Miroslav Štrobl, známý kutnohorský divadelník a publicista, bude ve čtvrtek 18. února od 18:00 hodin hostem dalšího pořadu z cyklu Disputace, který v kongresovém sále hotelu U Kata pořádá Klub rodáků a přátel Kutné Hory. Hlavním tématem bude jeho nedávno vydaná (a již rozebraná) publikace Uctivý služebník aneb 999 kutnohorských živnostníků.
.
Miroslav Štrobl v ní navazuje na svoji dlouholetou publicistickou činnost, v níž mapuje nejrůznější stránky minulosti Kutné Hory, zejména každodenní život jejích obyvatel. V knize zachycuje minulost malých podnikatelů v Kutné Hoře od počátků XX. století do konce první republiky. Miroslav Štrobl poskytl rozhovor Vlastislavu Navrátilovi z pořádajícího Klubu rodáků.
VN: Mám velkou radost, že se ve své publikační činnosti již řadu let věnuješ zachycení minulosti Kutné Hory. Nejen jako člen klubu rodáků jsem přesvědčen o tom, že zaznamenat a připomínat minulost je naší povinností. Když v únoru 2010 klubu rodáků zahajoval projekt „Historie – učitelka života“, dali jsme do podtitulu tohoto cyklu besed a seminářů citát z J.P. Sartrea: „Kdo se nepoučil z dějin, musí je znova prožívat“. V rámci „Historie“ si připomínáme nejrůznějších stránky minulosti Kutné Hory, aby nebyla zapomenuta a zůstala součástí širšího povědomí a zdrojem poučení pro dnešek i pro generace příští. V klubu rodáků jsme věnovali pozornost připomínání významných historických osobností a událostí. Byly to například semináře věnované Karlu Havlíčku Borovskému nebo kapitánu Emanuelu Voskovi, či seminář o Chotkových. V r. 2010 jsem v jednom rozhovoru řekl: „Dědictví po minulých generacích je obsaženo také, a možná především, v osudech „obyčejných“ lidí, kteří v Kutné Hoře žili, podnikali, tvořili, pracovali a podíleli se na vytváření génia loci Kutné Hory. A právě na tyto osudy bychom se chtěli v rámci projektu zaměřit“. Tvoje kniha s tímto záměrem ideálně harmonuje. Co bylo podnětem k jejímu napsání?
MŠ: Snad každý zná kutnohorský chrám sv. Barbory, Kamennou kašnu, Vlašský dvůr …, zkrátka středověkou historii stříbrného města. Ale už mnohem menší povědomí máme o jeho historii právě na počátku 20. století. O době, kdy město se formuje jako ekonomicky prosperující lokalita díky stovkám živnostníků, větších i menších firem (továrna na čokoládu Lidka, pekárny Beneš a Středa, Strakoschova továrna na obuv…), do jisté míry mění i svojí architektonickou tvář a jeho společenská, ale i kulturní atmosféra se dostává na vysokou úroveň. Vznikají ojedinělé stavby (Městská spořitelna, Tylovo divadlo, Průmyslová škola, Masarykova škola…) a na tomto rozvoji se samozřejmě podílejí místní podnikatelé, nejen svými profesními schopnostmi, ale nezřídka také jako podporovatelé společenských i kulturních aktivit. Hledat jejich jména, jejich životní osudy, putovat po stopách jejich dnes již zaniklých firem, obchodů a obchůdků je – aspoň pro mne – vzrušující téma. A v neposlední řadě u mne hraje významnou roli i takový ten místní patriotismus. Měl jsem to štěstí, že ve svém dětství jsem se s mnoha jmény „znárodněných“ podnikatelů mohl setkat díky svým rodičům, jimž vděčím za mnoho.
No a dalším impulzem k oné knížce byla vzpomínka na svoji manželku, která se s vysokou profesionalitou věnovala právě středověké Kutné Hoře. Pokusil jsem se na její práci navázat. Snad by mi řadu nedostatků, jichž jsem si vědom, se shovívavostí sobě vlastní odpustila.
VN: Při psaní knihy jsi vycházel hlavně z dobových dokumentů – písemných pramenů, fotografií apod., ale také z osobních svědectví pamětníků, což je nesmírně cenné. Jsme ti za to vděčni, neboť pokud se příležitost k zaznamenání svědectví pamětníků promešká, čas může stopy a svědectví nenávratně zavát. Připomeň, prosím, některé z pamětníků, s nimiž si hovořil.
MŠ: Bohužel těch pamětníků ubývá. Nicméně jsem vděčný například paní Věře Kalousové za zapůjčení dokumentů z rodinného archivu i za její osobní vzpomínky na jejího dědečka, významného kutnohorského uměleckého knihaře Josefa Podlipného. Paní Zuzana Trnková mi poskytla rodinné dokumenty o sklenářské firmě Hlavatý, pan Milan Ťoupalík mi zapůjčil některé dobové účetní doklady proslulé elektrotechnické firmy svých předků, stejně tak, jako pan Jindřich Kozák, přímý potomek kutnohorského výrobce specielních likérů. Velmi si vážím vstřícného jednání pana Lebedy, který je přímým potomkem a v současnosti majitelem prosperující firmy Pekárna bratří Benešů. Díky Dr. Jaroslavu Hakovi mám ve svém archivu unikátní fotografii z otevírání obchodního domu Kozlík… a mohl bych pokračovat.
