Ve velmi příjemném duchu se nesla v pátek 16. ledna vernisáž výstavy Čekání na hosta kutnohorského výtvarníka Luďka Kmenta ve Dvorním domku na nádvoří Sankturinovského domu. Úvodního slova se ujal ředitel GFJ Aleš Rezler.
Početné publikum si mohlo prohlédnout soubor obrazů tvořený kombinovanými technikami – tisk, akvarel a technika rozmývání.
O hudební doprovod se postaral zpěvák a kytarista Martin Sedlák.
Výstava potrvá do 20. února 2026 a vstup je zdarma.
www.gfj.cz
Luděk Kment (1971) – výtvarník a kašér – pochází z Kutné Hory. Od 90. let tvořil pro divadlo, spolupracoval na řadě filmových titulů pro filmové produkce (české i zahraniční) a na reklamních kampaních pro velké nadnárodní společnosti.
V současné době pracuje pro Národní zemědělské muzeum v Praze a jeho pobočky Kačina a Čáslav. Nejrůznější realizace zakázek z výtvarného oboru probíhají v jeho vlastním ateliéru, kde vzniká i jeho volná tvorba.
M. Arnoštová
Aleš Rezler představil Luďka Kmenta těmito slovy:
LUDĚK KMENT · ČEKÁNÍ NA HOSTA
Luděk Kment (21. 9. 1971, Kutná Hora) získával své první závažnější výtvarné vzdělání externě v letech 1990–2000 v oboru kašér ve Vinohradském divadle v Praze. Během této praxe se podílel na tvorbě scén a výprav i v dalších pražských divadlech (např. Divadlo Na zábradlí, Black Theatre Prague). Od roku 1994 pracuje jako výtvarník a kašér ve svobodném povolání. V roce 2001 získal svůj první ateliér v Malešově v bývalém hostinci u tvrze a postupně přesunul těžiště své práce do Kutné Hory. Významnou součástí jeho profesního života je tvorba divadelních rekvizit a dekorací, velkoformátových pozaďových pláten a speciálních filmových objektů. V rámci těchto projektů pracuje s širokou škálou materiálů – polystyrenem, epoxidem, laminátem, dřevem, hlínou, sádrou – a využívá tradiční i speciální technologie, jako je kašírování, modelace, patinace, výroba silikonových i sádrových forem či stříkací dekorační technika (airbrush). Tato řemeslná a materiálová zkušenost, vycházející z umělecko-štukatérských postupů i scénografických metod, se zásadně promítá do jeho volné tvorby: její vrstevnaté struktury, eroze, otisky a proměnlivost povrchů mají svůj původ právě v této bohaté technické praxi. Po roce 2000 spolupracoval Kment soustavně s filmovými produkcemi na českých i zahraničních filmech – například Edith Piaf, Solomon Kane, Babylon a mnoha dalších projektech. Vzhledem k častým smluvním závazkům mlčenlivosti mnohé tituly nelze veřejně uvádět. Externě pracoval také pro společnosti Strejc Dekorace Praha, Studio Barrandov, Stillking, Negativ s.r.o., Českou televizi a další. Podílel se na realizaci projektů pro film, divadlo i reklamu, včetně kampaní velkých mezinárodních firem. Více než sedm let působí v Národním zemědělském muzeu v Praze a jeho pobočkách Kačina a Čáslav.
Výstava Čekání na hosta představuje komorní soubor prací z let 2017–2018, v nichž se Luděk Kment věnuje tématům slovanské mytologie, vampyrických legend a atmosfér vyčtených z historických pramenů. Inspirace pramení také z jeho bohatých zkušeností s filmovou scénografií – z práce s materiálem, atmosférou, světlem i vizuální pamětí prostoru. Obrazy vznikaly technikou vrstveného tisku, otisku, akvarelu, stírání a rozmývání pigmentů, což vytváří povrch podobný starým freskám, ohořelým stěnám nebo sedimentům, v nichž zůstaly stopy dávných událostí. Kment zde otevírá svět, který existuje na hraně viditelného a neviditelného, svět mezi životem a smrtí, svět, který vyčkává. Na první pohled převažuje abstrakce. Pod jejím povrchem se však objevují fragmenty bytostí, torza zvířat, hybridní těla, tváře, organické struktury či dekorativní stopy připomínající památky minulých kultur. V obrazech se objevují motýli, ptáci, jelen, fantaskní tvorové, lebky, plameny, temné krajiny, pohár či lustr – ne jako ilustrace, ale jako otevřené symboly. Tyto motivy odkazují k archetypálním vrstvám příběhů, které vznikaly ve středovýchodní Evropě a přežily v legendách, zejména v těch, jež reflektují fenomén vampyrismu. Motýli zde nesou téma přeměny, neklidu a prchavosti duše. Jelen, tradiční průvodce mezi světy, se vynořuje z neurčitých struktur jako posel, který ohlašuje příchod bytosti, jež není nikdy zobrazena přímo. Fantaskní torza tvorů – někdy připomínající labuť, jindy příšeru či chapadlovitou entitu – ztělesňují metamorfózu, nestálost a neuzavřenost formy. Rituální motivy poháru a lustru vstupují do cyklu jako tiché, zásadní mezníky. Pohár není jen nádobou, ale symbolem oběti, přenosu, paměti a rituálního aktu. Lustr – očekávaný zdroj světla – se mění v jeho negativ, v ornament vytesaný do tmy, který připomíná zhaslý prostor určený pro příchod neznámého hosta. Atmosférické abstraktní kompozice bez figur tvoří prostředí, v němž se tyto příběhy odehrávají. Jsou to krajiny popela, prachu, mlhy, eroze, starých zdí a sedimentů – vizuální ticho, které umožňuje ostatním motivům zaznít.
Cyklus Čekání na hosta je světem, který se neustále formuje a zároveň rozpadá. Kmentova volná tvorba vzniká v mezidobích mezi zakázkovou prací pro divadlo, film a muzeální instalace – právě tehdy se otevírá prostor pro osobní vizuální zkoumání, založené na jeho hluboké znalosti materiálu, povrchů, struktury a procesů transformace. „Host“, na kterého se čeká, není konkrétní bytost. Je to přítomnost, která se blíží. Náznak, předtucha, cosi, co se neukazuje naplno, ale co způsobuje, že svět dýchá jinak. Kmentovy obrazy nejsou ilustracemi této bytosti – jsou jejím prostředím, jejími stopami, její ozvěnou. Výstava tak není pouhou prezentací výtvarných prací, ale vstupem do mytologického prostoru, který autor otevírá prostřednictvím vrstev barev, gest, stop, eroze a tichých symbolů. Každý obraz je součástí většího organismu, který prostupuje celým cyklem. Čekání na hosta se stává stavem mysli, jemným chvěním na prahu nepojmenovatelného. (ar)
