Příměstského tábora, pořádaného Kaňkovským sedlem z.s. o letních prázdninách, se během čtyř týdnů zúčastnilo v centru Mozaika šedesát dětí. Větší počet bychom ani nemohly přijmout. Příměstského tábora se účastní děti ve věku od čtyř do deseti let a to i děti se zdravotním handicapem, které potřebují individuálnější přístup. Jsou to vlastně „naše děti“, které se u nás cítí dobře právě díky malému a velmi vnímavému kolektivu a zázemí bývalé kaňkovské školy.
Pod vedením zkušených pedagogických pracovníků, studentek, hudebníků, praktikantů je pro účastníky připraven bohatý a pestrý program – putování, rukodělné činnosti, vědomostní úkoly, bojové hry, hledání pokladů – tentokráte i ve sklepení.
Zatímco loni jsme si hráli na Kaňkovské havíře, letos byl tématem tábora Pravěk. Děti se musely dostat vesmírnou branou do pravěku a jejich úkolem bylo dostat se zpět do současnosti tím, že získávaly body v soutěžích a dovednostních úkolech. Proto, aby každý účastník coby Australopithecus přežil a mohl se vyvíjet, musel spolupracovat a přizpůsobovat se, vytvořit si tlupy. Každá pravěká tlupa si postavila svou chýši, kde se mohla schovat před nepřáteli a nepříznivým počasím.Všechen materiál a potřebné nástroje si členové tlupy museli buď najít v lesích, nebo vyrobit. Jejich úhlavní nepřátelé byli mamuti a Gastornis, ti ničili, co jim přišlo do cesty. To si naši pravěcí obyvatelé nenechali líbit a pořádali stopování těchto tvorů, aby je řádně potrestali. Nebylo to vždy
jednoduché, za takového tepla a sucha, které panovalo v celém pravěku. Nedalo se nic pěstovat a zvířata byla dehydrována. Ovšem naši vynalézaví obyvatelé pravěkých vesnic, kteří se postupně vyvíjeli v Homo erectus, za pomoci dešťového tance objevili pramen a přivolali déšť. Jako pravěcí lovci vzývali déšť pomocí dešťové hole a klouzali se na vodní skluzavce. Cesta pravěkým dobrodružstvím byla občas mokrá, bahnitá, jindy zase panovalo obrovské sucho. Hledali vodu a způsob, jak se zahrát či vylepšit svůj oběd. Vyráběli si zbraně a oblečení, nebo hledali lék na nemoc, která napadla vesnici… a spoustu dalších zážitků. Konečná vývojová úroveň byla Homo sapiens sapiens, do které se dostali pouze ti, kteří dokázali překonat všechny překážky a úkoly, za které získávali body. Body se na konci proměnily v kamenné peníze, za které si již vyvinutý člověk rozumný mohl zakoupit to, co uznal za vhodné.
Děti byly velmi zručné a překvapily nás tím, že dokázaly vyrobit pravěké dřevěné nástroje, sekery. Dařilo se jim také vyrobit si ozdoby z hlíny, ušít z látky hračky, panenky. Nezalekly se ani lektvaru proti komárům a dovedně si poradily i s křesáním a získávání ohně křesadlem. Pozvaly nás na placky z vlastnoručně umleté mouky. Naslouchaly výkladu o historii Země, když jsme putovaly ke zkamenělinám a k pozůstatkům křídového moře. Většina z nich věděla o pravěku velmi cenné informace ze školy, další poskytly pracovnice kutnohorské knihovny, které pro děti měly spoustu nových encyklopedií právě z místní knihovny.
Každý týden s dětmi byl naprosto jiný. Některý týden děti raději vytvářely a hrály si, některý týden naopak chtivě putovaly a vyrážely po okolí Kaňku. V době poledního klidu poslouchaly CD Lovce mamutů a Osada havranů.
Příměstský tábor pořádá Kaňkovské sedlo z.s. a za podpory Města Kutná Hora. Chtěla bych touto cestou poděkovat Městu Kutná Hora za podporu, organizátorům za jejich čas a vynaložené úsilí a děti pozvat na náš příměstský tábor příští rok!!! -Petra Vášová, Kaňkovské sedlo. z.s.-
