Ve věku 92 let zemřel v pátek 19. dubna Jaroslav Rynda, vynikající kutnohorský trumpetista a aranžér swingových a jazzových skladeb.
Narodil se v Kutné Hoře do muzikantské rodiny, jeho otec měl po 2. světové válce v Kutné Hoře svůj swingový orchestr a tam už malý Jarouš v případě potřeby zaskakoval jako hráč na různé hudební nástroje. Ovládal piáno, harmoniku, bicí, basu a už se snažil i na trubku. V Komendě (kutnohorská měšťanská škola, dnes Městská knihovna) jsme spolu seděli v jedné lavici a každé pondělní ráno se musel učiteli Mlázovskému zpovídat, kde zase v sobotu a v neděli s tátovou kapelou ponocoval. Studoval hru na trubku na pražské konzervatoři a v kutnohorské Průmyslové škole založil v roce 1951 velký taneční orchestr, s nimž se mimo jiné zúčastnil prestižního koncertu v divadle J. K. Tyla, kde mladý orchestr sklidil u publika přímo ovace, poněvadž hrál skladby zahraničního původu, které se u nás poslouchaly jen na zahraničních rozhlasových stanicích. U hodnotící komise ale on jako dirigent prohrál na celé čáře pro v tehdejších společenských poměrech nepřístojné chování, konkrétně za propagaci amerického způsobu života. To bylo oznámeno i na konzervatoř s návrhem na jeho vyloučení ze školy, ale nakonec k vyloučení díky postoji a odvaze ředitele konzervatoře nedošlo a Jarda řádně dostudoval. Orchestr průmyslovky se rozpadl a část jeho hráčů včetně Ryndy přešla v r. 1953 do rodícího se Tanečního orchestru Mirka Jiřišty. Po pár letech hudební praxe se účastnil konkurzu do pražského, tehdy špičkového tanečního orchestru Zdeňka Bartáka. Konkurz vyhrál, ale jen proto, že nebyl Pražák a v Praze do sjednaného nástupu nesehnal byt, což by podle Bartáka činilo potíže při zájezdech orchestru po celé republice, byla dána přednost jeho spolužákovi z konzervatoře Václavu Hybšovi, který si byt v Praze našel. Rynda vyhrál další konkurz, a to jako první trumpetista do Filmového symfonického orchestru (FISYO), kam téměř denně dojížděl a kde hrál řadu let. Aby si přilepšil, přijal další místo v Praze, a to v orchestru Karla Valdaufa. Po odchodu do důchodu učil hru na trubku v kutnohorské ZUŠ, po pár letech i v kolínské ZUŠ, kde postavil žesťové hudební těleso, s nímž vystupoval na jazzových koncertech po Čechách. Po smrti manželky Marie žil samotářský život a jeho koníčkem se stala výroba nových a opravy starých i historických hudebních nástrojů. Byl to kamarádský čestný člověk, muzikantský snílek, jemuž se jeho muzikantské sny splnily jen z části.
Za členy bývalého orchestru Mirka Jiřišty a pamětníků té doby Karel Vlček