Historie kina Modrý kříž se začala psát před více než sto lety. Ukrývá příběh mladého muže, kutnohorského rodáka JUC. Rudolfa Beneše. Narodil se 7. dubna 1888. Od jeho narození letos tedy uplynulo již 137 let. Chtěl být právníkem. Po studiích vstoupil do přípravné praxe soudní u c. k. krajského soudu v Kutné Hoře. Do jeho života však zasáhla 1. světová válka.
Po vyhlášení mobilizace v roce 1914 byl ve svých 26 letech povolán k vojenské službě jako válečný dobrovolník. Narukoval do rakouské armády k pěšímu pluku č. 21, který měl sídlo v Čáslavi.
S dobrým prospěchem absolvoval důstojnickou školu v Jablonci n/N. „Byl jsem přidělen k Marschformaci a do pole jsem odejel v listopadu 1915,“ uvedl Rudolf Beneš okamžiky, které navždy změnily jeho život. Hrůzy války zachytil tužkou na papír do malého sešitku: „Ubytovali nás do chlívů, kde při dvacetistupňových mrazech pobyt příjemný nebyl. Našli jsme si díru, kde by v normálních poměrech nikdo bydleti nesměl. Ale pro nás to byl salon. Byla tam plotna, kterou jsme si museli celou přestavěti… Vařili jsme a ty večery měly do sebe něco pěkného po celodenním únavném cvičení.“ (…) „Cesta zpočátku se mi nelíbila, ale když se setmělo, byl pohled na frontu úchvatný. Rakety jedna za druhou ozařovaly obzor při temném hučení děl a my šli kolem rozbitých opuštěných stavení…,“ popisuje Rudolf Beneš zážitky z fronty včetně prolézání bludištěm chodeb úzkých, hlubokých a plných vody a mnohého dalšího. Přesto se v tom, co ho potkávalo, snažil najít i něco hezkého. „Dostal jsem takový šibeniční humor, že jsem se tomu sám podivoval…,“ V zápiscích vzpomíná na svoji lásku Manču, kterou v Kutné Hoře zanechal. „Les, u kterého jsme, je nádherný a v létě by to byl skvostný byt, ale teď mrzne a všude jen vidět vojáky, jak tu krásu hubí. Těch břízek mladých, co padne…“ (…) „Druhý den byl Štědrý den. Bylo prázdno a večer při primitivně zdobeném stromu jsme oslavovali památný den. Přišly pro nás šarže a zvaly nás k sobě. A to bylo dojemné,“ popisuje okamžiky se zpěvem vánočních koled a stromkem ověnčeným sirkami, cigaretami a kostkami cukru. Poslední záznam vyhotovil 31. prosince a uvádí v něm, že již 30. prosince se přesunuli na nebezpečnější místo blíže k frontě, vzdálené jim jen zhruba tři sta kroků.
O pouhé dva dny později, 2. ledna 1916, byl u Oliky těžce raněn do hlavy šrapnelem. „Kule levé oko vyrazila, pravé oko pochroumala tak těžce, že jsem ztratil zrak úplně,“ popisuje. Léčil se na klinice dr. Deyla v Praze. Právě on měl být podle jeho dcery Jany tím, kdo řekl jeho milé Manče: „Pokud ho chcete zachránit, vezměte si ho za muže.“ Tak se podle vzpomínek jedné z jejich dcer stalo. Měli se brát na klinice a doktor Deyl jim měl jít za svědka. To se však písemně doložit zatím nepodařilo.
„Za chování v poli před nepřítelem byl jsem odměněn stříbrnou medailí 1. třídy. Dne 4. září 1916 byl jsem superarbitrován jako úplný invalida,“ píše v žádosti o udělení kinematografické licence, která by zajistila jemu a jeho rodině obživu. Promítal v sokolovně v Tylově ulici. „Po vzniku Československé republiky žádal Sokol o vyklizení budovy, aniž by bral ohledy na skutečnost, že pan Beneš řádně platil nájem a že budovu, v niž za války sídlila maďarská posádka a značně ji zdevastovala, nechal na vlastní náklady opravit. Poslední představení Bio Urania se zde konalo v září 1920,“ uvádí Alice Šimůnková v Krásném městě 2/2004 s tím, že Benešovým nezbývalo než vybudovat kino nové. Vystavěli je podle návrhu významných architektů Moravce a Pražáka. Náklady na zakoupení parcely a vlastní stavbu byly tak vysoké, že je rodina splácela až do roku 1945. Když dluhy doplatila, kino Modrý kříž bylo zestátněno a přejmenováno na kino Svět. Rudolf Beneš si přesto vždy zachoval životní optimismus. V každé těžké situaci, která ho potkala, se snažil najít něco dobrého. Zemřel 30. října 1976 v Kutné Hoře. Kino v havarijním stavu bylo v roce 1992 navráceno dcerám původního majitele a ty je na vlastní náklady zrekonstruovaly. Nyní má kino v pronájmu město Kutná Hora, kterému majitelky nabídly objekt k prodeji. Kancelářské prostory, které jsou součástí kina, má v pronájmu Oblastní charita Kutná Hora a sídlí tam ředitelství.
Příběh kina Modrý kříž oslovil i historiky ze Státního oblastního archivu v Praze. Vybrali kino k výstavě, která se uskuteční v roce 2026 v Národně technickém muzeu v Praze. „Podstatou toho je, že lidé přicházejí do archivů a hledají materiály, původní plány nebo i příběhy, které jsou s danými objekty spojené,“ uvedl Martin Sovák, vedoucí oddělení využívání archiválií ze Státního oblastního archivu v Praze. Přípravu výstavy má na starosti. „Kino Modrý kříž v Kutné Hoře je zajímavé jak architektonicky, tak příběhem jeho stavitele,“ dodal Martin Sovák.
M. Pravdová
