O jednom splněném sportovním snu s Michalem Pavlíkem

Letošní podzim je velmi speciální pro kutnohorského závodníka seriálu Spartan Race Michala Pavlíka. 3. října se postaví v kalifornském Olympic Valley na start závodu mistrovství světa! Do nejdůležitějšího závodu sezóny se kvalifikoval koncem června v Nitře, při svém, teprve pátém, startu v závodech zmíněného seriálu.

.
S Michalem Pavlíkem jsem si povídal ve chvíli, kdy do startu MS zbývalo necelých dvanáct dní.

Michale, kdy a kde se MS koná a jaká tam bude konkurence?
Mistrovství světa se koná ve Spojených státech, v kalifornském Olympic Valley. Odlétáme 29. září, vlastní závod startuje v sobotu 3. října. Čeká nás závod úrovně Spartan Beast, tedy minimálně 20 km běhu s minimálně třiceti překážkami. Vzhledem k tomu, že na mistrovství Evropy měřila trať třicet kilometrů, očekávám něco mezi třiceti a čtyřiceti kilometry, šetřit nás pořadatelé určitě nebudou. Konkurence bude obrovská. Jenom kvalifikovaných mezi muži je na šest set, tedy těch, kteří bojují o mistrovské medaile. Kromě nich ovšem startují tzv. „otevřené“ vlny, tedy závodníci, kteří o tituly nesoutěží. Celkový počet startujících se nejspíš bude pohybovat kolem čtyř tisíc, ale to je jen hrubý odhad.

Vraťme se ještě o pár měsíců zpět, na MS ses kvalifikoval v Nitře?
Přesně tak, bylo to na Slovensku při závodě Spartan Sprint, tedy nejkratším ze závodů seriálu. Po startech v Liberci a Litovli, kde mi kvalifikace shodně utekla o jediné místo, jsem se rozhodl zkusit to naposledy právě v Nitře, kde už se mi podařilo se na MS kvalifikovat. Slovenský Spartan Sprint byl pátým závodem těchto soutěží v mé dosavadní kariéře.

Jaká trať se dá na MS očekávat?
Jak už jsem říkal, délka trati bude pravděpodobně někde mezi třiceti a čtyřiceti kilometry. Rozdíl bude hlavně v překážkách. Ve Spojených státech jsou překážky jiné než v Evropě, hlavně co se týká obtížnosti. Američané si potrpí na různé druhy lezení, kombinují se různá lana, tyče, kruhy a podobně. To vše může být zakomponováno do jediné překážky. A potom samozřejmě klasika, přelézání, převracení velkých pneumatik a podobně. Na co se netěším je přenášení kýblů se štěrkem nebo pískem. Na mistrovství světa se většinou nosí velké okruhy a to potom hrozně ubírá energii.

Když už je řeč o energii, jak probíhala domácí příprava?
Ostrá příprava začala krátce po kvalifikaci v Nitře, shodou okolností to bylo rovných sto dní do startu MS. Skládala se z dřiny v tělocvičně, tréninků, soustředění a samozřejmě přípravných závodů. Jedním z nich bylo i nedávné Mistrovství Evropy v Tatranské Lomnici, tam už šlo o kategorii Beast – tedy stejnou jaká mě čeká na MS. Podařilo se mi závod dokončit na 49. místě celkově. Z doprovodných závodů musím vyzdvihnout zejména domácí Dačického dvanáctku, kde se mi podařilo zlepšit osobní rekord o pět minut. Tenhle závod je pro mě srdeční záležitost, letošní start od chrámu svaté Barbory mu dokonce ještě přidal na atraktivitě. Musím poděkovat především trenérce Verče Muchové, díky které se podařilo zapracovat na síle v rukách, která mi dost chyběla. Hlavně díky ní se mi už nyní daří zvládat i těžší silové překážky. Poděkování patří samozřejmě i parťákům z Wild Teamu, jmenovitě Ondrovi Kozákovi, Katce Martinkové, Tondovi Volencovi, Pavlovi Muchovi a Danovi Brunclíkovi, kteří se mnou absolvovali soustředění, tréninky, závody a vše okolo. V neposlední řadě musím poděkovat rodině a sponzorům, bez kterých by se sen o mistrovství světa nikdy nestal skutečností. Za všechny bych rád jmenoval Město Kutná Hora a Středočeský kraj, Vodohospodářskou společnost Vrchlice – Maleč, firmu Pilc odpady s.r.o. či společnost Interobal. K nim je třeba přičíst další podnikatele a živnostníky z Kutné Hory, těm všem patří můj dík!

(jok)

.