Zpracování archeologických nálezů z Jezuitské koleje potrvá léta!

Dne 28. září 2012 byl dokončen záchranný archeologický výzkum v areálu bývalé Jezuitské koleje v Kutné Hoře, dnes sídle Galerie Středočeského kraje. Výzkum, vedený Ústavem archeologické péče Středních Čech ve spolupráci s Archeologickým ústavem v Praze trval bez přerušení rok a jeden týden. 

Archeologický výzkum navázal na etapy z let 1998 až 2005, kdy byl zkoumán interiér koleje a obě přiléhající nádvoří. S nádvořími sousedí rozsáhlá plocha rekonstruovaná na park, jejíž archeologické poznání bylo až do loňského roku velmi omezené. Bylo ale zřejmé, že dochovaná souvrství mají velkou památkovou a informační hodnotu. Původně se zde totiž nacházelo kutnohorské předměstí „Na cechu“ fungující ve 14. až 16. století. Po té, co zdejší pozemky získali jezuité pro výstavbu své koleje, byla zástavba zplanýrována a plocha byla využívána jako zahrada. Pozůstatky předměstí zůstaly bez většího narušení zakonzervovány pod vrstvami jezuitských zahradních úprav a zpevněnými plochami mladších kasáren.

Probíhající archeologický výzkum se omezil pouze na výkopy a terénní úpravy pro budovaný park. I tak se ovšem jedná o rozsáhlé plochy. Úpravy souvisejí zejména se zřízením několika kašen, propojené několika sty metry kanalizace a dále s vybudováním otevřené divadelní scény, doplněné vodní nádrží. Již tak rozsáhlé terénní zásahy doprovázely navíc úpravy bastionu, které měly umožnit propojení plochy kolem chrámu sv. Barbory a areálem koleje. Další velké zásahy se dotkly také tzv. štábní budovy (provizorní koleje) a interiéru Jízdárny.

Zkoumaná plocha byla pomocně rozdělena na několik dílčích areálů:

Bývalá Jízdárna je postavena na místě jedné ze šachet (šachta sv. Jiří), kterou se sestupovalo do dolu Osel, jehož štoly se nacházejí pod celým areálem Jezuitské koleje. Archeologický výzkum zjistil pouze rozsáhlé planýrky, které upravovaly terén pro postavení jízdárny. Ke starší etapě patří ohradní zeď, která vymezovala areál Jezuitské koleje vůči sousednímu (a dnes zaniklému) kostelu sv. Jiří.

V sousedství Jízdárny se buduje letní divadlo. Na jeho místě bylo odkryto pracoviště, souvisejícího s těžbou stříbra z období počátku Kutné Hory jako města (13.-14. století). Odkryty byly nejméně dvě šachty, jejichž dolní ústí známe z chodeb dolu Osel. Dále byly odhaleny pokusné šachty, žlaby pro přívod vody a podezdívky provozních zděných staveb. V sousedství šachet se zřejmě nacházelo pracoviště, na němž byla vytěžená ruda tříděna a upravována tak, aby k dalšímu zpracování byly odváženy pouze stříbrem nejbohatší části. Zkoumané objekty doprovází četné koleje od vozů, dokládající rušný provoz. Pracoviště bylo po konci dolování převrstveno vrstvami hlušiny. Během 15. a 16. století byla do planýrek zapuštěna zdiva několika domů předměstí „Na cechu“. Dochovaly se z nich především zděné sklepy s přístupovými schodišti, dále sklepy vyhloubené do spraše bez zděné konstrukce, spojující chodby (tzv. lochy) a studna.

Početné výkopy souvisely se zřizováním kašen a jejich propojením kanalizací. Ve výkopech byly identifikovány další domy, které byly součástí předměstí „Na cechu“. Soustřeďovaly se podél cesty směřující z města k chrámu sv. Barbory. Podle plánu z 18. století jich zde stálo celkem 16. Ve výkopech pro kanalizaci se z nich nejlépe dochovaly sklepy, jeden se vstupním schodištěm a další s částečně zachovanými klenbami. Na parcelách za domy se nacházely menší stavby, zděné sklípky a odpadní jámy. Zčásti můžeme určit také řemeslo tehdejších obyvatel. V jedné usedlosti byly vyráběny z kostí a parohů různé užitkové předměty. Na jiné parcele byla částečně zachycena pec na pálení vápna. Nejzajímavější je nález keramických dílů velké prubířské pece z 16. století, dokládající, že se majitel přilehlého domu zabýval zpracováním stříbra. V našem prostředí je to zcela unikátní nález.

Po roce 1626 využívali areál jezuité. Na místě jednoho ze zbořených domů si postavili budovu, kterou využívali jako provizorní kolej, a která se dochovala dodnes (tzv. štábní dům). Archeologický výzkum doložil, že provizorní kolej byla vystavěna s částečným využitím starší stavby. Jednu místnost je možné podle nalezené pece identifikovat jako kuchyň. Části starších domů, v jednom případě s cihlovými základy jakéhosi technologického zařízení, byly objeveny také v nejbližším okolí domu. Nejmladší stavební konstrukcí byla obdélná budova, stojící na jižní straně provizorní koleje a zachycená na nejstarším plánu jezuitské koleje z roku 1732. Její odhalená zdiva byla částečně pojata do nové úpravy okolí koleje. Kolem domů byly zachyceny úrovně starších dlažeb uličky původního předměstí i dlažeb, které obklopovaly provizorní kolej.

Překvapení přinesl výzkum plochy bastionu v sousedství chrámu sv. Barbory. Předpokládalo se, že byl uměle navršen až v 18. století. Ve skutečnosti se jedná o pozůstatek původní úrovně terénu z doby před vznikem předměstí i postavením koleje. Dokládají to zásobní a sídlištní jámy a kulturní vrstva s nálezy keramiky bolerázské kultury (cca 3500 př. n. l.). Původně se zde pravděpodobně nacházelo výšinné sídliště této kultury. Jeho jižní část byla ve středověku odkopána při přípravě plochy pro postavení chrámu sv. Barbory, severní při přípravě staveniště pro Jezuitskou kolej. Výzkum dále zjistil pozůstatky nejméně tří zděných staveb z 15. až 17. století. Ještě starší bylo rozdělení této plochy na parcely středověkého předměstí, a to nejméně od 14. století, doprovázené pozůstatky dřevěných staveb a odpadních jímek. Také na ploše bastionu byly odhaleny pozůstatky důlní činnosti – šachty a propady.

Archeologickým výzkumem bylo získáno obrovské množství nálezů (1040 beden a několik metrických centů přírodovědných vzorků). Jejich zpracování si vyžádá několik let. Jedná se o největší záchranný archeologický výzkum provedený v Kutné Hoře. Přinesl zatím nejpočetnější doklady činnosti, které si středověkou Kutnou Horou spojujeme a která jí přinesla velké bohatství a rozvoj – o těžbě stříbra. Získán byl snímek každodenního života kutnohorských měšťanů ve 14. až 16. století, umožňující podrobný pohled na vybavení jejich domácností i provozovaná řemesla. Pominout nelze ani svědectví o využívání areálu jezuity a posléze armádou. Přes tato pozitiva se zdá, že zásah do archeologických terénů, navíc v areálu zapsaném na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO, byl příliš veliký a měla být zvážena jeho citlivější varianta.

Zdroj: tisková zpráva ARCHEOLOGICKÉHO ÚSTAVU AV ČR, Praha, v. v. i.

no images were found

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Name

Comment moderation is enabled. Your comment may take some time to appear.