Dvě stě padesát let staré jírovce. Sochy lesních žínek, řady muškátů, barokní holubník a všude kolem zelené kopce. Letošní letní škola Eduzměny/CPV zamířila do vísky Ostrov nedaleko Zbraslavic. A krásné místo podpořilo uvolněnou atmosféru, která byla obzvlášť potřeba. Tématem třídenního setkání totiž byla reflexe.
Reflexí se tu rozumí konečná fáze učení – tedy moment, kdy si člověk zkusí svými slovy zformulovat myšlenky, názory a prožitky, které dřív neměl nebo v nich neměl jasno. Pomáhá zpracovat zážitek a převést ho do kroků v budoucnu.
„Uvědomila jsem si, že u nás ve školce reflexi vlastně neděláme. A že bychom měli,“ řekla jedna z účastnic. Bez reflexe totiž klesá šance, že to, co se člověk naučí, se do jeho dalšího jednání nějak promítne.
Mottem letní školy, na kterou zamířilo přes dvacet účastníků a účastnic z Kutnohorska i jiných koutů republiky, bylo „Od intuice k vědomé reflexi“. „Ukázali jsme si, jak reflexe v učení dětí funguje, jak ji využít při plánování profesního rozvoje a jaké vybírat nástroje, které to podpoří,“ shrnuje lektorka Kateřina Adami, která v Centru podpory vzdělávání (CPV) pracuje jako regionální průvodkyně škol.
Jak na to si mohli účastníci zažít na vlastní kůži v dlouhé řadě aktivit. Zjistili, jak důležité je mít na reflexi podobně naladěného parťáka a mít možnost čerpat s podpory kolegů. Mohli si také vyzkoušet názorné pomůcky, které mnohdy reflexi usnadní, např. Dixit karty.
Jak na to
A s čím účastníci odjížděli? „S reflexí s dětmi, pracujeme,“ říká Tereza Vilimovská z MŠ Kácov. Letní škola ji prý ale pobídla k tomu zavést ji jako vědomou aktivitu mezi kolegy. „My si sdělujeme různé postřehy a dojmy třeba u kávy, ale to není reflexe, aby šla do hloubky, musíme ji dělat vědomě,“ plánuje.
Alena Hašková ze ZŠ Kamenná stezka se prý těší na to, že se bude snažit důsledně hlídat čas. „Aby mi na konci hodiny zbylo dost času na reflexi,“ směje se. Plánuje také pravidelně čerpat inspiraci v odborné knihovně.
Jana Pekařová, zástupkyně ředitele ze ZŠ Turnov, si prý krom samotného programu cenila hlavně diskusí s ostatními účastníky. Sdílelo se třeba jak kdo reflexi zapojuje do rodičovských schůzek, jaké postupy kdo používá k rozdělování dětí do skupin nebo jaké má kdo zkušenosti s formativním hodnocením.
Tři dny mezi starodávnými jírovci a překrásnými květinami rychle utekly. Se semínky, které se tu zasela, se ale určitě ještě setkáme.
Lucie Römer, redaktorka Centra podpory vzdělávání Kutnohorsko