Hloubení přístupové šachty, která po rozrážce ve zhruba osmi metrech pod zemí má umožnit napojení k původní historické jámě Čapčoch, zahájil loni v prosinci v prostoru za trafostanicí v Kudrnově ulici Hornický spolek Barbora Kutná Hora společně s Českou speleologickou společností Trias. Práce postupují za dohledu závodního dolu Vladimíra Pravdy, báňského projektanta Josefa Kováře a archeologa Ondřeje Maliny. Původní jáma bude po vyzmáhání sloužit jako přístupová pro průzkumné a sanační práce. Souběžně s tím bude pokračovat i průzkum a zmapování tohoto středověkého důlního díla čapčošské rudní žíly, které se nachází zhruba 40 metrů pod zemí. Dokončení první etapy prací – výstavby přístupové skružené šachtice a naražení staré historické jámy – je v plánu do 31. 3. 2024.
„Čím více o podzemí budeme vědět, tím lépe můžeme předcházet komplikacím, které se mohou projevit na povrchu,“ konstatoval Petr Zeman, jednatel Hornického spolku Barbora, a doplnil, že spolek Barbora, který je vlastníkem této části podzemí, je zároveň investorem a spolu s Českou speleologickou společností i zhotovitelem prací. „Tak rozsáhlý projekt byl v Kutné Hoře naposledy prováděn v 60. letech,“ zdůraznil Petr Zeman a navázal: „Historické podzemí Kutné Hory je z převážné části nepřístupné. Výjimkou je takzvaný Muzejní důl (průvodcovská štola sv. Jiří). Navazující volné prostory čapčošské žíly si zaslouží zvýšenou pozornost už jen s ohledem na svůj rozsah a velikost. Po jejich bezpečném zpřístupnění skruženou šachticí a také vyzmáhanou šachtou Čapčoch 3 mohou být monitorovány a tím bude zajištěna bezpečnost povrchu.“
Polohu původní jámy ověřil radiomaják z podzemí
První etapa zahrnuje vytvoření přístupu k původní historické jámě, jejíž polohu na základě předešlého polygonálního měření ing. Přemyslem Brzákem ověřil radiomaják při průzkumu prováděném v podzemí přes muzejní část dolu v oselském pásmu. Jáma se totiž nachází částečně pod stávajícími garážemi v Kudrnově ulici. Projekt, vypracovaný báňským inženýrem, se proto musel vypořádat s touto překážkou a řeší vyhloubení přístupové šachty za trafostanicí opodál. Projekt nese název Zpřístupnění šachty Čapčoch 3 skruženou šachticí s rozrážkou na čapčošské ruční struktuře. „Z dílčích průzkumných a mapovacích prací vrtného průzkumu v roce 1969 vyplývá, že kvarterní spraše s navážkami tvoří 8–10 metrů mocnou vrstvu, pod kterou se nachází poměrně silná vápencová deska, na kterou se potřebujeme dostat, abychom vytvořili rozrážku k původní jámě. Její zásyp je v současné době nestabilní. Má tendenci pohlcovat vodu, vyplachovat jámový zásyp,“ vysvětlil Petr Zeman s tím, že součástí sanačních prací jsou vždy průzkum, zmapování, sanace, zabezpečení prostor. Vápencová deska poslouží novodobým havířům jako základ pro vyzdívku náraziště. „V desce musí být díra, kterou oni tehdy tu šachtu kopali,“ podotkl Martin Sucharda z České speleologické společnosti, základní organizace 505 Trias.
Původní jáma bude po vyzmáhání sloužit jako přístupová k průzkumu důlního díla
Vápencovou deskou, která bývá v Kutné Hoře podle slov Petra Zemana mocná kolem dvaceti až třiceti metrů, budou novodobí havíři zmáhat historickou šachtici až na úroveň chodby, která je součásti rozsáhlého podzemního komplexu čapčošské rudní struktury. Chodba se nachází zhruba 40 metrů pod zemí. Při průzkumu podzemí přes muzejní důl spolek v minulých letech nahlédl do zatím nejrozsáhlejších podzemních prostor pod Kutnou Horu a v části, kterou pracovně nazývá barborský překop, měl příležitost vidět v zatopené jámě čapčošské žíly jakési jámové vystrojení, ke kterému by se nyní mohl dopracovat a ve spolupráci s archeology toto místo zdokumentovat a případně se pokusit tyto artefakty zachránit.
„Oselské pásmo se skládalo ze žilných struktur oselských a čapčoských,“ řekl člen spolku Barbora Ivan Kozák a dodal, že oselská hlavní žíla je situovaná více východněji, zhruba pod chrámem sv. Barbory. Vzájemně na sebe navazují.
Jak uvádí Jaroslav Bílek v publikaci Kutnohorské dolování, kterou vydalo nakladatelství Kuttna v roce 2000, na čapčošské žíle existovala již v 15. století rozsáhlá soustava dobývek, táhnoucích se jak na sever ke Kouřimské bráně, tak na jih k Bylance místy až do hloubek 300 až 400 metrů.
Součástí sanačních prací je i průzkum a mapování středověkého důlního díla
Každý ze členů spolku má své vlastní povolání, profesi. Spojuje je však stejný koníček a jemu věnují svůj volný čas po práci a především o víkendech. Pravidelně se tak v současné době střídají po čtyřech, pěti „Kdo může, tak přijde,“ podotkl Martin Sucharda. V nevlídném mrazivém lednovém počasí jim je zázemím maringotka, kde se mohou na chvíli ohřát, než znovu nasadí přilby, v pracovním mundůru navléknou rukavice a sestoupí po žebřících na dno jámy, kterou po patrech postupně zpevňují výdřevou. Pomocí sbíječky a lopat nabírají jílovitou hlínu a dopravují ji pomocí rumpálu na povrch. V neděli 7. ledna dosáhli hloubky již 7 metrů. Prostor staveniště je elektronicky zabezpečen a monitorován proti vstupu nepovolaným osobám.
„V současné době jsme dosáhli konečné hloubky přístupové šachtice 8,3 metrů a zahájili jsme ražbu krátkého překopu směrem ke staré šachtě, staré jámě. Částečně ji máme zachycenou a budeme pokračovat v jejím odkrytí tak, abychom mohli zahájit její zmáhání až na štolové patro,“ upřesnil 2. února 2024 Petr Zeman.
Unikátní důlní větrací stroj nalezený před lety v podzemí chtějí vystavit v Kutné Hoře
Za objevení a vyzdvižení torza středověkého důlního větracího stroje z hlubin tehdy nezmapované jižní části grejfského pásma získal Hornický spolek Barbora významné ocenění Český permon 2019. Nález této technické památky je považován za evropský unikát. Větrací stroj je po loni dokončené konzervaci zatím umístěn v depozitáři jihlavského muzea a nyní je řešeno jeho převezení zpět do Kutné Hory, kde bude postupně restaurován. Prioritou spolku je, aby byl vystaven v Kutné Hoře.
Monika Pravdová
