Sehnat zubního lékaře v Kutné Hoře je prakticky nemožné. Ordinace dlouhodobě nepřijímají další pacienty. V lednu 2019 zubní lékař Richard Klail, předseda oblastní stomatologické komory, v rozhovoru pro Kutnohorské listy uvedl, že situace s dostupností zdravotní zubní péče se může ještě zhoršit. V té době v Kutné Hoře působilo 17 aktivních praktických zubních lékařů. Jak hodnotí aktuální vývoj situace v Kutné Hoře s dostupností zubní lékařské péče v porovnání s rokem 2019?
Přes určitou fluktuaci je počet aktivních praktických zubních lékařů v Kutné Hoře k dnešnímu dni stejný. Je však známo, že nejméně tři lékaři se chystají ke konci roku ukončit praxi. Jedna ordinace také vypověděla smlouvu se zdravotní pojišťovnou. Sice pracuje, ale na přímou úhradu.
Zdánlivé zlepšení nastalo v ortodoncii, v současné době v Kutné Hoře a v celém okrese působí tři ortodontisté, byť zdaleka ne na plný úvazek. Jejich kapacity ovšem využívají pacienti z okolních okresů i z větších dálek. Například v celém okrese Kolín zůstala pouze ortodontistka v Českém Brodě, avšak ta utlumuje praxi.
Avšak rád bych se zmínil o systémové změně, která sice zatím nemá významný vliv na dostupnost péče u nás, ale umožnila situaci lépe zmapovat. Týká se částečného navázání úhrad zubní péče na počet registrovaných pacientů. Dosud jsme se obvykle nedozvěděli, zda pacient, kterého jsme pět let neviděli, vyhledal péči jinde, nebo vyčkává, aby nás v pravou chvíli vyznamenal řešením svého zanedbaného problému. Nyní i pojišťovny, které byly dosud k registracím laxní, dávají jakousi zpětnou vazbu, kde je dotyčný pacient registrován.
Ukazuje se, že lidé hledající zubního lékaře nejsou zdaleka jednolitou skupinou.
Můžete to vysvětlit?
Předně nezanedbatelná část lidí zubního lékaře nehledá, protože jim vyhovuje stav, kdy nemusejí takřka žádná pravidla dodržovat. A když mají potíže, systém se postará, nejlépe když se to hodí jim. Tito lidé také k naší nelibosti zhusta vytěžují po večerech pohotovost v Praze nebo v Pardubicích, protože svůj obvykle dlouhodobý problém nebudou přece řešit v pracovní době, či dokonce o víkendu v Kolíně, kde je služba opravdu čím dál náročnější.
Pak jsou lidé, kteří čekají, až jim někdo zubního lékaře donese na stříbrném podnosu. „Byl tam zubař, skončil, od té doby ho nemám“.
Je také mnoho lidí, kteří takzvaně nemohou sehnat zubního lékaře, sice svého ošetřujícího mají, ale z nejrůznějších důvodů jim nevyhovuje, a snaží se tak vcelku pochopitelně uplatňovat své právo na volbu lékaře. Bohužel, málo z nich chápe, že když na poslední chvíli naskočí do přecpaného autobusu, nemohou čekat, že budou sedět u okénka. Na druhou stranu je pozoruhodné, že ani v současné vypjaté situaci nejsou vzácností pacienti, na které se zubní lékař špatně podívá, a oni se záhy hladce zaregistrují o dům dál.
No, a pak jsou lidé, kterých je mi líto, u kterých vzhledem k věku a zdravotnímu stavu opravdu nečekám, že by sami jezdili do Prahy, ale kdybych dělal denně deset výjimek, jak by si představovali, rozpadne se nejprve péče a pak i my.
Ordinační hodiny máte ve středu dokonce až do 21. hodiny. Dá se takový nápor zvládnout? Je důvodem rozšíření kapacity a ošetření více pacientů?
Takto nastavenou ordinační dobu máme prakticky od začátku. Chtěli jsme vyjít vstříc různým skupinám pacientů a zároveň mít někdy v dopoledních hodinách prostor něco zařídit nebo dovézt práce do zubní laboratoře v Praze. Přestože máme pracovní dobu skoro o den delší, než je úvazek 1 podle zdravotních pojišťoven (7 hodin denně), objednací lhůty se nám stále prodlužují.