VN: V souvislosti s knihou jsi mj. uvedl: „Každý, kdo ve městě něco znamenal, si považoval za čest být ne-li předsedou, tak alespoň členem některého z těch desítek místních spolků a společenství s přepestrým zaměřením od charitativního, okrašlovacího, kulturního, či později sportovního obsahu“. Zajímá mě samozřejmě spolek nebo spolky, na které později navazoval a dodnes navazuje klub rodáků.
MŠ: Najít obsahovou návaznost kteréhokoliv z kutnohorských spolků na pražský Klub rodáků je značně problematické. Nicméně faktem je, že pražský Klub se prezentoval zprostředkovaně například již v prvních ročnících dnes již zaniklého festivalu ochotnických divadel Tylova Kutná Hora na stránkách prvních ročníků tehdy nového čtvrtletníku Krásné město, který vychází s několika přestávkami dodnes. Členskou základnu Klubu rodáků tvořili již tehdy rodilí kutnohoráci, kteří našli své profesní umístění v Praze a nechtěli ztratit své kontakty s rodným městem. Na společenském životě našeho města se podíleli v minulých letech při realizaci výstav výtvarných děl umělců, narozených v Kutné Hoře a později působící v Praze. Určitě nejvýznamnější formou spolupráce pražského Klubu a Kutné Hory je každoročně probíhající festival Ortenova Kutná Hora, u jehož vzniku stály jak významné kutnohorské osobnosti – MUDr. Emanuel Růžička s manželkou, prof. Ladislav Znojemský a další, tak významné osobnosti kutnohorských rodáků, působící v Praze – prof. Ilja Bojanovský, prof. František Munk, …ten výčet by mohl ještě dlouho pokračovat. Nelze opominout výraznou osobnost všech ročníků, Alfreda Strejčka, který v Kutné Hoře prožil studentská léta, a jako herec pražských scén si Kutnou Horu uchoval jako svojí srdeční záležitost.
VN: Zaujal mě i následující tvůj postřeh: „Dobu, kdy skoro v každém domě byla nějaká živnost, nelze vrátit. Tehdy byla města odkázána sama na sebe a sama se musela uživit. Koloběh ekonomiky byl jiný“. Jak jsi také poznamenal, tato doba měla svůj půvab. Dodal bych, že sounáležitost občanů s městem byla tehdy jaksi samozřejmá. Jisté „rozvolnění“ ekonomických a dalších vazeb mezi občany a městem, jehož jsme dnes svědky, má svoje příčiny i důsledky (Jedním z úkolů klubu rodáků je mj. pečovat, aby se tyto vazby zachovaly, a to i u těch, kdo nežijí v Kutné Hoře). Jak vnímáš v tomto ohledu rozdíl mezi érou, kterou v knížce zachycuješ, a dneškem?
MŠ: Ten rozdíl je samozřejmě dán celkovými společenskými proměnami v běhu let. Nic nelze vrátit zpět, ani ty místní živnostníky s jejich většími, či menšími obchody. Bylo by snad až úsměvné vrátit tehdejší formu společenských styků s jejich danými společenskými konvencemi, které naši předkové měli jako samozřejmost. My bychom v tom možná ani „neuměli chodit“. Do jisté míry je to sice škoda, ale jak říkám, doba je zcela jinde. Nicméně mám pocit, že mnohé z té společenské i kulturní historické paměti bychom neměli zapomínat a s reálným pohledem na současnost bychom ji měli udržovat. A snad i proto jsem se tuto éru snažil připomenout v mé knížce.
VN: Připravuješ druhý díl knihy, v čem bude jiný a jak ti jde práce od ruky?
Chystaná publikace bude navazovat na první knížku a bude se věnovat tématům i živnostníkům, na něž se v Uctivém služebníkovi nedostalo. Bude zde také uveden popis významných městských podniků: Městská plynárna, Městská elektrárna, Městská spořitelna, atd. Podíváme se za živnostníky na kutnohorských předměstích Žižkov, Karlov, Vrchlice. Je to práce trochu složitější, než byla na prvním díle, ale doufám, že se mi ji podaří dokončit tak, aby knížka s prozatímním názvem Uctivá poklona byla v kutnohorských knihkupectvích před vánocemi příštího roku.
Vlastislav Navrátil, Klub rodáků a přátel Kutné Hory – Kutná Hora v Praze
Poznámka 1: Pokud byste vlastnili fotografie nebo jiné dokumenty, které byste autorovi případně mohli zapůjčit k využití, kontaktujte, prosím, Miroslava Štrobla na tel. čísle 605 760 323, nebo elektronicky na mirekstrobl@seznam.cz.
Poznámka 2: Klub rodáků uvítá, pokud nabídnete ke zveřejnění vzpomínky své či svých blízkých nebo přátel či známých. Kontaktujte, prosím, Vlastislava Navrátila na tel. čísle 603 800 294, nebo elektronicky na vnavratil@csob.cz.
.