V pátek 28. srpna se v prostorách Galerie Felixe Jeneweina uskutečnila vernisáž výstavy „XX. sympozium současného výtvarného umění Jenewein – Kutná Hora“. Stalo se tak za účasti samotných autorů vystavených obrazů i veřejnosti. Hostem podvečerní akce se stal také místostarosta města Vít Šnajdr (Piráti).
V programu vernisáže představil ředitel galerie Mgr. Aleš Rezler jednotlivé vystavující, jimiž jsou Jozef ČIŽMÁR, Jiří KUDĚLA, Adriana SARNOVÁ, Gabriela SLANINKOVÁ a Leoš SUCHAN. Ředitel galerie zároveň připomněl, že se jedná o poslední výstavu, instalovanou v uvedených prostorách před jejich plánovanou kompletní rekonstrukcí. Po dva následující roky bude tedy galerie přesunuta do náhradních prostor.
Jak hovoří o jednotlivých autorech organizátoři výstavy?
Jozef Čižmár (1993) Umělecké vzdělání získal na pražské akademii, kde prošel v letech 2013–2019 ateliérem figurálního sochařství a medaile u Jana Hendrycha a Vojtěcha Míčy a zejména ateliérem kresby Jiřího Petrboka. V malbě i plastice pracuje s kontrastem. Výrazně inklinuje k jasné realistické formě, dlouhodobě zpracovává téma dětství, které dekonstruuje a opět sestavuje do nových souvislostí a významů, humorných nebo tragických, reálných či fantaskních. Obecně známá představa dětství přestává u Čižmára platit a rodí se nová….
Jiří Kuděla (1976) Charakteristickými tématy Jiřího Kuděly jsou portrét, prostor a krajina. Autor čerpá z nejrůznějších vlivů evropského moderního umění, ustupuje od realistických forem směrem k výrazné znakovosti. Ta má ovšem výhodu reagovat aktuálním způsobem na současnou dobu a mísit výhody současné malby s významovými složkami. – V případě portrétu Kuděla jen málokdy sleduje reálnou podobu osobnosti a popisuje její psychiku zástupnými manévry, koncentruje se na význam barvy, pracuje se šablonami a sprejem. Maluje akrylem na plátno, dřevo nebo kov…
Adriana Sarnová (1993) Sama o sobě tvrdí, že se zabývá především každodenností. V každém případě je její malba výrazně introvertní a zachycuje psychické nálady, mezilidské vztahy, vypjaté osobní okamžiky, stavy úzkosti, smutku, zklamání, osamělosti. Nálady související s běžnými životními zkušenostmi. Sarnová čerpá logicky témata jí nejbližší, zobrazuje prožitky úměrné jejímu věku a adekvátní její generaci. Nicméně pracuje se zobrazovanými položkami často symbolickým způsobem, na obraze na stěně nemocničního pokoje chybí obličej, jedna ze skupiny dívčích postav je gigantická, mladík na noční procházce parkem potká koně, aj…
Gabriela Slaninková (1993) Tato výtvarnice se zaměřila kromě kresby a figury především na portrét a velkoformátovou malbu. V roce 2015 na výstavě Černý koně v brněnské Adam Gallery upoutala malířským cyklem Lidé, který vznikal v prvních letech studií na AVU a zachycoval nejbližší její přátele a spolužáky, včetně samotné autorky. Nevěnuje se jen tváři, psychologii, výrazu, gestu postavy, maluje situaci a přesný okamžik. Od stylizovaných krajinných kompozic s rádoby poučným tyranosaurem, stupidními hračkami My Little Ponny a autoprojekcí v podobě princezny, přes cyklus emocionálních symbolů srdcí postoupila k jinému způsobu fázování časových sekvencí a sice malbou, která se charakterizuje tématicky jako individuální socializace prostřednictvím osobních zážitků v různých situacích pracovních, volnočasových nebo jen bezděčných okamžiků. Kroky mezi vzpomínkami na dětství k současnému prožívání vztahů a dějů směrem k závažnějším dospělejším a hlubším úvahám. Ani zde se Slaninková nevyhýbá magickému realismu, část postavy skrývá nebe, voda léčí, omývá.
Leoš Suchan (1989) Tento malíř je zaujat realistickým či spíše hyperrealistickým způsobem vyjadřování, které mísí účelově s volnou expresivní malbou, dynamizujícím protipólem statické fotorealistické malby, která svou přesností fascinovala již od svých historických počátků. Nemusí příliš řešit výběr námětů, když absolutně každý z nich poskytuje dostatek prostoru pro jím zvolenou formální stránku malby. Suchan svoje obsahová témata třídí a selektuje, vznikají souběžné cykly Lidé, Štětce, Materiály, Jídlo, Voda, Abstrakce. Stejně tak postupoval na sympoziu, kde mu zdrojový materiál poskytly Jeneweinovy přípravné skicy a namaloval sérii téměř monochromatických drapérií a cyklus Oken, které se vztahují k dílenskému pracovnímu prostředí sympozionistů. Jakkoliv se zdá prvotní v jeho případě technika, je to na prvním místě malba a barva, co ho zajímá a samozřejmě proces vzniku obrazu samotného.
Popis pohledu na výtvarné umění je u jednotlivých vystavujících natolik široký a různorodý, že již jen on sám láká k návštěvě výstavy a využití možnosti vidět díla moderního pojetí tohoto druhu umění na vlastní oči. Zájemci budou mít tuto možnost až do 30. září tohoto roku.
zn
