Souběžně ve dvou rozsáhlých a technicky i finančně náročných projektech pokračuje Římskokatolická farnost Kutná Hora – Sedlec. Již dvanáctým rokem postupuje obnova kostela Všech svatých s kostnicí, v loňském roce pak farnost zahájila nezbytnou opravu Santiniho schodiště a západního a severního kůru katedrály Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele. Součástí druhého projektu je také kompletní obnova elektroinstalace. Oba projekty farnost financuje opět výhradně ze svých vlastních zdrojů.
Kůr katedrály zdobí ručně vyráběné dlaždice vyrobené podle původních vzorů
„Oprava západního kůru, zahrnující statické zajištění kamenné balustrády, obnovu podlahy a novou elektrickou instalaci, je již dokončena. Položena byla replika historické dlažby od Petra Lady, na což jsme velmi pyšní,“ uvedla Radka Krejčí, ředitelka organizační složky farnosti, a dodala, že bohužel se zatím na kůr není možné dostat, protože Santiniho schodiště, jehož autorem je slavný barokní architekt Jan Blažej Santini-Aichel, je kvůli obnově stále uzavřené. Jeho oprava se ukázala podstatně komplikovanější, než se původně očekávalo. „Stav schodiště byl mnohem horší, než předpokládal původní průzkum. Dubové stupně byly silně poškozené a napadené dřevomorkou. Cihelné vyzdívky, na nichž jsou jednotlivé stupně uloženy, byly degradované,“ popsala Radka Krejčí. Práce byly zahájeny v únoru loňského roku a každý z padesáti schodů prochází složitým restaurátorským zásahem. „Není výjimkou, že celý schod je vlastně nový a zachována zůstane jen část původního materiálu. Snažíme se zachránit maximum,“ doplnila s tím, že obnova schodiště potrvá zřejmě ještě do června.
Dřevěné pero z 400 let starého dubového schodu, kterého se zřejmě dotýkal sám Santini
Z původního dřeva, které už nebylo možné využít při obnově schodiště, vznikl nečekaný symbolický příběh. Devatenáctiletý syn restaurátora Vojtěch Juriček přišel s nápadem nevyužité kousky dřeva nevyhazovat, ale dát mu nový život. Z fragmentů dubu starého přibližně čtyři sta let vyrábí ručně soustružená plnicí pera a farnost je bude mít v limitované edici 150 až 200 kusů. „Je to dřevo, kterého se pravděpodobně dotýkal sám Santini,“ říká Radka Krejčí a připomíná jako dialog napříč staletími paralelu mezi pětadvacetiletým geniálním stavitelem Santinim a dnešním devatenáctiletým mladíkem, který ručně z kousků dřeva unikátní pera vyrábí.
Nezvyklý tvar klenby druhého patra pyramidy zůstává otázkou
Neméně intenzivní práce probíhají v kostnici kostela Všech svatých. Pokračuje návrat druhé pyramidy z lidských ostatků, kterou sestavuje restaurátor Tomáš Král. „Už má dokončeno druhé patro,“ podotkla Radka Krejčí s tím, že pozornost odborníků přitahuje líc (čelo) klenby na severní straně pyramidy, které je oproti ostatním zakončeno namísto valeného oblouku obloukem hrotitým, tedy gotickým lomeným. „Důvod tohoto řešení neznáme, ale památkáři rozhodli zachovat poslední doložený stav,“ vysvětlila Radka Krejčí.
Memento mori od středověku po 21. století
Současně v nově vytvořeném prostoru v úrovni dolní kaple vzniká nová stálá expozice s názvem Memento mori, která má oslovit současného člověka. Radka Krejčí ocenila realizační tým, jehož hybnou silou jsou Dominik Dolejší a Viktor Portel, kteří spolupracují s organizací Paměť národa a to je podstatné i pro příběhy v kostnici. „Rozhodli jsme se expozici, kterou plánujeme otevřít v roce 2027, pojmout minimalisticky, bez vystavených artefaktů. Těžištěm bude až 160 příběhů lidí z celého světa, kteří se setkali se smrtí. Smrt nemusí být jen negativní, může vést ke smíření, k obnovení vztahů. A jelikož je kostnice římskokatolický kostel, i k naději,“ vysvětlila Radka Krejčí. Inspirací se podle jejích slov stal také mimořádný archeologický nález: mezi stovkami pohřbů byla objevena i rodina. Ostatky muže a ženy ležely vedle sebe a oba objímali dítě, které měla žena na hrudi. „To nás vede k zamyšlení, co je v životě opravdu důležité. Čeho se před smrtí nejvíce bojíme, čeho nejvíce litujeme? Nelitujeme toho, že jsme málo pracovali, málo cestovali, vydělávali málo peněz. Nejvíc litujeme toho, že jsme někoho neobjali, neřekli mu, že ho máme rádi, netrávili dostatek času s našimi nejbližšími. Kostnice je místem, kde si člověk může uvědomit křehkost života, zastavit se a zamyslet se, co je v životě nejdůležitější.. Často máme dojem, že máme spoustu času, ale ve skutečnosti nevíme, kolik nám ho ještě zbývá. Takže to je naše memento mori 21. století,“ řekla Radka Krejčí.
Výzva ke ztišení, zamyšlení a návrat smyslu místa
Kostnice má být místem zastavení a reflexe, nikoli pouhou turistickou atrakcí. I když je obnova památky financována výhradně z příjmu z turismu, farnost z důvodu návratu pietního charakteru prostoru zavedla časové vstupenky. V mezisezoně není problém odbavit veškeré návštěvníky, ale od dubna už bude nutné, aby si každý turista cestu naplánoval a nakoupil vstupenku dopředu. Platí zde zákaz fotografování i hlasitých prohlídek. „Kdo sem přijde, měl by odejít s uvědoměním konečnosti života a hodnot, na kterých skutečně záleží,“ uzavírá Radka Krejčí. Farnost tak vrací místu jeho původní význam jako prostoru ticha, reflexe a Mementa mori.
M. Pravdová
