Před týdnem jsme společně oslavili příchod dalšího jara a jarní rovnodennost. Někteří vyrazili pouze na dlouhou procházku do přírody, jiní „slavili“ prací na zahrádkách. V Kutné Hoře se pojí toto období s nezvyklou událostí v katedrále Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele, kde paprsek slunce putuje lodí chrámu až ozáří hlavní oltář.
.
Tady jsme však kousek od pohanských oslav příchodu jara, kdy na mnoha místech v Evropě pohanští kněží nebo keltští druidové netrpělivě očekávali stejný okamžik jarní rovnodennosti stvrzený slunečním paprskem dopadajícím do jejich svatyní.
A proč o tom píši? Protože všichni, bez rozdílu vyznání či politického přesvědčení, očekáváme po zimě teplé paprsky jarního slunce, první jarní květy nebo pilné včelky. Možná si ani neuvědomujeme, že podvědomě přebíráme některé názory a vědomosti ověřené staletími či tisíciletími. Důležitý je pro nás ten pocit, zážitek či výsledek, kvůli kterému vše činíme. Proto bychom se možná měli zamyslet, ať už máme vyznání či názory jakkoliv různé, zda nám vlastně nejde o společný zážitek, pocit nebo výsledek. Zda nechceme skutečně podvědomě to samé, i když možná půjdeme k vytouženému cíli rozdílnými cestami.
Martin Starý, starosta
.