Dubnové kolo výzvy 10 000 kroků přineslo Kutné Hoře velký úspěch. Pan Petr Zalužanský nejen že zvítězil ve srovnání kutnohorských chodců, ale také se stal celorepublikově nejlepším chodcem.
Jak jste se o výzvě 10 000 korků dozvěděl? Kdy to bylo?
Dozvěděl jsem o výzvě před dvěma lety, to jsem však ještě účastníkem výzvy nebyl. Letošní dubnové kolo bylo mou třetí účastí ve výzvě. Loni na jaře mě pozval k účasti Aleš Kerner, který je šéfem našeho týmu, a tak jsem poprvé vstoupil do této soutěže. V začátku jsem ji mírně podcenil, protože jsem poprvé skončil na nějakém dvacátém čtvrtém místě v republice, v Kutné Hoře jsem byl v té době druhý, a zjistil jsem, že výkony podávané od ostatních jsou velmi kvalitní. Následně jsem se zúčastnil loni v říjnu, kdy jsem se v KH umístil na prvním místě, celorepublikově čtvrtý. Chtěl jsem zkusit, kolik kilometrů se vůbec dá za měsíc ujít, proto jsem se letos účastnil potřetí.
Co vás motivovalo pro ještě lepší výkony? Byly to výkony ostatních zapojených?
V dubnu jsme založili facebookovou skupinu, kde jsme si mezi sebou psali, vzájemně jsme se hecovali a vytvořila se tak parádní atmosféra, podařilo se nám nachodit dost kilometrů. Náš tým ŠBV (Šílené běžecké výzvy) se trochu obměňuje, Aleš Kerner, já a někteří další zůstáváme ve skupině stále stejní.
Kdo je ve vašem týmu největší motivátor?
Každý chvilku podporuje, ale hodně je to Marča Vetešníková, Aleš Kerner, vzájemně se popichujeme a motivujeme.
Pokusil jste se, kolik kilometrů je možné za měsíc nachodit. V dubnu 2023 se vám podařilo nachodit 1 933 km, což v přepočtu vychází 64 km denně. Jak je to při běžném pracovním životě možné stihnout?
Pro mě je důležité, že moje zaměstnání mi umožňuje nachodit dost kroků. Pracuji v Praze v agentuře, která se zabývá převozem a roznáškou peněz. Při práci tedy nachodím přes den 15-20 km. Bohužel většinu kilometrů jsem nenachodil na Kutnohorsku, ale na území Prahy. V Praze je výhodné to, že je tam dost parků přístupných 24 hodin denně a jsou rovné a osvětlené. Běžný den vypadal tak, že jsem ráno vstal v 5 hodin, odklusal jsem do práce 7 km, pracovní pochůzky mi přinesly 15-20 km a po práci jsem v parcích od 18 do půlnoci pobíhal kolečka. Kolem 1 hodiny v noci jsem šel spát a ráno opět vše od znova. Věnoval jsem se tomu celý měsíc, navíc často vykonávám funkci dobrovolníka na různých akcích, např. na mistrovství ve skyrunningu na Ještědu, jsem dobrovolníkem na půlmaratonu v Praze, kde jsem však zrovna moc kilometrů nenachodil, nicméně jsem se snažil chodit pravidelně každý den.
A takovéto nasazení, sportovní zápřah máte ale jen během výzev?
Bez sportovní aktivity mimo výzvy nejsem, používám krokoměr a při porovnání s ostatními měsíci běžně nachodím 700-900km.
Jaká je vaše nejoblíbenější sportovní aktivita, je to právě chůze?
Od svých dvaceti let dělám výkonnostní turistiku, dálkové pochody, ultramaratony, občas kolo, plavání, ale důležitý je pro mě pohyb a chůze v přírodě. Dělal jsem i mezinárodní turistiku, jezdil jsem na pochody do zahraničí, odkud pochází i moje tituly světový a evropský mistr chodec. Jako jeden z mála na světě mám v rámci turistického svazu nachozeno přes 100 000 km, což mám potvrzené německým svazem turistů. V poslední době mě ale motivace pro tento typ turistiky opustila, protože jsem dosáhl vrcholu 100 000 km, a začal jsem plnit výzvy v Horobraní, aplikace zabývající se kopci a kopečky. 16 000 je jich v České republice a na tyto vrcholy já chodím. Během plnění výzvy jsem navštívil asi 120 kopečků z Horobraní.
Ptají se vás lidé z okolí nebo i kolegové z týmu, kteří by rádi víc chodili, zda pro ně máte nějaké rady, tipy a doporučení, jak se zlepšit?
Jsem spíš mírný individualista, kromě dálkových pochodů, kde jdete s partou, chodím spíše sám. Jednoduše je potřeba vstát a najít si něco zajímavého, co člověka motivuje. Mě momentálně motivuje procházet si jednotlivé kopečky z Horobraní a plnit si výstup na horopisné celky v České republice.
Mluvíme o kopečcích a horách, kde se vám v České republice líbilo nejvíc? Který výšlap na pohoří vás nejvíc oslovil?
Celou republiku mám dost podrobně prochozenou a nádherné oblasti jsou pískovcové skály v okolí Hřenska, Labské pískovce, Teplicko-Adršpašské skály, jiné jsou zase celky v jižních Čechách okolo rybníků. V Čechách se dá vždy něco objevit.
A kam se nejraději vypravíte na Kutnohorsku?
Je to určitě trasa žluté turistické značky kolem Kutné Hory, která vede podle Horobraní přes 5 kopečků, přes Kaňk, Sukov, Velký a Malý Kuklík, dá se zajít k Velkému rybníku. Krásná scenérie je i na trase směrem ke Zruči nad Sázavou.
Kutná Hora se jistě v letošním roce zapojí i do podzimní výzvy 10 000 kroků. Zapojíte se na podzim i vy?
Určitě, chodím pravidelně, a i kdyby tato výzva nebyla, chodil bych stejně. Velmi rád bych i nadále zůstal v kutnohorském týmu Šílených běžeckých výzev, jiný kutnohorský tým mě nepřizval. Zároveň jsem byl členem i olomouckého týmu, kam mě pozval pan Kučka. Ten je stejně jako Aleš Kerner z Kutné Hory ambasadorem výzvy 10 000 kroků.
Rád bych ještě doplnil, že se pravidelně zúčastňuji turistických olympiád, letos jsem byl v únoru Americe, kde jsem ušel 2 maratony, účastním se pravidelně i akcí IML (Mezinárodní chodecká liga) a pochodů po celém světě, navštívil jsem díky nim Indonésii, Čínu, Japonsko atd. Díky členství v IML a účasti na pochodech v těchto státech je pak možné získat i tituly Evropský a Světový mistr chodec.
Děkujeme panu Zalužanskému za rozhovor, za skvělou reprezentaci a přejeme mu mnoho dalších sportovních a turistických úspěchů.
Kristýna Šimonová