Velmi dlouho jsme přibírali do péče děti a tiše jsme doufali, že když si je odmalička vychováme, budeme mít v budoucnu dospělé pacienty, se kterými bude málo práce. Bohužel, skutečnost je taková, že mnohé z nich na několik let zmizí a poté nás přijdou zaměstnat nekončícími opravami zubů rozleptaných energetickými nápoji.
Rádi bychom na pracovní době spíše ubrali, nejsme nejmladší, ale až se k tomu odhodláme, objednací lhůty ještě narostou.
Řada pacientů je nucena dojíždět k lékařskému zubnímu ošetření třeba až do Prahy, Pardubic nebo jiných měst. Lze zhruba vyčíslit, kolik připadá pacientů na jednoho lékaře v Kutné Hoře? Jak je to v porovnání s okolními městy?
Dlouhodobě se snažím pracovat s informacemi, aby nepřevážily dojmy a zdání. Vypracoval jsem zjednodušený model, jak hodnotit dostupnost zubní péče vzhledem k počtu obyvatel okresu, kteroužto jednotku považuji z hlediska dojezdu za použitelnou. Vynásobíme-li shora uvedený úvazek pojišťovny počtem pracovních dní v roce a předpokládáme-li, že jeden pacient potřebuje zhruba hodinu našeho času do roka, vyjde nám, že by se mohl zubní lékař v plné síle postarat asi o 1580 zaléčených pacientů. Je však třeba si uvědomit, že v kutnohorském okrese žijí asi 3/7 obyvatel v místech, kde zubní péče není, a zubní lékaři se tedy musí postarat i o ně. V celém okrese je tak zhruba dvacet tisíc obyvatel, na které se nedostává. V samotné Kutné Hoře by uvedených 17 zubních lékařů sice zvládlo zhruba 26 tisíc lidí, ale při spravedlivém rozdělení okresu by v ní bylo zapotřebí nejméně 23 ošetřujících. Tento model zanedbává pacienty, kteří docházejí k zubnímu lékaři jinde, nebo naopak dojíždějí z jiných okresů do Kutné Hory, ale pro představu, jak na tom jsme, vcelku stačí. V podstatě asi 2100 obyvatel na praktického zubního lékaře odpovídá průměru Středočeského kraje, zatímco v Praze je to okolo 750 pacientů.
Jak by mohlo pomoci město? V rozhovoru v roce 2019 jste uvedl jako jednu z možností to, že město by mělo nabídnout pro lékaře startovací bydlení nebo výhodnější podmínky nájmu ordinace…
Shodou okolností jsem na toto téma měl koncem minulého roku schůzku s paní místostarostkou Kateřinou Špalkovou. Vytipovali jsme asi tři možné cesty, které je třeba zkusit, aniž by měly zaručený úspěch.
Za prvé oslovit firmu Foxconn, která byla na Kutnohorsko vpuštěna bez jakéhokoliv zdravotnického zajištění svých zaměstnanců. Vzhledem k tomu, že nás velmi zaměstnávají, bylo by poctivé, kdyby se nějak podílela na řešení situace.
Za druhé by bylo dobré podchytit studenty zubního lékařství pocházející z města a nabídnout jim například stipendium výměnou za závazek v budoucnu v městě pracovat.
A konečně: Všemožné pobídky jsou stále ve hře, ač samy o sobě opravdu příliš nefungují.
Co doporučujete občanům, kteří nemají svého zubního lékaře, ale bolí je zub?
Především oslovit v ranních až dopoledních hodinách pracující zubní lékaře a počítat s tím, že jestli něco potřebuji, přizpůsobím se já, a ne všichni ostatní mně. Snažíme se většinu pacientů „z ulice“ ošetřit, ač jsou dny, kdy máme již čtyři cizí, dvě vlastní první pomoci a do toho nabitý program, který musíme dodržet. Naprostá většina problémů se zuby je dlouhodobá, jen se projeví, zejména když se mění počasí a nikomu se to nehodí.
V našem oboru jsme tak často v situaci, jako by na chirurgickém sále operovali plánované žlučníky, a do toho jim tam náhodně chodili lidé s podebranými prsty.
Monika Pravdová