již v roce 2009 (Ludwig I, 2009). Bylo řečeno, že vše u Jiřího Kuděly směřuje k symbolu a znaku. Stejně jako moderní umění abstrahovalo k podstatě zobrazovaného a soustřeďovalo se na svou hlavní devizu – vlastní výtvarnou řeč, vidíme že Jiří Kuděla povýšil hlavu, její siluetu, obrys a formu na podstatu celé figury a lidského jedince vůbec. Hlava je centrum všeho – intelektu, myšlení, vědění, vnímání a citlivosti. A tělo bez hlavy nefunguje. Dílo Jiřího Kuděly se tváří rozpolceně a mnohojace, opak je však pravdou. Malíř usiluje o to, aby jednotící téma nevyznívalo uniformně a každou jeho další verzi jen sofistikovaně promýšlí a řeší a dochází tedy k různorodým výsledkům. Je třeba zmínit, že nezapře svůj moravský původ a na jeho plátnech najdeme čas od času i domácí folklórní a krajinné reminiscence, které ovšem účelně zapracovává do vlastních vizí (Mládí, 2010; Stáří, 2010; Kraj I, 2015; Minulost, 2017; Dekorovaná, 2020; Let Kunovice, 2020).

Aleš Rezler, únor 2020

Zavřít menu