Do redakční pošty jsme obdrželi příspěvek od Františka Hynka z Kutné Hory. Nevidomý muž nechává nahlédnout do života s handicapem, s překážkami, které ho v běžném životě provázejí, a také s reakcemi okolí. Jeho příspěvek je tedy o nás všech, o lidech a lidství. Je poděkováním těm, kteří nejsou lhostejní. Příspěvek pana Hynka rádi zveřejňujeme v plném znění a přejeme mu pevné zdraví a jen milá setkání.
pra
Andělé mezi lidmi, DIGNO Kutná Hora
Jestliže člověk zvládá běžné každodenní problémy, zdá se mu to normální. Nestěžuje si, ani nechválí. I drobnou pomoc od ostatních lidí považuje také jako normální lidské chování. Pomoci jinému člověku z jeho nesnází je naprostou samozřejmostí, je to dokonce zakódováno v genech člověka. Je to jedna z mnoha dalších charakteristik, kterou se člověk odlišuje od ostatních živých tvorů. Každý jednotlivec je jedinečnou a neopakovatelnou bytostí, proto se nutně nějak odlišuje od jiného člověka. Teprve tyto rozdílnosti nám umožňují porovnávat a hodnotit. Rozdíly mezi jednotlivými lidmi mohou být někdy až neuvěřitelně velké až propastné. A můžeme chválit, můžeme si také stěžovat.
Mohl bych zde uvádět mnoho příkladů lidského chování dobrého i špatného, a to z vlastní zkušenosti. Tak jenom namátkou: potřeboval jsem zjistit, kdy mi jede nejbližší vlak domů. Ujala se mne jedna dívenka školního věku. Na nádraží našla informace, zavedla mne až k okénku. Ale ta paní za okénkem mi tu informaci nedá, protože jsem si kdesi u dveří nevytiskl jakýsi lísteček s mým požadavkem. Marné bylo vysvětlování, že jsem slepý, tak si ten lísteček vytisknout nemohu. Kdy mi jede vlak, jsem se nedověděl. Ale před tou ochotnou dívenkou mi bylo docela trapně. Ale teď trochu lepší příklad: při vstupu do kanceláře jakéhosi úřadu mne ta úřednice zastavila, že židli na kolečkách vymění za židli pevnou. Všimla si totiž, že mám červenobílou hluchoslepeckou hůl, a že ujíždějící židle by pro mne nebyla příliš vhodná. Hle, jaký to propastný rozdíl mezi jednotlivci živočišného druhu Homo sapiens, sapiens.
Řekl bych, že těch dobrých lidí je v lidské společnosti převážná většina, ale ty špatné zkušenosti si člověk více pamatuje. Shodou celé řady velice nepříznivých okolností jsem se dostal do takřka neřešitelné situace. Zachránila mne moje vnučka Dáša. A věnovala mi takřka celý rok svého života. Všechno zařídila a vyřešila. Díky ní jsem se ocitnul tady v Kutné Hoře. Zařídila mi každodenní péči od pečovatelek společnosti DIGNO. Takže jsem opečováván samými anděly. Říkávám, že jsou to andělé z nebe mi poslaní. Je až neuvěřitelné, že po mých mnohých špatných zkušenostech z dřívějška se mi dostalo takovéto pomoci a péče. Tak alespoň dvě jména: vedoucí spolku DIGNO paní Ivanka Doušová a pečovatelka paní Diana Soukupová. Kdybych tady o nich nenapsal, kutnohoráci by o nich možná ani nevěděli, protože ony vypadají jako ostatní lidé, protože nemají křídla, tak jak jsou andělé zobrazováni na obrazech a obrázcích.
Ale abych se nezapomněl zmínit o mnoha dalších lidech a institucích, které mi pomohli, pomáhali a pomáhají. Je to Městský úřad v Kutné Hoře, společnost hluchoslepých LORM Praha jejich terénní pracovnice, zejména paní Karolina, před tím paní Veronika a další lidé i spolky a instituce, také musím zmínit alespoň mé bývalé spolužáky, přátele, známé a moje sousedy ze Žďáru nad Sázavou, kteří mne sem do Kutné Hory přijeli dokonce navštívit. Také musím zmínit mého spolužáka z Jihlavy Juru (Jiřího), který mi velice pomohl, když jsem byl ve veliké finanční tísni a to nemalou finanční částkou. A mohl bych zde jmenovat další a další. Svět není tak beznadějně špatný, jak by se mohlo zdát. Ušlechtilé lidství stále existuje, a v Kutné Hoře je úžasná společnost DIGNO. Už samotný název této společnosti hodně napoví. DIGNO znamená DŮSTOJNOST.
František Hynek