Zpřístupnění volných prostor čapčošské žíly středověkého důlního díla původní historickou jámou Čapčoch 3, která se nachází částečně pod stávajícími garážemi v Kudrnově ulici, umožní odborníkům monitorovat podzemní prostory a zajistit tak bezpečnost na povrchu. Projekt podobného rozsahu byl v Kutné Hoře podle slov Petra Zemana, jednatele Hornického spolku Barbora v Kutné Hoře, naposledy prováděn v 60. letech. Práce loni na podzim postoupily do druhé etapy podle projektu za dohledu závodního dolu, báňského projektanta a archeologa.
Loni na jaře se Hornickému spolku Barbora ve spolupráci s kolegy z České speleologické společností Trias podařilo v rámci první etapy projektu vyhloubit za trafostanicí v Kudrnově ulici přístupovou šachtu a v osmi a půl metrech pod zemí prokopat rozrážku až k historické jámě Čapčoch. Ta jim po vyzmáhání více než dvaceti metrů historického zásypu otevře cestu do rozsáhlého středověkého důlního díla.
Polohu původní jámy v hloubce osmi a půl metru pod zemí ověřil před započetím prací radiomaják. „Trefili jsme se přesně a podařilo se nám ji celou odstavit. Jáma je ale větší, než jsme původně předpokládali. Má profil 250 krát 125 centimetrů,“ konstatoval předák novodobých havířů Petr Zeman a vysvětlil, že větší profil jámy bude sice znamenat více práce, vytěžení většího množství zásypu. I tak Petr Zeman uvažuje, že nejnáročnější část prací již mají havíři za sebou. Větší profil jámy jim navíc umožní bezpečnější přístup do podzemí. „Snáze včleníme bezpečnostní prvky, aniž bychom jámu museli nějak upravovat, poškozovat. Nyní připravujeme zátyň pro vrátek, abychom mohli historickou jámu vyzmáhat až na počvu do hloubky třiadvaceti metrů. To je vlastně i náplní druhé etapy prací,“ konstatoval Petr Zeman.
Petr Zeman očekává, že by v průběhu prací mohli objevit ve stěnách záseky, kapsy, zádlaby, které by napověděly, kde bylo lezné, těžní oddělení, v kolika metrech byly povaly a podle nich i odhadnout, jak dlouhé žebříky tehdy havíři používali. Zajímavý z hlediska archeologie může být podle geologa Jana Kavalíra i samotný zásyp šachty. V minulosti v jednom z nich objevili i kostru koně, ale i cepy a zbytky kahanů. „Už při zmáhání prvních dvou metrů při zajištění jámy jsme vysbírali dvě bedýnky střepů. Archeolog je datoval do 14. až 15. století,“ doplnil Martin Sucharda z České speleologické společnosti.
Když se sejdou o víkendu čtyři, dva jsou většinou nahoře – jeden obsluhuje vrátek, druhý vyváží s kolečkem na vůz – a dva jsou dole. Jílovitou hlínu nabírají do okovu a postupně okov po okovu vytahují na povrch. Přitom jeden naplněný okov váží kolem 60 až 70 kilogramů. Novodobým havířům, z nichž každý má svoji vlastní profesi, své povolání, je zázemím maringotka, ve které si mohou zatopit. „Když se tu o víkendu sejdeme vždy v počtu tří až čtyř, mohli bychom za víkend vyzmáhat až tři metry zásypu jámy,“ předpokládá dr. Jan Kavalír, a tak již do poloviny roku 2025 by se mohli dostat do požadované hloubky třiadvaceti metrů pod zemí a otevřít prostory středověkého důlního díla, zmapovat je, sanovat a zabezpečit.
M. Pravdová
Psali jsme: