Kutnohorští ochotníci reprezentovali své město v sobotu 23. března na festivalu amatérského divadla v Sedlčanech. Spolu s kamarády a kolegy ze Spolku divadelních ochotníků Sedlčany připravili pro tamější publikum celovečerní zábavný pořad plný humorných scének, komických příhod a vtipů s názvem Z KUTNÉ HORY DO SEDLČAN ANEB OCHOTNICKÉ HARAŠENÍ. Podpořit je přijela místostarostka Kutné Hory Kateřina Špalková a starosta Sedlčan Ivan Janeček.
Jak se to tak stane, že se potkají dva sobě zcela neznámé ochotnické spolky a udělají společný projekt? Začalo to před 3 roky, kdy jsme si u nás v Kutné Hoře začali pohrávat s myšlenkou zařadit do repertoáru nový typ pořadu. Bylo to na podzim a my doufali, že u nás v Kutné Hoře zase budeme hrát v divadle tradiční Silvestrovské představení. S ohledem na vývoj doby jsme si řekli, že zkusíme nový formát, který se dá zkoušet po malých částech, skupinkách a pak to na dvě tři zkoušky sešijeme dohromady, přidáme orchestr, moderátory a bude na světě kabaret. Pro nás nový typ produkce, na kterou naše publikum v Kutné Hoře nebylo doposud v našem podání zvyklé. A pak začnete hledat inspiraci. Zadali jsme si do vyhledávače na YouTube kabaret a hup, vyjela na vás ukázka z představení Spolku divadelních ochotníků v Sedlčanech. Řeknete si, to je super a podíváte se na další jejich záznamy z představení, produkce a činnost a zjistíte, že máme podobný repertoár, zázemí, a i to uspořádání jeviště je velmi podobné jako u nás v kutnohorském Tylově divadle, kde máme naši domovskou scénu. Tolik podob a náhod to není samo sebou. Někdo nám vnuknul – pojďme se poznat. A tak píšeme koncem jara, troufnu si říct dnes již naši skvělým přátelům, že se chceme přijet podívat na jejich produkci do Zvěstova, kde pravidelně účinkují. Jejich odpověď byla moc milá a už tehdy jsme cítili, že to bude naše krevní skupina. Naskákali jsme tedy jednoho letního večera do auta a vyrazili do Zvěstova. Přijetí bylo velmi přátelské, hra „Proč muži neposlouchají a ženy neumějí číst v mapách“ byla v podání našich přátel naprosto jedinečná. Bavili jsme se od začátku až do konce. Po představení jsme prohodili pár slov a dohodli se, že tohle chceme vidět ještě jednou a přijede nás do Sedlčan na reprízu hry víc. Slovo dalo slovo a my seděli na podzim v sedlčanském kulturním domě v 10. řadě a znovu se, teď již v početném složení, bavili při skvěle nastudované hře. A že boříme tradice jsme dokázali hned při jejich děkovačce na konci, protože myslím, že není v Česku, Evropě a možná i na celém světě divadelní soubor, který by místo květin na konci představení dostal 18 kostek másla. Tím naše přátelství nabralo na intenzitě a jelo doslova jako po másle. Návštěvy mezi spolky, představení, společné posezení u dobrého moku a najednou přišel ten nápad na společný projekt. Pojďme udělat společné představení. Každý nastudujeme část a pak to dáme dohromady. Krásné divadelní námluvy. Vždyť oba spolky jsou i přibližně staré. Rozdílem dvou let oba slavily 180 let svého působení. Věci se prostě stávají, my začali pracovat na společném projektu. Při úklidu a revizi našeho spolkového archivu na nás ze skříně vypadla pozvánka na divadelní přehlídku do Sedlčan…, že by znamení? Ano, další důvod ke spolupráci, a co na tom, že ta pozvánka byla datována před 60 lety. Takže cesta “Z Kutné Hory do Sedlčan aneb ochotnické harašení” se nám trochu protáhla, ale teď po 60 letech jsme si to všichni společně včetně diváků parádně užili a již nyní s radostí oznamujeme, že oba spolky se společně na jednom jevišti potkají letos na podzim také v Kutné Hoře.
tz, mb, kpol
