Dubnový pořad z cyklu Kutnohorské podvečery byl věnován osobnostem, které jsou významné pro náš region a které sehrály roli také v historii tohoto cyklu. A bohužel také platí, že nás všechny tři nedávno opustily. 36. Kutnohorský podvečer, který se uskutečnil ve středu 17. dubna, byl proto také poctou i poděkováním těmto lidem.
Manželé Marie a Miroslav Lajkepovi pocházeli z Moravy a po klikaté životní anabázi se v první polovině sedmdesátých let ocitli se svojí rodinou ve Zbraslavicích. On lékárník, ona středoškolská profesorka od té doby spojili svůj život s naším krajem. Oba měli blízko k literatuře, Marie jako učitelka češtiny jaksi samozřejmě, pro Miroslava to byl nezbytný koníček. A literaturu měli rádi nejen jako čtenáři, ale dokázali ji také tvořit. Jejich knížka „Postavíme dům, zasadíme strom“ je půvabným vyprávěním o rodinném budování rodinného domku ve Zbraslavicích v době tzv. normalizace. Knížka by mohla sloužit jako návod na stavbu domku, neboť odborné stránce je zde učiněno zadost. Milovník termínů i slangových výrazů z oblasti stavebnictví si zde přijde na své. Ale k nudnému popisu pracovního postupu má kniha daleko. Je totiž velmi vtipná a místy i poetická. Je také svědectvím o tehdejší době, kdy byla taková stavba kvůli nedostatku materiálu i řemeslníků tak trochu dobrodružstvím. Ale bylo by chybou tvrdit, že hlavním tématem knihy je stavba rodinného domu. Dílo je totiž především o lásce. Nikoliv však o té uvzdychané, ale o lásce, která se může realizovat i skrze cihly, beton, překlady… Je o lásce k rodině, k dětem, o lásce muže k ženě – i pro její krásné tmavé oči. V knížce se slovo „láska“ snad nevyskytne ani jednou, ale přesto je cítit i v hašeném vápně nebo i v mrznoucí čerstvé omítce… Kniha „Postavíme dům, zasadíme strom“ stála i u zrodu Podvečerů. Byla inspirací pro první pořad i jeho hlavním tématem.
Literární činnost manželů Lajkepových se však neomezila jen na tuto knihu. Pan Miroslav psal odborné i beletristické články, paní Majka byla kupříkladu kronikářkou Zbraslavic.
Pana Jiřího Davida není nutné Kutnohořanům, lépe však kutnohorským patriotům, představovat. Povoláním tiskař, tělem i duší sportovec, do vysokého věku plný optimismu i zájmu o své milované město. Sportovní novinář i velký sportovní fanda zúročil své zájmy i životní zkušenosti ve třech knížkách: „Kutná Hora v kopačkách“, „Já jsem z Kutné Hory“ a „Kutnohorský pel-mel“. Všechny jsou, kromě jiného, zdrojem informací o životě Kutné Hory – tom dřívějším i nedávném . A nejen sportovním. I Jiří David byl protagonistou jednoho pořadu z cyklu KP – v roce 2014.
Tento 36. Podvečer byl také dodatečným připomenutím jeho loňských nedožitých devadesátin.
Kutnohorský podvečer věnovaný těmto osobnostem se uskutečnil opět v přednáškovém sále Dačického domu, a to také díky Nadaci Kutná Hora – památka UNESCO. V pořadu „dostalo slovo“ mluvené slovo, samozřejmě především jako vzpomínání. Byly promítnuty tři dokumentární filmy. V případě prvních dvou šlo o reprízu, neboť byly připraveny a uvedeny v rámci tehdejších pořadů. Nyní však jejich promítání zanechalo mnohem větší dojem, protože se nyní už jedná o neopakovatelný dokument. Třetí film vznikl pro tento pořad a je věnován manželům Lajkepovým. Jeho důležitým tématem je „lékárna ve Zbraslavicích“. V první části byli diváci seznámeni s historií lékárnictví ve Zbraslavicích, ve druhé pak s osudem historického zařízení staré lékárny. Toto zařízení pan magistr Lajkep zachránil před zničením a těsně před svým loňským úmrtím je propůjčil městysu Zbraslavice pro zřízení veřejně přístupné expozice, která se nachází v objektu spořitelny. Třetí část filmu pak stručně mapuje životy manželů Lajkepových.
O hudební stránku Podvečera se postarala svým zpěvem i hrou na kytaru Lucie Zhory. Její písničky byly velmi přesně zvolené i krásně zazpívané, a tak dokreslily atmosféru celého setkání.
Podvečer také doplnila krátká výstava obrazů Tomáše Lajkepa, syna manželů Lajkepových.
Vladimír Císař