Jiří Horák oslavil 27. července letošního roku pětadevadesáté narozeniny. Kromě rodinných příslušníků mu přišli k jubileu popřát i členové České a Slovenské obce dělostřelecké a zástupci Města, starosta Ivo Šanc a místostarostka Dana Vepřková. Při této příležitosti byla Jiřímu Horákovi udělena Sříbrná medaile České a Slovenské obce dělostřelecké.
.
Jiří Horák se narodil 27. července 1919 v Poděbradech. Pochází z rodiny technického úředníka, později soukromého podnikatele a majitele brusírny skla v Brodcích. Prosperující podnik Václav Horák hodlal zajistit i do budoucna, a tak poslal svého syna Jiřího na zkušenou do Anglie, kde navštěvoval obchodní akademii Huddersfield Technical College. Měl se naučit jazyk a vrátit se jako samostatný muž, který se dokáže sám o sebe postarat a připravit se tak na vedoucí úlohu v rodinné firmě.
V Anglii Jiří Horák strávil nakonec sedm let bez jakéhokoli kontaktu s rodinou a vrátil se jako válečný hrdina. Byl mimochodem prvním dobrovolníkem, který se na československém konzulátu v Londýně přihlásil do armády již 15. března 1939. Toho rána, kdy se od pouličních kamelotů dozvěděl, že zbytek Československa byl obsazen. Přijal ho vojenský přidělenec plk. Lukáš a ve vzájemném rozhovoru se netajil přesvědčením, že jediným řešením bude pravděpodobně válka. Já jako odchovanec Sokola a legionářské literatury jsem okamžitě vyhrkl: „Jestli se tady bude tvořit nějaká jednotka, tak se do ní budu hlásit“. Pan plukovník mi řekl: „Jste první, tak jste číslo jedna“. Na jaře 1940 odešel s první skupinou dobrovolníků z Anglie do Francie, kde se po vypuknutí války formovala čs. jednotka. Přihlásil se k letectvu, ale zařazen byl k dělostřelectvu. Během několika týdnů je zařazen k oddílu protitankových děl v Le Lac.
Spolubojovníky mu byli uprchlí čs. vysokoškoláci z protektorátu. V dalších oddílech pak převládali Češi a Slováci dlouhodobě žijící ve Francii. Oddíly prošly rychlým a intenzivním výcvikem, ale události roku 1940 byly mnohem rychlejší. Němci obešli Maginotovu linii, pronikli do středu Francie a oddíl, kde působil pan Jiří, byl nasazen na frontu. Ale strašný chaos neumožnil zasáhnout do bojů. Nakonec z přístavu Sѐte odjeli na anglické nákladní lodi do Anglie. Následně pak do tábora v Cholmodeley Parku, kde měly sídlo vojenské pozemní jednotky. J. Horák prošel tvrdým výcvikem a uplatnil se mnohdy i jako tlumočník. Poté byl zařazen do systému protiinvazní obrany, úkolem jeho posádky bylo zkoumat protivníkovy pozice, podporovat pěší jednotky a koordinovat palebné a manévrovací akce dělostřeleckého pluku. Na konci srpna 1944 přeplula Československá samostatná obrněná brigáda přes Lamančský průliv, po dvou měsících pak byli u známého přístavu Dunkerque.
Zde se Jiří Horák vyznamenal tím, že se mu podařilo vyvést jednotku anglických vojáků z německého obklíčení. Po kapitulaci Německa začal přesun obrněné brigády do Československa, tanky byly převezeny do Klatov, následně se pak po sedmi letech setkal v Praze s celou rodinou.
Po válce obdržel celkem tři vysoká vojenská vyznamenání- Československý válečný kříž, medaili Za chrabrost a medaili Za zásluhy. Odmítl zůstat v armádě a vrátil se do Brodců budovat rodinnou firmu – sklárnu. Po roce 1948, kdy byla firma znárodněna, se živil různě, nejprve do sklárny v Teplicích, poté do Skloexportu v Praze. Pracoval jako exportní referent pro Francii, Itálii a země Beneluxu. V roce 1952 přichází do Kutné Hory za rodinou, v roce 1956 se oženil, ale ani jeho paní neobstála kádrově, a tak místo vysněného studia medicíny pracovala celá léta jako zdravotní sestra.
Pan Jiří byl od roku 1968 zaměstnán v Ústavu nerostných surovin, kde setrval až do odchodu do důchodu v roce 1974. Později si přivydělával jako průvodce po kutnohorských památkách a doučoval angličtinu, která je dodnes jazykem, který perfektně ovládá. Ani dnes neztratil kontakt na Českou a slovenskou obec dělostřeleckou, s jejímiž členy udržuje velice čilé kontakty.
Ještě jednou srdečně blahopřejeme a přejeme do dalších let zdraví a pohody v rodině!
Dana Vepřková
.